14 Cmo 21/2024-1407 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 2 003 612 Kč s 8% úrokem z prodlení od 15. 5. 2010 do 30. 6. 2010 a 7,75% úrokem z prodlení od 1. 7. 2010 do zaplacení. Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 923 070 Kč. Výrokem III. rozhodl o vrácení přeplatku složené zálohy na znalečné ve výši 614 Kč žalobci. Výrokem IV. pak žalobci uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 29 551,46 Kč.2. Jde již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.3. První zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 7. 2014, č. j. 33 Cm 86/2012-309, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 25. 1. 2016, č. j. 14 Cmo 541/214-364, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolací soud, odkazuje na právní úpravu - zejména zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „ZP 1965), zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007 (dále jen „ZP 2006“), zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obch. zák.“) - zdůraznil, že při posuzování uplatněného nároku je klíčovou otázkou náplň činnosti žalovaného v daném družstvu při souběhu funkcí prokuristy dle § 14 obch. zák., a zaměstnance, zde na pozici ředitele. Vztah mezi prokuristou a podnikatelem, jde-li o prokuru, nemůže být vztahem pracovněprávním. Skutečnost, že fyzická osoba je prokuristou, sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto právnickou osobou pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah. Podstatné je, že obsah takového pracovněprávního vztahu nemůže být shodný s obsahem činnosti prokuristy, ale může se týkat jen činnosti od práce prokuristy odlišné. Náplň činnosti prokuristy vychází ze zmíněného § 14 obch. zák. a slouží především požadavku právní jistoty v obchodněprávním styku, kdy musí mít třetí osoby jistotu o tom, zda jednají s osobou, která je oprávněna podnikatele navenek zastupovat. Náplň činnosti ředitele je dána pracovní smlouvou, vnitropodnikovými řády, předpisy či stanovami. Podkladem pro posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení bude závěr o tom, zda žalovanému vznikl nárok na odstupné. Prokáže-li se, že existoval platný pracovní poměr ředitele na činnosti odlišné od náplně prokuristy, pak je třeba vycházet z pracovní smlouvy a v návaznosti na to se zabývat skončením pracovního poměru a z toho vyplývajícím plněním. Předmětné pracovněprávní dokumenty za zaměstnavatele podepsali předseda a člen představenstva družstva, tito členové statutárního orgánu při uzavírání pracovněprávních vztahů měli reprezentovat vůli statutárního orgánu družstva, a pokud pro své jednání neměli podklad v rozhodnutí představenstva jako kolektivního orgánu, mohlo by to zakládat jejich odpovědnost za případnou škodu, nikoli neplatnost právního úkonu. Odvolací soud soudu prvního stupně rovněž vytkl, že se nezabýval námitkami žalobce ohledně samotné výše vyplaceného odstupného.5. Druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 9. 2020, č. j. 33 Cm 86/2012-1206, odvolací soud usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. 14 Cmo 99/2021-1275, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Podle závazného prvního názoru odvolacího soudu mezi žalobcem a žalovaným (bez ohledu na subjektivní představy účastníků o povaze jejich právního vztahu) platně vznikl pracovněprávní vztah ve smyslu § 27 odst. 5 ZP 1965 založený jmenováním a následně zanikl dohodou o rozvázání pracovního poměru. Pracovní poměr byl založen platně, veškeré listiny byly ze strany žalobce podepsány v souladu se stanovami a právními předpisy osobami k tomu oprávněnými. Předmětné pracovněprávní dokumenty byly podepsány předsedou představenstva a jedním jeho členem, tudíž je zřejmé, že jejich prostřednictvím byla prezentována vůle družstva. Na platnost daného jednání nemá vliv ani případná skutečnost, že členové statutárního orgánu, kteří listiny podepsali, neměli pro své jednání podklad v rozhodnutí představenstva. Jiný vztah založen nebyl. Za provedenou práci žalovanému náležela žalobcem stanovená odměna (fixní plat plus provize dle vzorce, který sestavil žalobce, uvedeného v platovém výměru), která mu byla v průběhu existence pracovního poměru vyplácena. Platné je i ujednání týkající se nároku na odstupné. Ani udělení prokury po jmenování do funkce ředitele na tomto závěru ničeho nemění, když samotné stanovy v článku 24. 