5 Cmo 142/2023-170 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se dvěma žalobami, doručenými Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) dne 19. 4. 2021, domáhal proti žalované vydání směnečných platebních rozkazů ukládajících zaplacení směnečného peníze 220 477 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 23. 3. 2021 do zaplacení a směnečného peníze 313 043 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 23. 3. 2021 do zaplacení. Žaloby odůvodnil tím, že žalovaná vystavila v , Anonymizováno, dne 25. 7. 2016 směnku vlastní na směnečnou sumu 220 477 Kč na řad žalobce, bez protestu, splatnou dne 22. 3. 2021 v , adresa, , a dále dne 21. 1. 2017 v , Anonymizováno, vystavila žalovaná směnku vlastní na směnečnou sumu 313 043 Kč na řad žalobce, bez protestu, splatnou dne 22. 3. 2021 v , adresa, . Žalovaná na směnky ničeho neplnila.2. Dne 5. 5. 2021 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 59/2021-12 a téhož dne vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 60/2021-12. Obě řízení byla následně spojena do řízení pod sp. zn. 55 Cm 59/2021.3. Žalovaná podala proti oběma směnečným platebním rozkazům včas námitky shodného znění:1) Směnečný peníz neodpovídá skutečnosti, dluh neexistuje. Patrně se jedná o zajišťovací blankosměnku. Je odlišný rukopis u data splatnosti a směnečné sumy oproti podpisu na směnce. Žalobce neměl oprávnění k vyplnění blankosměnky.2) Sankce zahrnuté do směnečného peníze jsou nepřiměřené, v rozporu se zákonem a dobrými mravy.3) Právo zajištěné směnkou bylo promlčeno ke dni podání žaloby i ke dni vyplnění blankosměnky.4) Žalovaná podepsala směnku v tísni, v postavení spotřebitele a slabší strany.5) Žalovaná doplní odůvodnění svých námitek později, až bude patrné, na základě čeho byla směnka vyplněna a jaké konkrétní pohledávky zajišťuje.4. Soud v řízení o námitkách žalované proti oběma směnečným platebním rozkazům rozhodl v bodech I. a II. výroku rozsudku z 23. 8. 2023, že se směnečné platební rozkazy č. j. 55 Cm 59/2021-12 a č. j. 55 Cm 60/2021-12, oba ze dne 5. 5. 2021 ponechávají v platnosti. V bodu III. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 134 942,96 Kč k rukám zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaná vystavila na řad žalobce dvě směnky vlastní. První směnka byla vystavena dne 25. 7. 2016 na směnečný peníz 220 477 Kč, bez protestu, splatná dne 22. 3. 2021 v , adresa, (dále též „první směnka“). První směnka vystavená původně jako blankosměnka zajišťovala závazky v souladu s čl. 4.1.1 smlouvy o revolvingové zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 25. 7. 2016 (dále též „první smlouva“). Na základě první smlouvy zapůjčil žalobce žalované 130 000 Kč při sjednaném úroku 199 424 Kč. Dlužná částka z první smlouvy činila celkem 329 424 Kč. Druhá směnka byla vystavena dne 21. 1. 2017 se směnečným penízem 313 043 Kč, splatná dne 22. 3. 2021 v , adresa, (dále též „druhá směnka“). Druhá směnka vystavená původně jako blankosměnka zajišťovala závazky v souladu s čl. 4.1.1 smlouvy o revolvingové zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 21. 1. 2017 (dále též „druhá smlouva“). Na základě druhé smlouvy zapůjčil žalobce žalované 110 000 Kč při sjednaném úroku 197 800 Kč. Dlužná částka z druhé smlouvy činila celkem 307 800 Kč. Dohoda o vyplnění blankosměnky byla součástí smluvních ujednání, a proto soud nepovažoval za důvodnou námitku žalované, že žalobce nebyl oprávněn blankosměnku vyplnit. Za důvodnou neměl soud ani námitku o odlišnosti rukopisů v případě data splatnosti směnek a směnečných penízů, když podle Čl. I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“) není při vyplnění směnky podstatnou náležitostí směnky shodný rukopis.6. K námitce promlčení dluhu zajištěného směnkami soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009, podle kterého námitka promlčení směnkou zajištěné pohledávky nemá vliv na povinnost směnku zaplatit.7. Žalovaná i přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně netvrdila ani neprokázala, že by k podpisu směnky byla donucena v tísni a v postavení spotřebitele jako slabší smluvní strany. Svědek , Anonymizováno, , syn žalované, toliko tvrdil, že mu matka pomohla s placením části jeho závazků v roce 2015, 2016 (smlouvy o revolvingové zápůjčce uzavřela žalovaná v roce 2016 a 2017), poskytla mu 80 000 Kč, avšak