19 Cmo 15/2023-356 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soudu prvního stupně rozhodl v bodě I. výroku takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 023 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z částky 6 023 000 Kč od 23. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 574 253,90 Kč.“2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že nárok na zaplacení 6 023 000 Kč s příslušenstvím, jak o něm soud rozhodl v bodě I. výroku rozsudku, odůvodnil žalobce tvrzením, že 22. 5. 2017 byl žalovaný společníkem žalobce s obchodním podílem o velikosti 50 %, kterému odpovídal vklad ve výši 100 000 Kč a rovněž samostatně jednajícím jednatelem žalobce. Toho dne uzavřel žalovaný jako vydlužitel se žalobcem jako zapůjčitelem /za společnost žalobce jednal žalovaný jako její jednatel/ písemnou Smlouvu o zápůjčce ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 14. 9. 2017, jejímž předmětem je finanční zápůjčka až do výše 10 000 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 1,5 % ročně do 31. 12. 2017 a od 01. 01. 2018 s úrokem ve výši 1,0 % ročně. Tato finanční zápůjčka měla být ze strany žalovaného vrácena žalobci nejpozději po uplynutí deseti let od podpisu Smlouvy o zápůjčce.3. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že žalobce v rámci žalobních tvrzení dále uvedl, že současný jednatel žalobce se o Smlouvě o zápůjčce dozvěděl až poté, co žalovaný v rámci probíhajícího soudního sporu o vydání obchodní a účetní evidence Společnosti, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 140/2019, vydal Společnosti na konci roku 2019 část obchodní a účetní evidence Společnosti, jejímž obsahem byla i předmětná Smlouva o zápůjčce. V písemnosti, datované dnem 14. 2. 2020, vznesl žalobce námitku neplatnosti Smlouvy o zápůjčce, ovšem žalovaný si zásilku s danou písemností, zaslanou mu prostřednictvím České pošty s. p., v úložní době nevyzvedl. Proto námitku neplatnosti smlouvy žalobce vznesl rovněž v rámci předmětné žaloby. Pokud jde o dlužnou sumu, žalovaný od žalobce obdržel celkem částku 6 453 000 Kč, dosud vrátil 430 000 Kč.4. Z odůvodnění rozsudku dále vyplývá, že žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nikdy neporušil žádné povinnosti jednatele. Uzavření smlouvy nepopírá, smlouva je stále platná, splatnost nastane až v roce 2007, tedy žalobou uplatněná pohledávka dosud není splatná. Pokud žalobce tvrdí, že žalovaný porušil informační povinnost, tak žalovaný má za to, že nesplnění povinnosti nezpůsobí neplatnost smlouvy. Dále žalovaný namítal, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením, žalovaný má za žalobcem 10 milionovou pohledávku z průmyslových práv.5. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž zřejmé, že žalovaný v průběhu řízení uváděl, že na základě smlouvy o zápůjčce žalovaný od žalobce odčerpal částku 6 396 000 Kč. Pokud jde o částku 57 500 Kč, tuto žalovaný čerpal od žalobce na úhradu nákladů spojených s provozem žalobce.6. V odstavci 5 odůvodnění soud vymezil mezi účastníky nesporné skutečnosti, týkající se čerpání půjčky a jejího částečného vrácení.7. Z odstavce 6 odůvodnění vyplývají důkazní návrhy, jež žalovaný učinil k prokázání tvrzení, že suma 57 500 Kč, představovaná hotovými výdaji žalovaného, byla řádně vyúčtována a zahrnuta do účetnictví.8. Z odstavce 8 odůvodnění vyplývá, že jako svou obranu žalovaný uvedl, že má za žalobcem pohledávky / v odstavci 8 odůvodnění vymezené/ jež vůči žalobci započetl. Jednalo se mimo jiné o nájemné na základě nájemní smlouvy ze dne 1.září 2015 za období od 1. ledna 2018 do 30. listopadu 2021. Tato smlouva byla uzavřena v době, kdy žalobce vedle toho, že byl jednatelem, byl i společníkem s 51% obchodním podílem. Smlouva tedy byla uzavřena se souhlasem většinového společníka. Dále je z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, že žalovaný uváděl, že své splatné pohledávky na zaplacení nájemného za období od 1. ledna 2018 do 31. března 2019 v celkové výši 750 000 Kč započítal na úhradu svého závazku vrátit poskytnutou půjčku a tento zápočet je evidován v účetnictví.9. V odstavci 9 odůvodnění soud popsal další procesní průběh v dané věci takto: „Žalobce podáním dne 14. 2. 2020 vznesl námitku relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce s výzvou k vrácení finančních prostředků, z podacího lístku a vrácené poštovní zásilky bylo zjištěno, že si žalovaný zásilku v úložní době nevyzvedl, žalobce vznesl opětovně námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce ve znění jejího Dodatku v rámci žaloby ke dni 6. 