6 Cmo 152/2023-621 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně, z důvodu existence podmínek pro vyčíslení pokuty za neoprávněný odběr elektřiny a z důvodu správnosti vlastního vyčíslení pokuty žalobcem ve výroku I. zavázal žalovaného, aby žalobci zaplatit částku 274 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2009 do zaplacení, ve výroku II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku 128 612 Kč a ve výroku III. žalovanému uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 117 612 Kč.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 14. 1. 2005 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny týkající se odběrného místa - , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, .3. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že dne 17. 5. 2007 pracovníci společnosti , právnická osoba, , zmocněni žalobcem, provedli kontrolu elektroměru v uvedeném odběrném místě a na základě zjištění týkajících se neoprávněného zásahu do elektroměru došlo k demontáži tohoto elektroměru a odpojení provozovny žalovaného od elektrické sítě.4. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v Děčíně byla vedena věc sp. zn. 15 C 68/2010, kde se nynější žalovaný v pozici žalobce domáhal po žalobci v pozici žalovaného náhrady škody údajně mu způsobené společností , Jméno žalobce A, . a spočívajícím v demontování elektroměru v odběrném místě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kdy žalovaný uplatňoval totožnou argumentaci jako v projednávané věci s tím, že v daném případě z jeho strany nedošlo k neoprávněnému odběru elektřiny a neměla být jeho provozovna odpojena od sítě.5. Soud I. stupně dále vyšel ze skutečnosti, že tato žaloba vůči společností , Jméno žalobce A, . byla rozsudkem Okresního soudu v Děčíně v řízení sp. zn. 15 C 68/2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 95 Co 95/2021-1201 ze dne 14. 3. 2022 zamítnuta, když Okresní soud v Děčíně podle uvedeného odvolacího soudu správně zjistil, že elektroměr v odběrném místě žalobce měl ke dni 17. 5. 2007 intenzivní vrypy na obou číselnících a na plombách elektroměru byla z obou stran vytlačena písmena ,,SME“ falešnou matricí, přičemž v okamžiku demontáže elektroměru č. , Anonymizováno, dne 17. 5. 2007 byl na číselnících poslední stav nízkého tarifu 202 596 kWh a stav vysokého tarifu 26 220 kWh. Podle zjištění Okresního soudu v Děčíně v řízení sp. zn. 15 C 68/2010 měla o uvedeném svědčit fotodokumentace, notářské zápisy, DVD obsahující 1,5 hodiny záznamu, shodující se s protokolem o demontáži elektroměru; znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30.52007 včetně výslechu tohoto znalce soudem.6. Podle soudu I. stupně v nyní vedeném řízení, jakož i v řízení před Okresním soudem v Děčíně sp. zn. 15 C 68/2010 byla řešena totožná předběžná otázka na základě stejného skutkového stavu, a to - zda došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru v odběrném místě nynějšího žalovaného, zda žalovaný za neoprávněný odběr elektřiny odpovídá a zda žalovaný jako odběratel je povinen uhradit žalobci škodu, a to včetně posouzení otázky, zda žalovaný jako odběratel věrohodně prokázal, že přestože došlo k neoprávněnému odběru, žádná škoda žalobci fakticky nevznikla. Soud I. stupně ve smyslu ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z pravomocného konečného rozhodnutí vydaném v řízení před Okresním soudem v Děčíně s tím, že podle soudu I. stupně se závazností prejudiciální otázky rozumí zákaz samostatného posuzování této otázky v následném sporu s tím, že se soud již nezabývá tvrzeními, která jsou v rozporu se skutkovými zjištěními, na nichž Okresní soud v Děčíně vystavěl své pravomocné rozhodnutí v předchozím sporu a není tak prováděno