nevěděl, kde si matka půjčila. Žalovaná namítala, že jen z identifikačního čísla ve smlouvách nelze usuzovat, že si půjčila v postavení podnikatele. Soud odkázal na čl. 10.1. a) smluv, kde se žalovaná zavázala po dobu trvání smlouvy o zápůjčce udržovat v platnosti veškeré licence a registrace v souvislosti s její obchodní činností, dále soud odkázal na výpis z živnostenského rejstříku, podle kterého žalovaná podniká jako , Anonymizováno, ). Žalovaná v rámci námitek neprokázala, že by při uzavření obou smluv o zápůjčce jednala v postavení spotřebitele.8. K námitce žalované o nesprávnosti výše směnečných sum soud uvedl, že v případě první smlouvy sice žalovaná uhradila všechny splátky, avšak nikoli již smluvní úroky a smluvní pokutu. Prodlení ve splátkách žalovaná přitom potvrdila v rámci své účastnické výpovědi. V případě druhé smlouvy listinné důkazy vyvracely tvrzení žalované o zaplacení veškerých dlužných splátek ze splátkového kalendáře. Dlužné splátky podle splátkového kalendáře činily 86 804 Kč. Součástí směnečné sumy druhé směnky byly rovněž úroky z prodlení a smluvní pokuta.9. K námitce rozporu smluvní pokuty a úroků z prodlení s dobrými mravy soud uvedl, že žalovaná netvrdila žádné mimořádné okolnosti případu, které by odůvodnily závěr o rozporu ujednání obou smluv s dobrými mravy. Žalovaná neprokázala ani to, že by ze strany žalobce došlo ke zneužití postavení jako odborníka, proto soud neshledal důvod pro aplikaci § 433 o. z.10. Soud dospěl k závěru, že všechny námitky žalované byly nedůvodné, a ponechal směnečné platební rozkazy v platnosti. O náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl podle § 142 o. s. ř. ve prospěch žalobce.11. Žalovaná podala proti rozsudku včas odvolání a navrhla rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně je změnit a směnečné platební rozkazy zrušit. V odůvodnění odvolání uvedla, že se soud nevypořádal s námitkou, že obě smlouvy uzavřela žalovaná v postavení spotřebitele, tedy slabší strany. Sjednané smluvní sankce byly rozporné s dobrými mravy. V napadeném rozhodnutí soud neuvedl konkrétní výše sankcí sjednaných ve smlouvách, není proto přezkoumatelný závěr soudu o tom, že sjednané sankce nebyly v rozporu s dobrými mravy. Není správný závěr soudu o podnikatelském charakteru zápůjček, neboť syn žalované potvrdil, že jej žalovaná finančně podporovala finančními prostředky získanými od třetích osob. Zapůjčené finanční prostředky žalovaná nepoužila na své podnikání (vedení účetnictví), když náklady na provozování této živnosti jsou obecně minimální. Finanční prostředky z obou smluv obdržela žalovaná až několik dnů po uzavření smluv, ačkoli pro platnost smluv bylo třeba, aby bylo dle smlouvy současně při jejím uzavření plněno.12. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že skutečnost, že se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu, potvrdila žalovaná uvedením identifikačního čísla ve smlouvách, viz závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008. Závazkové právní vztahy mezi žalobcem a žalovanou nemají spotřebitelský charakter, a proto nelze namítat neplatnost smluvních ujednání pro rozpor s dobrými mravy a ochranou spotřebitele. Skutečnost, že se nejednalo o spotřebitelské smlouvy, plyne nejen z identifikačního čísla uvedeného ve smlouvách, ale dále i ze sídla žalované a z poučení o povinnosti podnikajících fyzických osob vyplývajících z insolvenčního zákona (čl. 7.1, 10.1 Smluvních ujednání), povinnosti udržovat podnikatelské oprávnění (čl. 10.1 Smluvních ujednání) a účelu zápůjčky pro potřeby podnikání (čl. 1.8 Smluvních ujednání). Smluvní pokuty sjednané v čl. 8.1 a čl. 8.5 Smluvních ujednání zajišťovaly odlišné porušení smlouvy. K odvolací námitce žalované, že soud neuvedl konkrétní výši sankcí, žalobce poukazuje na to, že ani žalovaná v rámci směnečných námitek ve vztahu k sankcím nic podrobně neuvedla, jen obecně tvrdila jejich nepřiměřenost a rozpor se zákonem a dobrými mravy. Skutečné použití zapůjčených finančních prostředků nebylo podstatné. Je relevantní, že podle obou smluv byla poskytnuta zápůjčka pro účely podnikání (čl. 1.8, 15.5 Smluvních ujednání). Námitka, že zapůjčené prostředky byly žalované poskytnuty až několik dnů po uzavření smluv, je opožděná.13. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.14. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu konc