4. 2020. U ústního jednání dne 31. 10. 2022 vznesl též námitku relativní neplatnosti Dohody o narovnání a ukončení licenční smlouvy ze dne 13. 9. 2017 i Licenční smlouvy ze dne 30. 11. 2011, též i Nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2015, též i Smlouvy o umístění sídla ze dne 1. 12. 2017.“10. Soud v odstavci 10 odůvodnění vymezil zjištění, učiněná na základě provedeného dokazování, v odstavci 11 odůvodnění poukázal na důkazní návrhy, jimž nevyhověl. Mimo jiné „soud zamítl též důkaz znaleckým posudkem k prokázání tvrzení žalovaného, že platby ve výši 57 500 Kč byly žalovaným řádně vyúčtovány a zahrnuty do účetnictví žalobce, neboť zjištění této skutečnosti nebylo pro věc významné. Z ostatních důkazů bylo navíc prokázáno, že platby do účetnictví zahrnuty byly, předmětem sporu zůstalo, zda tyto platby byly účelně vynaložené pro žalobce a v tomto směru bylo nepochybně zjištěno, že účetní společnost platby evidovala bez bližšího zjišťování účelu výdajů.“11. Dále soud v odůvodnění odkázal na související právní úpravu, danou ustanovením § 54 odst. 1, 2, 3, § 55 odst. 1,2,3,4, § 586 odst. 1, 2 zákona č. 90/2012 Sb. /ZOK /, dále § 437 odst.1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. / OZ/.12. V odstavci 27 odůvodnění se soud zabýval skutečností, že žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval na obou stranách, předem žalobce neupozornil. Pokud se žalovaný dovolává podacího lístku CN23 EMS, tak z tohoto podacího lístku není patrno, že součástí zásilky byla informace o zápůjčce. Soud uzavřel, že žalovaný porušil povinnost informovat o možném střetu zájmů, existující rozpor zájmů bránil žalovanému, aby za žalobce jednal, přičemž na jednání takového člena statutárního orgánu dopadá dikce ustanovení § 437 OZ. V dané souvislosti soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, RC 102/2016, dále sp. zn. 27 Cdo 1382/2019.13. V odstavci 28 odůvodnění soud předestřel tyto závěry: „V řízení byl prokázán celý nárok žalobce na zaplacení částky 6 023 000 Kč s příslušenstvím. Bylo prokázáno, že žalovaný tehdy v postavení samostatně jednajícího jednatele a společníka žalobce si bez vědomí a souhlasu nejvyššího orgánu žalobce vyplatil na svůj účet finanční prostředky ve výši 6 023 000 Kč na základě Smlouvy zápůjčce datované dne 22. 5. 2017, která byla uzavřena mezi žalovaným, jako vydlužitelem se žalobcem jako zapůjčitelem a ve svůj prospěch a ke škodě žalobkyně odčerpal z účtu žalobkyně finanční částku ve výši 6 023 000 Kč, jednal ve střetu zájmů člena statutárního orgánu kapitálové obchodní korporace při sjednání smlouvy, která navíc ani nespadala do obvyklého předmětu podnikání žalobce. Co do prokázání účelu přijaté částky 57 500 Kč důkazní břemeno leželo na žalovaném, který však tvrzené výdaje ve prospěch žalobce v tomto rozsahu neprokázal.“14. V odůvodnění rozhodnutí soud v daném směru konstatoval, že ani z výslechu svědka , Jméno, nevyplynulo, že by se jednalo o účelně vynaložené náklady toliko pro společnost, kdy svědek uvedl, že ohledně zaúčtování získával informace od žalovaného a jeho manželky, nemůže však potvrdit, k jakému účelu hotovost z dokladů, které zaúčtoval, byla použita.15. V odstavci 29 a 30 odůvodnění se praví: „Žalovaný jako jednatel s povinností jednat s péčí řádného hospodáře si tedy musel být vědom své zákonné povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 54 a násl. ZOK, který mu pro takový případ uzavření smlouvy stanovil předchozí oznamovací /notifikační/ povinnost vůči nejvyššímu orgánu žalobce, kterým je valná hromada, přičemž je skutečností vyplývající z obsahu spisu, že žalobce nikdy předem uzavřením Smlouvy o zápůjčce a ani poté neinformoval nejvyšší orgán žalobce o svém záměru uzavřít se žalobcem tuto zcela nestandardní a žalobce poškozující Smlouvu o zápůjčce. Shodně tak žalovaný nikdy neinformoval žalobce, že hodlá uzavřít Dodatek č. 1 ke Smlouvě o zápůjčce. Zákon nestanoví, jakou formou má člen orgánu notifikační povinnost splnit, je tedy možné informovat písemně i ústně, žádná z těchto forem nebyla prokázána. Takovéto tvrzení nebylo prokázáno ani z poštovní zásilky EMS, navíc datované později než byla smlouva o zápůjčce uzavřena. S ohledem na zjištěnou skutečnost, že smlouva o zápůjčce je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud přihlížet k námitce žalovaného, že závazek ze smlouvy doposud není splatný.“16. V odstavci 31 odůvodnění soud předestřel úvahu, že žalobce po právu se dovolal relativní neplatnosti nejen Smlouvy o zápůjčce ve znění jejího Dodatku č.