14 Cmo 17/2024-1083 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh navrhovatelů na vyloučení 1. až 7 účastníka z výkonu funkce člena statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích, v nichž tuto funkci zastávají (výrok I). Navrhovatelům „a), b) a c)“ uložil povinnost zaplatit 1. až 7. účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 98 790,20 Kč k rukám , Jméno advokáta I, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), dále jim uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, spočívajících v náhradě za odměnu a hotové výlohy procesní opatrovnice 8. účastníka s tím, že výše a splatnost náhrady nákladů státu bude určena následně samostatným usnesením poté nebo spolu s tím, co bude procesní opatrovnici odměna a náhrada hotových výloh přiznána (výrok III). Usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 61 Cm 61/2019-960, soud prvního stupně opravil výroky II. a III. tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení se ukládá navrhovatelům a) a b), nikoli navrhovatelům „a), b) a c)“.2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatelé jako členové Stavebního bytového družstva Krušnohor, IČO , IČO, (dále jen dále „SBD“), brojící proti krokům členů představenstva SBD, jež měli při prodeji (v podáních specifikovaných) bytových jednotek (za nepřiměřeně nízké ceny) porušovat povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, svá tvrzení neprokázali, nadto prodej bytů odpovídal bytové politice města (, adresa, ). Navrhovatelé předložili více jak 100 smluv o prodeji bytových jednotek uzavřených SBD s třetími osobami, vypočítali pro každou z těchto smluv výši škody, která měla vzniknout, a to jako rozdíl ceny, za kterou bytová jednotka byla prodána, a ceny, za kterou prodána být měla. Tyto výpočty (však) neprokázaly navrhovateli tvrzenou obvyklou cenu. Z provedených důkazů (naopak) vyplynulo, že ceny odpovídají místním pravidlům privatizace, která přímo stanovila zásady a postup výpočtu ceny při prodeji bytových domů družstvům a následně bytových jednotek jejich nájemcům. Závěr, že bytové jednotky nebyly prodány pod cenou, učinila na základě svého šetření i , právnická osoba, . Ani „uzavírání nevýhodných smluv za nízkou odměnu“, „zbytečné zprostředkovatelské smlouvy“, či „nedostatky náležitostí zápisů z jednání představenstva“, „nejsou natolik závažná“, aby naplnily předpoklady § 63 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/.3. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle úspěchu ve věci, úspěšným účastníkům (1. až 7.) přiznal (v odůvodnění specifikované) náklady řízení. O nákladech vzniklých státu rozhodl dle § 148 o. s. ř.4. Proti oběma usnesením podali (oba) navrhovatelé odvolání, navrhujíce, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Primárně považují odvolatelé rozhodnutí soudu prvního stupně za nepřezkoumatelné. Mají za to, že účastníci (1. až 7.) schvalovali uzavření (řady) smluv o dílo bez výběrových řízení, prodávali bytové jednotky (ve vlastnictví SBD) za nevýhodných podmínek (bez opatření znaleckých posudků či srovnatelného podkladu k určení obvyklé ceny), vykonávali funkci i po pravomocném rozhodnutí soudu, že usnesení o jejich volbě jsou neplatná. Soud prvního stupně se zabýval jen zlomkem (jimi tvrzených) nedostatků, neprovedl jimi navrhované důkazy a navrhovatele k „přiřazení“ důkazů ke konkrétním tvrzení ani nevyzval, ani je nepoučil dle § 118a o. s. ř. Nadto jde o nesporné řízení, v němž je soud povinen důkazy sám opatřit a provést. Soud prvního stupně neprávně vyšel z Pravidel bytové politiky , adresa, , aniž je k důkazu provedl, a aniž je přezkoumatelně aplikovat na ten který (namítaný) prodej (toho kterého) bytu. Relevantní nejsou ani závěry šetření policejních orgánů, nešlo (totiž) o prodej (ve výsledku) stejných bytových jednotek, předpoklady trestní odpovědnosti jsou nadto odlišné. Převody bytů neodpovídaly jejich tržním cenám, některé z nich byly obratem prodány za ceny (násobně) vyšší. S odkazem na související řízení, v němž se SBD domáhá vůči , jméno FO, (na podkladě tvrzení o prodeji bytů nikoli za cenu obvyklou) náhradu škody, navrhli eventuelně pro případ, že usnesení soudu prvního stupně nebude pro nepřezkoumatelnost zrušeno, přerušení řízení do vypracování znaleckého posudku o stanovení obvyklé ceny bytových jednotek (v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 ECm 4/2022). Nepravdivý je i závěr soudu prvního stupně o neoznačení důkazů k prokázání tvrzení o zbytečném uzavření zprostředkovatelské smlouvy (smluv) s , jméno FO, , odkazují zejména na jejich podání z 22. 6. 2020. Obsáhle vylíčili okolnosti volby členů představenstva, jejichž vyloučení se domáhají, s tím, že k jejich volbě došlo na shromáždění delegátů, které nebylo usnášeníschopné.6. 1. až 7. účastníci se k podanému odvolání nevyjádřili.7. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4, § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k následujícím závěrům.8. Z výpisu z centrální evidence obyvatel odvolací soud zjistil, že 2. účastník , Jméno advokáta C, dne 16. 2. 2024 (tj. v průběhu odvolacího řízení) zemřel, ztratil tedy způsobilost být účastníkem řízení, v řízení nebylo možno pokračovat, proto odvolací soud ve vztahu k němu rozhodl o zastavení řízení za aplikace § 107 odst. 5, § 211 o. s. ř. (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl dle § 23 věty prvé z. ř. s. (výrok II.)9. Z obsahu spisu se podává, že (již výše zmíněné opravné) usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2023, č. j. 61 Cm 61/2019-960, bylo doručeno do datové schránky zástupce navrhovatelů dne 16. 10. 2023. Posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání proti tomuto (opravnému) usnesení bylo (úterý) 31. 10. 2023. Protože navrhovatelé podali odvolání až 9. 11. 2023 (č. l. 965-967) tedy po zákonem stanovené patnáctidenní lhůtě, bylo odvolání podáno opožděně. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud odvolání proti uvedenému usnesení odmítl dle § 218a o. s. ř.10. Jedním z předpokladů pro to, aby usnesení soudu prvního stupně (tím již míněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 6. 2023, č. j. 61 Cm 61/2019-939) mohlo obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníků řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2746/19, nebo Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 963-974, marg. č. 22-23).11. Namítají-li odvolatelé, že se soud prvního stupně nedostatečným způsobem vypořádal s jejich tvrzeními o porušování povinností 1. až 7. účastníka jednat s péčí řádného hospodáře, s tím, že měl svůj závěr řádně odůvodnit a důsledněji než jen několika větami, pak je namístě vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti usnesení shledat.12. Výše popsané a hodnocené odůvodnění soudu prvního stupně je na újmu uplatnění práv odvolatelů v odvolacím řízení, neboť je pochybné, proč návrh navrhovatelů zamítl (tj. návrhu ve věci samé nevyhověl), aniž by bylo zřejmé, jak soud prvního stupně k jím učiněným závěrům o tom, že 1. až 7. účastníci uzavřením kupních smluv o prodeji (toho kterého z namítaných převodů) bytů neporušili péčí řádného hospodáře (resp. že takovou skutečnost „nemá za prokázanou“), dospěl, a to ve vztahu ke všem (navrhovateli) namítaným převodům bytových jednotek [jak jsou specifikovány