14 Cmo 33/2024-22 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zahájil řízení o zrušení obchodní korporace , právnická osoba, . (dále též jen „společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), rozhodl o zrušení společnosti a nařízení její likvidace (výrok II.), likvidátorem společnosti jmenoval , jméno FO, , sídlem , adresa, (výrok III.), společnosti uložil povinnost zaplatit Městskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (výrok IV.), a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Soud prvního stupně konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Společnost byla rejstříkovým soudem vyzvána k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy ze dne 22. 12. 2021, spolu s upozorněním, že v případě neodstranění nesouhlasu ji může soud zrušit s likvidací, náprava ale zjednána nebyla. Dodal, že společníky zrušované společnosti za účastníky řízení paušálně považovat nelze, což blíže odůvodňuje. Společnost zrušil z důvodu dle § 172 odst. 1 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), protože obsah veřejného rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1, 3 a 4 o. z. ze seznamu insolvenčních správců, protože soudu je z úřední činnosti známo, že jako statutární orgán společnosti je v obchodním rejstříku zapsána osoba, která nepřebírá zásilky za společnost a nereaguje na výzvy soudu, a lze tak předpokládat, že nebude řádné plnit povinnosti likvidátora. Výrok týkající se poplatkové povinnosti společnosti soud prvního stupně opřel o § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a o položku 4 bod 1 písm. c) a bod 5 Sazebníku soudních poplatků. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).3. Proti výrokům II. až V. tohoto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a řízení zastavil, neboť jí svědčí právní důvod užívání prostor, k čemuž předkládá důkazy.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.5. Především nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že účastníky řízení o zrušení společnosti nejsou též její společníci. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v závěru, že účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným jsou dle § 6 z. ř. s. vždy ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, tedy společníci zrušované společnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV ÚS 230/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz; nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 7 Cmo 261/2018, nebo ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 14 Cmo 281/2019, jež jsou dostupná např. v právní aplikaci www.beck-online.cz). Účastenství v daném řízení tak vyplývá přímo ze zákona. Společnost s ručením omezeným obsahuje četné prvky příznačné pro osobní společnost a soudem prvního stupně obecně uváděné teze nepředstavují přesvědčivé vysvětlení, proč by mělo dojít k odchýlení se od závěru, že rozhodnutí o zrušení společnosti s ručením omezeným nemá dopad do práv a povinností jejích společníků či společníka (k předpokladům změny judikatury, zejména k požadavkům opatrnosti, zdrženlivosti a potřebě společenské naléhavosti a důkladného odůvodnění takové názorové změny srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11, nebo ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3500/18).6. Pokud tak soud prvního stupně se společníky společnosti nejednal jako s účastníky řízení, odňal jim možnost jednat před soudem a zatížil tak řízení zmatečnostní vadou podle § 229 odst. 3 o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.7. Jedním z obecných předpokladů pro to, aby usnesení soudu prvního stupně mohlo obstát, je jeho přezkoumatelnost [§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Rozhodnutí soudu je přezkoumatelné tehdy, pokud je z pohledu účastníka řízení dostatečné (úplné) a srozumitelné v podstatných částech. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. Nelze proto pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (řádného uplatnění jeho odvolacího důvodu) a i ostatní účastníci jsou schopni v odvolacím řízení ve vztahu k rozhodnutí po skutkové i právní stránce argumentovat. Jinými slovy, jestliže podle obsahu odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a vyjádření k němu je zjevné, že účastníkům jsou známy důvody, na základě kterých soud prvního stupně přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl (neboť v daném směru účastníci přináší své argumenty v odvolacím řízení), musí to být seznatelné (případně i podle obsahu celého spisu) rovněž odvolacímu soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní pod č. 100/2013).8. Z usnesení soudu prvního stupně není nijak zřejmé, na základě jakého důkazu či důkazů lze dovodit, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila sídlo, v situaci, kdy popírá, že by dříve souhlas s umístěním sídla pozbyla. Stejný závěr dopadá i na posouzení dovozeného zjištění, že statutární orgán společnosti nepřebírá zásilky a nereaguje na výzvy soudu.9. Pokud jde o skutečnost známou soudu jeho z činnosti jako zdroj skutkového zjištění, které není třeba dokazovat (§ 121 o. s. ř.), je vhodné připomenout, že soud s ní musí účastníky seznámit a poskytnout jim možnost vyjádřit se, neboť není vyloučeno, aby vyvrátili závěr soudu o ní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008).10. Nadto předpokladem pro zrušení společnosti s likvidací je vydání a doručení výzvy podle § 172 odst. 2 o. z., protože soudem prvního stupně uvažovaný důvod pro zrušení představuje důvod dle § 172 odst. 1 písm. d) o. z. (jde o kogentní úpravu veřejného pořádku dle § 1 odst. 2 o. z.). Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně, aniž by postupoval podle § 172 odst. 2 o. z., rozhodl o zahájení řízení a současně i o zrušení společnosti a nařízení její likvidace. Výzva dle § 172 odst. 2 o. z. musí být vydána soudem, který o případném zrušení právnické osoby s likvidací rozhodne, musí vydání rozhodnutí o zrušení právnické osoby s likvidací bezprostředně předcházet a musí splňovat obligatorní náležitosti výzvy jako je označení (odstranitelného) důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Z výzvy musí být současně patrné, jakým způsobem a v jaké lhůtě lze nedostatky (představující důvod zrušení) odstranit a účastník řízení musí být poučen o případných následcích nečinnosti [k tomu blíže např. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 892 – 907, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 14 Cmo 152/2022].11. Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a), b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a v rozsahu závislého výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.12. Soud prvního stupně za účastníky přibere společníky společnosti (§ 7 odst. 1 z. ř. s.) a umožní jim plné uplatnění jejich procesních práv. Nepomine to, že podle § 89 odst. 1 z. ř. s. je ve věcech uvedených v § 85 z. ř. s. třeba nařizovat jednání, provádí-li soud dokazování. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soud prvního stupně znovu zváží existenci důvodu pro zrušení společnosti s likvidací a své závěry promítne do nového rozhodnutí ve věci. Pokud bude důvod pro zrušení společnosti existovat, je třeba mít na zřeteli, že předpokladem rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací je na straně soudu splnění povinnosti dle § 172 odst. 2 o. z. Při případ