5 Cmo 30/2024-192 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), dne 22. 12. 2022, domáhala proti žalovanému vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 415 413 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 3. 1. 2020 do zaplacení a směnečné odměny 1 385 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný vystavil dne 2. 1. 2013 v , adresa, v Jizerských horách na řad žalobkyně směnku vlastní se směnečným penízem 415 413 Kč, splatnou dne 2. 1. 2020 v , adresa, v Jizerských horách (dále též Směnka). Žalovaný na Směnku ničeho neplnil. Žalobkyně požaduje též zaplacení 6% směnečného úroku a směnečné odměny.2. Dne 1. 2. 2023 vydal soud směnečný platební rozkaz č. j. 39 Cm 149/2022-16 (dále též SPR), kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů ode dne doručení SPR směnečný peníz 415 413 Kč s 6% úrokem ročně ode dne 3. 1. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu 1 385 Kč (bod I. výroku) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nedoložila, že by žalovaného ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k plnění na směnku (bod II. výroku).3. Žalovaný podal proti SPR včas následující námitky:1) Neexistuje hospodářská kauza směnky, žalobkyně nemá žádnou pohledávku vůči žalovanému, která by mohla být podkladem pro vystavení směnky. Žalovaný byl v době vystavení směnky zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jejímž jediným jednatelem a společníkem byla žalobkyně. Z této skutečnosti však neplyne žádný přímý vztah mezi účastníky.2) V době vystavení směnky tato neobsahovala datum splatnosti, jednalo se o vistasměnku, která je promlčená. Žalobkyně neoprávněně doplnila datum splatnosti 2. 1. 2020, a to v souvislosti s ukončením práce pro společnost , právnická osoba, .3) Směnku podepsal žalovaný pod nátlakem dne 2. 1. 2013 a v obavě o ztrátu zaměstnání. Toho dne v prodejně uvedené společnosti, kde žalovaný pracoval, neznámý pachatel odcizil motorovou čtyřkolku v hodnotě 426 666 Kč a „kasírtašku“ s hotovostí 6 500 Kč. Pachatel použil výhrůžku násilí proti žalovanému v pozici prodavače. Policii se nepodařilo pachatele vypátrat a trestní oznámení bylo následně odloženo. Směnka byla vystavena na částku odpovídající odhadované hodnotě čtyřkolky. Žalovaný ve stresu směnku podepsal, protože nedokázal jako laik situaci po právní stránce vyhodnotit. Za škodu není žalovaný odpovědný, tato nevznikla zaviněným porušením pracovněprávních povinností žalovaného, nýbrž úmyslným jednáním pachatele trestného činu. Žalobkyně a její partner , Anonymizováno, se vůči žalovanému dopustili podvodného jednání.4) Částka za odcizenou čtyřkolku byla žalovanému srážena ze mzdy a byla už zcela zaplacena. Žalobkyně se prostřednictvím směnky snaží domoci dvojího plnění.4. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 12. 12. 2023 tak, že se směnečný platební rozkaz ze dne 1. 2. 2023 č. j. 39 Cm 149/2022-16, zrušuje. V bodu II. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 119 730,01 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. V bodu III. výroku uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice – Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, náklady řízení 1 011 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.5. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný vystavil dne 2. 1. 2013 ve prospěch žalobkyně směnku vlastní na směnečnou sumu 415 413 Kč, splatnou dne 2. 1. 2020. Žalovaný pracoval na základě pracovní smlouvy z 1. 10. 2007 u zaměstnavatele , právnická osoba, . na pozici obchodní zástupce – , Anonymizováno, . Podle úředního záznamu Policie ČR z 3. 1. 2013 došlo dne 2. 1. 2013 k odcizení čtyřkolky z prodejny zaměstnavatele žalovaného. Usnesením Policie z 28. 3. 2013 byla trestní věc odcizení čtyřkolky odložena z důvodu, že se nepodařilo zjistit skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání, přičemž žalovaný tvrdil dvě verze, jak k odcizení čtyřkolky došlo.6. Soud měl za to, že vystavená směnka byla původně blankosměnkou, nikoli vistasměnkou, jak se domníval žalovaný. Směnka byla splatná 2. 1. 2020, proto ke dni podání žaloby nebyl směnečný nárok promlčen.7. Soud v řízení provedl důkaz svědeckou výpovědí řady svědků, mimo jiné vypovídal jako svědek , Anonymizováno, , který pracoval jako daňový poradce společnosti , právnická osoba, . a od žalobkyně i žalovaného věděl, že směnka byla vystavena jako zajišťovací k zajištění závazku za odcizenou čtyřkolku. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že směnka byla vystavena jako směnka zajišťovací k náhradě škody za odcizenou čtyřkolku.8. Soud neměl za věrohodné tvrzení partnera žalobkyně , Anonymizováno, , že směnka byla vystavena k zajištění zápůjček poskytnutých , Anonymizováno, , resp. žalobkyní, žalovanému, a to tím spíše, že směnka byla vystavena téhož dne, kdy došlo k odcizení čtyřkolky. Mzda žalovaného podle výpovědi svědka , Anonymizováno, činila přibližně 20 000 Kč měsíčně.9. Soud učinil závěr, že žalovaný neunesl břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že škodu za odcizenou čtyřkolku uhradil, když o úhradě neměl žádný doklad. Přesto však soud považoval úhradu škody za odcizenou čtyřkolku za pravděpodobnou, a to s ohledem na výpisy z účtu žalovaného, kdy od zaměstnavatele v letech 2013–2019 pobíral mzdu 8 000 – 9 000 Kč, přičemž minimální výše mzdy v roce 2015 činila 9 200 Kč a v roce 2019 činila 13 350 Kč měsíčně. Z výše mzdy žalovaného soud dovodil, že ze mzdy byly prováděny srážky.10. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nebyl odpovědný za odcizení čtyřkolky, proto vystavená směnka postrádala kauzu. Nadto byla směnka vystavena v souvislosti s pracovním poměrem žalovaného coby slabší smluvní strany – v tomto smyslu soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4659/2016 z 1. 6. 201711. Žalobkyně podala proti rozsudku včas odvolání a navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a ponechal SPR v platnosti. V odůvodnění odvolání se ztotožnila se závěrem napadeného rozsudku, že směnečný nárok nebyl promlčen a že žalovaný neunesl břemeno důkazní o tvrzené úhradě závazku žalobkyni. Žalovaný však neprokázal, že by mu byla část mzdy strhávána a že by škodu uhradil, přičemž nebylo zřejmé, na základě jakých důkazů soud dospěl k opačnému závěru, když zejména z výslechu svědka , Anonymizováno, a z výplatních pásek žalovaného plyne, že žalovanému nebylo ze mzdy nic strháváno.12. Soud žalobkyni nepoučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř., že nemá kauzu směnky tvrzenou žalobkyní za prokázanou, a naopak má za prokázanou kauzu směnky tvrzenou žalovaným. Soud neobjasnil, jak se vypořádal se vzájemně protichůdnými důkazy a v rozporu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí na prvním jednání předestřel svůj názor na věc tak, že žalovaný je stranou ohroženou neúspěchem, avšak poté změnil názor na věc, aniž by žalobkyni poučil podle § 118a o. s. ř. Nadto soud v rozporu s § 118b odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování výpisy z účtu žalovaného, ačkoli žalovaný předložil tyto výpisy opožděně, nikoliv v soudem stanovené lhůtě 14 dnů. Soud provedl výslech svědka , Anonymizováno, , bývalého daňového poradce žalobkyně, aniž by jej žalobkyně zprostila povinnosti mlčenlivosti podle § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb., a proto k výslechu svědka , Anonymizováno, nelze s ohledem na § 124 o. s. ř. přihlížet. V rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. soud neprovedl důkaz výslechem svědka , Anonymizováno, , který byl přítomen při podpisu směnky a jehož výpověď by prokázala kauzu směnky tvrzenou žalobkyní. Směnka byla vystavena jako zajišťovací za účelem zajištění pohledávek ze zápůjček poskytnutých žalobkyní a , Anonymizováno, žalovanému, kteří sice nejsou manželé a nemají SJM, avšak své peníze považovali za společné, a proto nelze bez dalšího dovodit nevěrohodnost tvrzení žalobkyně o kauze směnky. Podle výpovědi svědka , Anonymizováno, byla část mzdy žalovaného vyplácena formou bonusů a užití služebního vozu a paliva pro soukromé účely. Soud z důkazů provedených výplatními páskami nečinil žádné závěry, proto i tento důkaz je opomenutým důkazem. Žalobkyně po žalovaném na úhradu odcizené čtyřkolky ničeho nepožadovala, čtyřkolka pak měla vyšší hodnotu, než kolik činila směnečná suma. Nesprávný postup soudu vedl k nesprávnému rozhodnutí soudu ve věci samé.13. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že bylo prokázáno, že směnka byla vystavena v souvislosti s pracovněprávním vztahem mezi žalovaným a zaměstnavatelem , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ., nyní , právnická osoba, .) pod nátlakem, o čemž svědčí totožná výše směnečné sumy a hodnoty odcizené čtyřkolky. Svědecká výpověď , Anonymizováno, je nevěrohodná s ohledem na jeho vztah k žalobkyni a rozdílné výpovědi o tom, kdo měl žalovanému půjčovat finanční prostředky (zda svědek či žalobkyně), které měly být předmětem zajištění směnkou. Rozsudek není překvapivý. Svědek , Anonymizováno, sice byl daňovým poradcem společnosti žalob