1. výslovně zakotvují, že ředitel družstva je zároveň prokuristou, není-li členem představenstva. Stanovy žalobce výslovně v článku 18 určují, že orgány družstva jsou: členská schůze, představenstvo a kontrolní komise. Jiný orgán stanovy nezakotvují. Ani z článku 20 stanov nelze dovodit, že ředitel družstva je jiným orgánem. Naopak z dikce článku 20. 4. výslovně plyne, že představenstvo jmenuje a odvolává ředitele družstva, mj. vymezí jeho působnost v manažerské smlouvě, stanoví mu plat a odměny. Činnost, kterou žalovaný pro družstvo vykonával, naplňovala veškeré znaky závislé práce. Pracovní poměr zaměstnanců uvedených v § 27 odst. 4 a 5 ZP 1965 a posléze v § 33 odst. 3 ZP 2006 může vzniknout jen jmenováním, k čemuž došlo v daném případě. Pracovní smlouva je s přihlédnutím k jejímu obsahu dohodou o dalších pracovních podmínkách po vzniku pracovního poměru. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že po vzniku pracovního poměru jmenováním byla žalovanému udělena prokura. Činnost žalovaného jako prokuristy byla ojedinělá; hlavní podstata jeho činnosti spočívala ve výkonu funkce ředitele, za kterou žalovanému náležela odměna a provize stanovená platovým výměrem.7. Podle odvolacího soudu nebyla spolehlivě vyřešena otázka samotné výše odstupného a otázka posouzení tvrzeného narušení principu dobré víry zakotveného v § 331 ZP 2006. Otázce dobré víry se soud prvního stupně věnoval pouze okrajově, své závěry blíže nerozvedl. Pro posouzení otázky dobré víry bylo totiž zásadním posoudit, zda a jakým způsobem se žalovaný podílel na výpočtu svých odměn za měsíce leden až březen 2010, jež byly podkladem pro výpočet odstupného, zda jeho výpočty podléhaly kontrolnímu mechanismu a jakému. Je na soudu prvního stupně, aby žalobce poučil, aby k této otázce doplnil skutková tvrzení a nabídl k jejich prokázání důkazy. K posouzení správnosti výše vyplaceného odstupného soud ustanovil znalce, se závěry znaleckého posudku se však dostatečně nevypořádal, nevypořádal se ani s námitkami žalobce obsaženými v podání ze dne 30. 4. 2018 (č. l. 899) ohledně pravosti a pravdivosti listin předložených žalovaným znalci (listiny předložené žalobcem založeny na č. l. 652-654, žalovaným na č. l. 763-765), ani s argumentací žalovaného v podání ze dne 20. 5. 2018 (č. l. 905). Nicméně platový výměr ze dne 28. 12. 2005 (dále jen „platový výměr“) je dle svého obsahu zcela určitý; kromě fixní měsíční odměny 25 000 Kč určuje vzorec pro výpočet provize. Vzorec nevzbuzuje pochybnosti, jakým způsobem budou provize stanoveny, a to bez ohledu na to, zda následný faktický výpočet provize - dle vzorce vytvořeného žalobcem - byl jakkoliv složitý či vhodný. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že kalkulace provizí a stanovení jejich výše byla tímto způsobem běžně prováděna a odměny byly žalobcem zaměstnancům vypláceny.8. V záhlaví uvedeném v pořadí třetím zamítavém rozsudku v návaznosti na dosavadní průběh řízení soud prvního stupně vyšel z toho, že:- platovým výměrem byl žalovanému s účinností od 1. 1. 2006 stanoven základní měsíční plat částkou 25 000 Kč a pohyblivá složka dle následujícího vzorce: „odměna (provize) ve výši 0,05 Kč z každé 1,00 Kč získané a uhrazené obchodní marže, ze všech obchodů družstva“;- pracovní smlouva ze dne 1. 4. 2007 obsahuje shodnou úpravu odměňování žalovaného;- ke skončení pracovněprávního vztahu došlo dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 21. 4. 2010, a to k 14. 5. 2010;- žalovanému bylo na základě jeho pokynu jako ředitele vyplaceno dne 14. 5. 2010 odstupné ve výši 2 094 103 Kč, žalovaný měl dispoziční oprávnění k příslušnému bankovnímu účtu žalobce;- předseda představenstva , jméno FO, výplatu odstupného odsouhlasil dne 20. 4. 2010;- podle výpovědí svědkyně , jméno FO, , svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a Macha, výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, podklady pro výpočet pohyblivé složky odměny žalovaného vznikaly tak, že jednotliví obchodní zástupci předávali podklady o své obchodní činnosti sekretářce a účetní žalobce svědkyni , jméno FO, . Ta údaje od obchodních zástupců kontrolovala podle údajů v účetní evidenci a následně předkládala žalovanému. Žalovaný následně podle své výpovědi provedl pouze běžnou numerickou operaci (vyčíslil procentuální podíl na celkové provizi). Tento výsledek promítl do „podkladu pro vyplacení měsíční prémie“. Ten se týkal jak jeho, tak jeho podřízených zaměstnanců. Ve vztahu k podřízeným zaměstnancům údaje neupravoval, protože dříve pro