14 Cmo 39/2024-168 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že , Jméno žalované B, (dále jen „V. S.“) byl ke dni úmrtí, tj. ke dni , Anonymizováno, , 100% vlastníkem podílu ve společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „společnost“) [výrok I.], žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce 50 040 Kč [výrok II.].2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- V. S. byl ke dni 2. 3. 2022 jediným společníkem společnosti,- žalobkyně byla manželkou V. S., žalovaní jsou synové V. S. z (jeho) prvního manželství,- dne 2. 3. 2022 (v době hospitalizace v nemocnici) podepsal V. S. coby převádějící a žalobkyně a 1. žalovaný coby nabyvatelé smlouvu o převodu podílu ve společnosti (dále jen „smlouva o převodu podílu“), podpisy byly ověřeny (smlouva o převodu podílu obsahuje prohlášení o pravosti podpisu na listině sepsané advokátem),- téhož dne učinil V. S. rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, jímž vyjádřil souhlas s převodem podílu na žalobkyni (20 %) a 1. žalovaného (80 %), odvolal sebe z pozice jednatele společnosti, jednatelem jmenoval 1. žalovaného,- obě listiny vyhotovil (k žádosti V. S.) advokát , jméno FO, (dále jen „P. B.“), V. S. před ním listiny podepsal,- V. S. dne 11. 3. 2022 zemřel v domácí péči,- ověřovací kniha P. B. byla nahlášena jako odcizená,- podávanými léky nebylo dne 2. 3. 2022 ovlivněno (volní) jednání V. S., s návštěvami komunikoval, nebyl však schopen (bez asistence) vstát, chodit, měl velké bolesti, jež byly tlumeny podáváním tišících prostředků (např. morfia), avšak bez ovlivnění rozpoznávacích schopností,- žalobkyně je v obchodním rejstříku zapsaná jako společník společnost s podílem o velikosti 20 % na základním kapitálu společnosti, 1. žalovaný jako společník s podílem o velikosti 80 %,- v současné době probíhá po V. S. před , jméno FO, , notářkou v Benešově, pozůstalostní řízení.3. Na základě toho dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadované určení naléhavý právní zájem, neboť bez požadovaného určení by její právo zůstalo ohroženo. Smlouva o převodu podílu je platným právním jednáním. V. S. se (po dlouhé konzultaci s P. B.) rozhodl svobodně uvedené jednání učinit. Tvrzení žalobkyně, že V. S. smlouvu o převodu podílu před P. B. nepodepsal (nýbrž, že ji podepsal před , jméno FO, , dále jen „P. P.“), zůstalo „v rovině spekulací“, svědeckými výpověďmi prokázáno nebylo. Žalobkyně sama smlouvu o převodu podílu podepsala. Věrohodnými shledal výpovědi svědků P. B. a P. P. S ohledem na závažnost onemocnění pro rozhodování „o budoucnosti“ společnosti byl V. S. časově omezen. Pasivní legitimaci 2. žalovaného shledal s odkazem na „rozhodnutí“ Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2004.4. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Odvolatelka namítá nesprávně zjištěný skutkový stav věci, soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav je v „extrémním rozporu“ s provedenými důkazy. Smlouvu o převodu podílu považuje za „zdánlivou“, či (absolutně) neplatnou pro absenci řádně (v souladu s právními předpisy) ověřeného podpisu V. S. [§ 209 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“, § 25a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“)], když (křivě vypovídající) P. B. se do nemocnice k ověření podpisu (vůbec) nedostavil. V. S. navštívila pouze (rovněž křivě vypovídající) P. P. (přítelkyně P. B.), jež s ním sepisovala závěť a disponovala (následně odcizenou) ověřovací knihou P. B. Soud prvního stupně měl výpověď P. B. [s ohledem na jeho „nedávnou trestní minulost“ a jeho (s ohledem na následky v podobě kárného řízení a odpovědnosti za způsobenou škodu) „zaujatost“] hodnotit „kriticky a rezervovaně“, shodně tak výpověď P. P. (jejíž matku 1. žalovaný ve společnosti zaměstnává). Soudu prvního stupně vytýká i to, že pominul rozpor ve výpovědích P. P. a svědkyně , jméno FO, ohledně data návštěvy v nemocnici. Pokud by obě V. S. navštívily 1. 