14 Cmo 217/2023-112 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na rozhodnutí, že nelze přihlížet k hlasům 1. účastníka - společnosti , právnická osoba, a 2. účastníka , jméno FO, , kterými se zdrželi hlasování o bodu číslo tři pořadu jednání valné hromady 3. účastníka společnosti , Jméno advokáta E, . (dále jen „společnost“) konané dne 23. července 2020 (dále též jen „předmětná valná hromada“) a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně posuzoval (navrhovatelem tvrzené) nepřijetí usnesení o přizpůsobení společenské smlouvy společnosti novým právním předpisům. Tvrzené nepřijetí usnesení poměřoval úpravou § 212 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že navrhovatel nemá na požadovaném určení právní zájem, neboť usnesení o změně společenské smlouvy bylo přijato na předmětné valné hromadě 80 % hlasy navrhovatele jakožto majoritního společníka (souhlasu všech společníků k přijetí usnesení zapotřebí nebylo, neboť změna společenské smlouvy nezasáhla do práv všech společníků).3. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tím, že notářka pořizující notářský zápis o předmětné valné hromadě jej sepsala tak, že rozhodnutí o schválení změny společenské smlouvy nebylo přijato, jelikož k jeho přijetí je zapotřebí sta procent hlasů společníků. Tato skutečnost měla za následek podání předmětného návrhu navrhovatelem. Proto soud prvního stupně shledal, že zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř.4. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podali 1. a 2. účastník (společné) odvolání. Navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a uložil navrhovateli povinnost odvolatelům nahradit náklady řízení.5. Namítají, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., protože soud prvního stupně nezohlednil poměry a postavení všech účastníků řízení, jakož i to, že nemohli ovlivnit obsah notářského zápisu a bez svého zavinění byli nuceni bránit svá práva proti navrhovateli. Proto se domnívají, že jim podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení. Dále namítají, že jim nebylo umožněno se vyjádřit k úvaze soudu prvního stupně o aplikaci § 150 o. s. ř.6. Navrhovatel považuje odvolání za nedůvodné.7. Má za to, že odvolatelé vznik řízení zapříčinili. Uvedl, že pro splnění povinnosti podřídit se nové právní úpravě podle § 777 odst. 2 a 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), bylo nutné přijmout změnu společenské smlouvy společnosti. Jelikož odvolatelé opakovaně nehlasovali pro povinné podřízení se nové právní úpravě, zapříčinili zahájení předmětného řízení. Nebýt jejich nesouhlasu, řízení by neprobíhalo a náklady řízení by nevznikly. Na základě notářského zápisu byl navrhovatel přesvědčen, že rozhodnutí valné hromady společnosti o podřízení se nebylo přijato. Navrhovatel netušil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1104/2016 modifikovalo starou společenskou smlouvu tak, že pro přijetí nové společenské smlouvy není potřeba 100 % hlasů všech společníků.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z.ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.11. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.12. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k otázce náhrady nákladů řízení podává, že:1) Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 a 2 o. s. ř.), jež je doplněna zásadou zavinění (§ 146 odst. 2 a § 147 odst. 1 a 2 o. s. ř.), v níž se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval.2) S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit.3) Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, za nichž lze aplikovat § 150 o. s. ř, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.4) Soud při tomto posuzování přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod.5) Závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.6) Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Jako každá výjimka z obecného pravidla by pak měl být vykládán restriktivně.13. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 2882/2014, ze dne 24. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 556/2014, ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 704/2016, ze dne 15. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, uveřejněné pod číslem 44/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. dubna 2018, sp. zn. 23 Cdo 6000/2017, uveřejněné pod číslem 61/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 9. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, ze dne 27. července 2016, sp. zn. 29 Cdo 1110/2016, ze dne 27. dubna 2017, ze dne 13. listopadu 2019, sp. zn. 27 Cdo 5887/2017, jež jsou dostupná shodně jako další níže uváděná rozhodnutí např. v právním systému www.beck-online.cz , dále např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. září 2006, sp. zn. I. ÚS 191/06, či ze dne 12. ledna 2010, sp. zn. I. ÚS 1030/08.14. Názor soudu prvního stupně, podle něhož skutečnost, že notářka pořizující notářský zápis o předmětné valné hromadě tento sepsala tak, že rozhodnutí o schválení změny společenské smlouvy nebylo přijato, jelikož k jeho přijetí je zapotřebí 100 % hlasů společníků (což mělo za následek, že navrhovatel reagoval podáním návrhu), naplňuje důvod(y) hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř., je však se shora citovanými judikaturními závěry v rozporu.15. Z obsahu spisu nevyplývá žádná okolnost, jež by odůvodňovala aplikaci § 150 o. s. ř. Soudem prvního stupně uváděná skutečnost týkající se notářského zápisu není (nemůže být) důvodem pro to, aby ve věci (procesně) úspěšným 1. a 2. účastníkovi bylo odepřeno právo na náhradu nákladů řízení (dle pravidla § 142 odst. 1 o. s. ř.), protože to, zda notářka sepsala notářský zápis o předmětné valné hromadě nesprávně (tj. tak, že rozhodnutí o schválení změny společenské smlouvy nebylo přijato, zatímco došlo k jeho přijetí), není významné z hlediska, zda byl návrh ve věci samé podán důvodně. Podání návrhu ve věci samé bylo totiž za procesního stavu věci (při jeho zamítnutí), důsledkem nepřiléhavého posouzení skutku navrhovatelem, neboť, pokud usnesení na předmětné valné hromadě přijato bylo, návrh ve věci samé (aby mohl být důvodný) měl vyjadřovat požadavek na určení, že došlo k přijetí tohoto usnesení, nikoliv na určení, že k hlasům 1. a 2. účastníka nelze přihlížet.16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil částečně (v rozsahu odvoláním napadeného výroku, tedy nikoli