12 Cmo 81/2024-130 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a nevyhověl její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná před konáním prvního jednání ve věci dne 20. 10. 2023 požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, když se snažila o zajištění právního zastoupení, vzhledem k její ekonomické situaci ji však nikdo není ochoten hájit, zatímco proti ní stojí zkušený právník na straně žalobkyně. S odkazem na ustanovení § 138 odst. 1 a § 30 o. s. ř. uzavřel, že v daném stadiu řízení nelze obranu žalované hodnotit jako svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Pokud jde o její poměry, ve vyplněném formuláři žalobkyně uvedla, že za rok 2020 vykázala ztrátu 1 386 226 Kč, za rok 2021 pak ztrátu ve výši 2 214 210 Kč a za rok 2022 ztrátu ve výši 76 181 Kč (doloženo přiznáními k dani z příjmů právnických osob za roky 2020-2022 včetně rozvah a výkazů zisku a ztráty. Nemá žádné movité či nemovité věci (nedoloženo), má účet u , právnická osoba, . s konečným zůstatkem – 952,26 Kč (doloženo výpisy z účtu za období od 1. 5. 2023 do 30. 11. 2023), další dva účty u , Anonymizováno, . byly již zrušeny (doloženo výpisy z obou účtů). Dále uvedla, že utrpěla významné ekonomické ztráty v důsledku „covidistických restrikcí státu“ a nezákonného postupu dvou společností za současného zneužití Policie ČR. Nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a je bez jakýchkoli příjmů či rezerv.2. Soud zdůraznil povinnost žadatele úplně a pravdivě vylíčit své poměry jako jeden ze základních předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a uvedl, že tuto svou povinnost žalovaná nesplnila, neboť neuvedla všechny rozhodné skutečnosti a nepředložila všechny potřebné listiny. Své tvrzení o absenci jakéhokoli majetku větší hodnoty ničím (např. negativním výpisem z katastru nemovitostí) nedoložila, stejně jako tvrzení o zrušení účtů u , Anonymizováno, vedoucí k nemožnosti předložit výpisy z nich za nejaktuálnější měsíce. Zejména však soud z doložených výpisů i vlastního prohlášení žalované nemohl učinit jiný závěr než ten, že žalovaná poslední roky nevykonává žádnou ekonomickou činnost. Nemůže proto důvodně očekávat, že bude v tomto stavu dále podporována tím, že jí budou přiznávána beneficia, jakými je osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce z řad advokátů, a tyto náklady de facto přenášet na ostatní daňové poplatníky. Co se týče tvrzení, že současná situace byla způsobena státními opatřeními za epidemie COVID-19, toto nebylo nijak doloženo, a soud si tyto údaje nemohl ověřit ani porovnáním její ekonomické činnosti s dobou dřívější, když žalovaná po převážnou většinu své existence (mimo roky 2018, 2021 a 2022) neplní své zákonné povinnosti a nevkládá příslušné listiny do sbírky listin v obchodním rejstříku. Nelze proto ani ověřit správnost přiznání a účetní závěrky za rok 2020, která neobsahuje ani razítko příslušného Finančního úřadu. Stejně tak tvrzení, že je pouhou obětí nezákonného postupu dvou jiných společností za součinnosti Policie ČR, zůstala čistě v rovině obecné a nebyla ničím doložena. Soud si tak nemohl udělat ucelený přehled o majetkové situaci žalované, a současně i pokud by žalovaná skutečně žádnými prostředky nedisponovala, pakliže již nevykonává vůbec žádnou činnost, včetně té uvedené v obchodním rejstříku, osvobození od soudních poplatků by jí i tak nebylo možné přiznat. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. napadeného usnesení. Protože přiznání osvobození od soudních poplatků je nezbytným předpokladem pro ustanovení zástupce, nezbylo, než žalované výrokem II. usnesení navrhovaného právního zástupce z řad advokátů neustanovit. Závěrem soud uvedl, že s ohledem na okolnosti dané věci nemá soud za to, že by bylo zastoupení žalované advokátem nutné.3. Žalovaná podala proti usnesení včasné blanketní odvolání, které na základě výzvy soudu (a po prodloužení jím stanovené lhůty) doplnila podáním ze dne 8. 2. 2024, v němž uvedla, že v době uplynutí „1. šikanózní 5-denní lhůty, tedy 25.1.-30.1.2024“ byl předseda představenstva žalované mimo místo svého pobytu a mimo dosah svého počítače s veškerými podklady pro doplnění odvolání z důvodu péče o svou nemocnou matku. Poté, co dne 8. 2. 2024 otevřela žalovaná svou datovou schránku, aby reagovala na přípis soudu, zjistila, že soudem byla stanovena lhůta do 6. 2. 