3. 2022 mezi 15–17 hodinou, musely by se tam potkat, nadto V. S. by (s ohledem na svůj zdravotní stav) obě návštěvy krátce po sobě „nezvládl“. Je zřejmé, že P. P. dne 1. 3. 2022 V. S. nenavštívila. Vyžádal-li by si soud prvního stupně jí navrhovaný výpis telefonních hovorů z mobilního telefonu V. S., pak by (společně s „screenshotem“ displeje telefonu) zjistil, že P. P. s V. S. hovořila pouze 2. 3. 2022 (a nikoli 1. 3. 2022, jak tvrdila), čímž by bylo prokázáno, že P. P. „ve věci návštěvy v nemocnici“ svědila křivě. „Bylo z logiky zřejmé“, že i výpověď P. B. je nepravdivá. Soudem prvního stupně nebyl ani vypracován znalecký posudek ke zjištění „zdravotního stavu“ V. S. ke dni uzavření smlouvy, cituje z „dekurzu“ ze dne 2. 3. „2023“ a svědecké výpovědi (ošetřující lékařky) , jméno FO, , či , tituly před jménem, , jméno FO, , z nichž se podává, že každá medikace (léky proti bolesti, depresím, v kombinaci s léky na spaní) mohla jeho mysl ovlivnit.7. Žalovaní s podaným odvoláním nesouhlasili, navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.9. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.10. Primární nastolenou otázkou je, zda (s ohledem na tvrzení žalobkyně týkající se zdravotního stavu V. S.) je smlouva o převodu podílu platným právní jednáním, resp. zda V. S. v rozhodné době (tj. v době jejího uzavření) trpěl duševní poruchou, a pokud ano, zda jej tato činila neschopným právně jednat [neboť nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní jednání, vede k jeho neplatnosti, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu jednání neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého jednání nebo (a) své jednání ovládnout, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011].11. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami, a to jednak duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek. Duševní porucha, která je příčinou nepříčetnosti, může být přechodná a krátkodobá, a to od několika vteřin či minut, ale může být také dlouhotrvající nebo trvalá. Z hlediska tohoto chápání je duševní poruchou nejenom duševní choroba, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost či jakákoli jiná těžká duševní odchylka (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4075/2019). K posouzení neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, nemusejí být zcela vymizelé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2377/2020).12. Přitom řešení otázky, zda osoba v době, kdy činila příslušný právní úkon, jednala v duševní poruše, závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. odborných znalostí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3401/2021, či ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 850/2013, ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 718/2013).13. Znalecký posudek má být (z hlediska odborného posouzení zdravotního stavu osoby, jež v předmětném období měla učinit právní úkon v duševní poruše) odborným podkladem ve formě důkazu, který ve spojitosti s dalšími důkazy by měl soud vést k tvorbě jeho závěru o tom, zda posuzovaná osoba v inkriminovaný okamžik při uzavírání předmětného právního jednání jednala v duševní poruše či nikoli.14. V poměrech projednávané věci je tedy zapotřebí učinit závěr o tom, zda V. S. při uzavírání smlouvy o převodu podílu jednal v duševní poruše, a pokud ano, zda tato duševní porucha jej činila neschopným právně jednat. Zjišťování těchto právně významných skutečností si (jak se podává z citované judikatury Nejvyššího soudu) vyžaduje odborné znalosti (resp. znalecké posouzení).15. Existenci dušení poruchy je povinen prokázat ten, kdo se neplatnosti dovolává, zde tedy žalobkyně, jež důkaz k prokázání svého (výše uvedeného) tvrzení označila (a to při jednání kon