12 Cmo 188/2024-465 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně rozhodl o přerušení řízení do 31. 12. 2025. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podáním doručeným soudu dne 28. 6. 2024 navrhovatel navrhl přerušení řízení „a důvody pro tento návrh (část V. podání).“ Účastník se k návrhu, který mu byl doručen dne 8. 7. 2024, nevyjádřil. Soud uvedl, že v dalším řízení po zrušení rozhodnutí o zrušení spolku s likvidací znovu vydá upozornění na zrušení spolku s likvidací podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Sdílí názor navrhovatele na vhodnost vydání upozornění (až) na začátku roku 2026 a na nehospodárnost případného nově zahajovaného řízení. Z těchto důvodů rozhodl o přerušení řízení analogicky dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).2. Účastník podal proti usnesení soudu prvního stupně odvolání a navrhl, aby ho odvolací soud změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Poukázal na to, že pro přerušení řízení nebyl dán důvod dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.; v usnesení není uvedeno nic o probíhajícím řízení, v němž by byla řešena otázka významná pro toto řízení, ani že by soud dal k řešení takové otázky podnět. Navrhovatel navrhl přerušit řízení z obavy, že by mohlo dojít k vyprázdnění práva na soudní ochranu, když účastník by se plynutím času vyhnul účelu právní úpravy (řízení bylo zahájeno v roce 2018). Účastník upozornil na princip hospodárnosti a rychlosti řízení dle ust. § 6 o. s. ř. a dále na ust. § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., podle nichž soud vydá rozhodnutí podle skutkového stavu zjištěného v době jeho vyhlášení, a to v co nejkratší době. Soud naopak nemůže vyčkávat s vyřízením věci na jemu vyhovující stav. Postup soudu je v rozporu s principem rovnosti dle čl. 37 odst. 3 Listiny, když soud nadřadil navrhovatelem tvrzený zájem na zrušení spolku nad zájmem účastníka na rychlém vyřízení věci. Účastník přitom nenese vinu na délce řízení, na rozdíl od navrhovatele. Účastník dále uvedl, že odvolací soud v usnesení ze dne 29. 4. 2024 uložil soudu prvního stupně, jak má v řízení postupovat, čímž je soud prvního stupně vázán; povinnost soudu však nelze odložit na jinou dobu vhodnou z pohledu soudu a navrhovatele na úkor účastníka řízení.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání účastníka je důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že ve shora uvedené věci soud prvního stupně rozhodl o zrušení spolku (účastníka) s likvidací usnesením ze dne 2. 6. 2023, č. j. 24 Cm 26/2019-416, na základě odvolání účastníka bylo toto usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 12 Cmo 146/2023-443. Na výzvu soudu prvního stupně k doplnění petitu návrhu dle pokynu odvolacího soudu následně navrhovatel reagoval podáním ze dne 28. 6. 2024, v němž rovněž navrhl přerušení řízení. Svůj návrh odůvodnil tím, že účastník mezi volebními kampaněmi nevyvíjí žádnou činnost, upozornění soudu při stanovení lhůty 6 měsíců by se tak minulo účinkem, neboť účastník následujících 6 měsíců žádnou činnost vyvíjet nebude. Příští volby do obecních zastupitelstev se mají uskutečnit v září 2026, navrhovatel proto navrhl přerušení řízení do 31. 12. 2025 s tím, aby soud následně vydal upozornění se lhůtou 9 měsíců, nebo aby soud vydal upozornění nyní se lhůtou 2 let. Plynutím času by se účastník vyhnul účelu právní úpravy. Navrhovatel by byl nucen podat v roce 2026 nový návrh, avšak účastník po volbách v září 2026 opět nebude vyvíjet žádnou činnost až do dalších voleb v roce 2030. Pokud by v nově zahájeném řízení soud upozornil účastníka na nezákonnou činnost a poskytl mu 6 až 9měsíční lhůtu k nápravě, účastník by odpověděl, že žádnou činnost nevyvíjí, soudní řízení by pozbylo svého účelu a právo na soudní ochranu by tak bylo vyprázdněno. Soud prvního stupně následně vydal nyní napadené usnesení o přerušení řízení.5. Dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud může přerušit řízení, pokud neučiní jiná vhodná opatření, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.6. Důvody pro přerušení řízení dle citovaného ustanovení shrnul Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 20 Cdo 580/2024 (a v dalších rozhodnutích tam uvedených) tak, že jsou „dány zejména tehdy, probíhá-li řízení, v němž je řešena otázka, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá vyčkat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).“7. Důvod uvedený v napadeném usnesení, tedy vhodnost vydání upozornění dle § 268 odst. 1 písm. a) o. z. až na začátku roku 2026 a nehospodárnost případného nově zahajovaného řízení, není zákonným důvodem pro přerušení řízení dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Navrhovatel ve svém návrhu na přerušení řízení, ani soud v napadeném usnesení, nevymezil otázku, která může mít pro rozhodnutí soudu v posuzované věci význam, ani řízení, v němž by tato otázka měla být řešena; soud ani nedal podnět k žádnému takovému řízení. Pouhou vhodnost a hospodárnost postupu soudu, aniž by bylo vedeno jiné řízení, v němž by byla řešena konkrétní otázka podstatná pro toto řízení, nelze považovat za důvod pro přerušení řízení dle citovaného ustanovení ani analogicky, jak to bez bližšího odůvodnění učinil soud prvního stupně.8. Napadené usnesení soudu prvního stupně je z výše uvedených důvodů nesprávné, odvolací soud je proto podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.