2024, kterou si určila sama žalovaná, a není závazná ani propadná. Soudem měla být stanovena lhůta až po uplynutí desetidenní lhůty k doručení písemnosti fikcí. V opačném případě lze vážně pochybovat o nepodjatosti soudce JUDr. Daniela Šťastného ve vztahu k žalované a jejímu předsedovi představenstva. Žalovaná dále namítla, že jen v průběhu roku 2023 byla osvobozena od soudních poplatků ve třech jiných řízeních a předpokládala, že soudy budou rozhodovat stejně, pokud vychází ze stejných důkazů a podkladů. Je patrné, že asistent Mgr. Minařík, zřejmě na pokyn podjatého soudce JUDr. Šťastného, hledá nesmyslné nedostatky, jen aby mohl odůvodnit svůj právní paskvil. Jiným soudům včetně MS Praha stačilo vyplnění formuláře o majetkových poměrech a zřejmě si samy lustrovaly majetek žalované v příslušných rejstřících. Pokud Mgr. Minařík neví, že může z pozice soudu požádat katastr nemovitostí o lustraci nebo vyzvat žalovanou k doplnění, jinak nemá na svém místě co dělat. Stejně, pokud jde o výpisy účtů, měl požádat banku. Z přípisu pana Mgr. Minaříka, aniž by to podložil odůvodněním v zákoně, lze vyvodit jednoznačný závěr: stát a Policie ČR má zásadní podíl na současné situaci žalované, kdy již není schopna podnikat, ale přesto že žalované byla způsobena výše uvedená újma již státním „covidismem“ a nezákonným postupem Policie ČR, tak upřeme žalované právo na advokáta osvobození od SOP, jen proto že se to soudu nehodí, protože chce vyhovět nadnárodní společnosti , právnická osoba, . a nezajímají ho okolnosti, žalovaná se tak nebude moci účinně bránit zástupcem advokátem a bude jí tak odebráno nejen právo dle Listiny na právní zastoupení, ale i na spravedlivý proces. V podání ze dne 12. 2. 2024 žalovaná dále uvedla, že podle Prohlášení doložila výpisy z účtů u , právnická osoba, za poslední tři měsíce. Žádné jiné účty žadatelka v této době u bank neměla. Z vlastní dobré vůle doložila pro úplnou informaci soudu také výpisy z účtů u , Anonymizováno, za období od května do července, resp. srpna 2023. Neporušila tedy žádný požadavek uvedený ve formuláři. Odvolatelka dále odkázala na své podání ze dne 8. 2. 2024, v němž uvedla, že jí bylo opakovaně v jiných řízeních přiznáno osvobození od soudních poplatků a případně ustanoven advokát, přičemž vyplnila „povícero takových totožných formulářů a v bodě 2 odpovídala konstantně stejně, tedy že nevlastní žádné nemovité věci, a tato odpověď byla vždy dostačující; ostatně byla v souladu s požadavky soudu ve formuláři. Vzhledem k zachování právní jistoty a předvídatelnosti rozhodování jednotlivých soudů v totožné věci žadatelka nepředpokládala, že by se soud „asistentem , Anonymizováno, a soudcem , Anonymizováno, odchýlil od praxe jiných soudců.“ Pokud tedy soud trval na doložení skutečností uvedených v bodě 2 a 3 tohoto přípisu, nad rámec požadavků uvedených ve formuláři, byl povinen podle o. s. ř. žalovanou k takovému doložení vyzvat a nikoliv alibisticky tvrdit, že žalovaná nepravdivě vylíčila své poměry. Dále odvolatelka uvedla, že „skutečnosti covidismu jsou obecně známé“, dne 17. 1. 2020 byl proveden nezákonný zásah údajných nových nemovitosti ve , adresa, , kde provozuje maloobchodní činnost, a to za zneužití Policie ČR, čímž byla zbavena příjmu, jelikož podnájemníci byli lstí vyhnáni z nemovitosti a bylo jim uloupeno zboží a materiál v celkové hodnotě 3,5 mil. Kč, což mělo spolu s „covidismem“ dopad na ekonomickou situaci žalované. Tato skutečnost je vylíčena ve spise sp. zn. 15 C 199/2020, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 1. V pozdějším období žalovaná pouze rozprodala zbytky materiálu a zboží. V současné době vede několik sporů v této věci, z nichž jeden byl již pravomocně skončen. Z uvedeného lze dovodit kritickou situaci žalované, neboť druhá strana rozhodnutí soudu ignoruje a již 4 roky zadržuje nezákonně majetek subjektů zmíněných v řízení sp. zn. 15 C 199/2020. Dále žalovaná vznesla námitku podjatosti soudce JUDr. Daniela Šťastného, odůvodněnou tím, že „vydal dne 31. 1. 2024 usnesení č. j. 7 Cm 30/2023-91, ve kterém určil žalované lhůtu nikoliv od data doručení ale pevné datum a to kratší než je 10 denní lhůta určená k doručení datové zprávy účastníku řízení, když tato zpráva byla odeslána do datové schránky žalované dne 1. 2. 2024, měla být určena lhůta po 10 denní lhůtě, po které je zpráva doručena, i kdyby si ji žalovaná nevyzvedla, tj. po 11. 2. 2024.“ Podle názoru žalované tak existují vážné pochybnosti o nepodjatosti soudce JUDr. Daniela Šťastného, „respektive o jeho podjatosti k žalované a jejímu předsedovi představenstva, když je zde patrná tendence dosáhnout zmešk