dokazování vztahující se k již vyřešenému právnímu závěru, což se podle soudu I. stupně vztahuje v projednávaném případě i na totožnou argumentaci žalovaného a na jím navrhované shodné důkazy, především znalecké posudky z trestního řízení v rámci něhož byla věc proti němu odložena z důvodu nemožnosti ztotožnění žalovaného s osobou, jež zasáhla do elektroměru.7. Soud I. stupně v rámci právního posouzení věci dále konstatoval, že objektivní odpovědnost v občanskoprávním řízení se posuzuje dle jiných kritérii než subjektivní odpovědnost založená na zavinění v trestním řízení. Podle soudu I. stupně se žalovaný neliberoval a neprokázal, že žádná škoda žalobci fakticky nevznikla. Naopak podle soudu I. stupně v daném případe došlo v odběrném místě žalovaného v , adresa, dle § 51 odst. 1 písm. f) EZ k neoprávněnému odběru elektřiny, což bylo zjištěno na základě kontroly dne 17. 5. 2007 a podle § 51 odst. 2 EZ ve spojení s § 28 odst. 2 zák. č. 458/2000 (EZ) žalovaný nese objektivní odpovědnost za škodu, přičemž žalobce po právu výši náhrady škody vypočetl v souladu s § 51 odst. 2 EZ způsobem stanoveným prováděcím předpisem, a to v rozhodné době platnou vyhláškou č. 51/2006 Sb.8. Proti tomuto rozsudku v rozsahu věci samé a nákladů řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolal žalovaný (odvolatel) požadující zamítnutí žaloby a v rozsahu nákladů řízení se v zákonem stanovené lhůtě odvolali též žalobce a vedlejší účastník, kterým podle jejich názoru nebyly v plném rozsahu přiznány náklady na jejich právní zastoupení.9. Odvolatel (žalovaný) se domáhal změny napadeného rozsudku a zamítnutí návrhu, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení z důvodů § 205 odst. 1 písm. d), e), g) o. s. ř., když1. soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav, jeho skutková zjištění jsou nesprávná a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci především porto, že nesprávně zjistil (vyčíslil) náhradu škody, neboť mechanicky aplikoval prováděcí předpis, aniž by provedl test proporcionality ve smyslu nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15, a z toho důvodu je jeho postup v rozporu s ústavně zaručeným právem žalovaného na spravedlivý proces,2. v rozporu s dosavadní judikaturou a s ryze formalistickým odůvodněním soud I. stupně odmítl odečíst od náhrady škody již reálně žalovaným hrazené úhrady za předmětné období. Tím de facto z ryze náhradového nároku žalobce učinil sankční plnění. Soud I. stupně podle odvolatele zatížil řízení vadou, když nevedl dokazování ve věci uplatněného nároku žalovaného na zápočet částek ve výši cca 150 000 Kč, které žalovaný uhradil na zálohách cca 80 000 Kč a na zúčtovací fakturu č. 1027963146 ve výši 71 030,45 Kč vyhodnocenou soudem I. stupně jako nedostatečný důkaz o úhradě částky 71 030,45 Kč,3. soud I. stupně nevzal v úvahu výši uplatněné škody ve vztahu k testu proporcionality, v rámci něhož by mělo být zhodnoceno také pochybení distributora při instalaci nevyhovujícího elektroměru, jenž nebyl evidován v příslušné databázi AMS a neměl platné úřední ověření před instalací a není jisté, zda zjištěné mechanické stopy uvnitř elektroměru nevznikly již před jeho instalací, jak tato pochybnost plyne i z posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a z dalších posudků ze spisu OS Děčín., neboť odpovědnost odběratele v dané věci je sice objektivní, ale nemůže být bez limitů zohledňujících pochybení žalobce,4. se soud I. stupně nezabýval historií spotřeby (a to i v navazujícím období fungování elektrocentrály, po odpojení provozovny od distribuční soustavy) a jejími limity v kontextu konkrétních elektrospotřebičů a konkrétního provozu, tak aby mohl posoudit korelaci mezi vyhláškovým výpočtem fiktivní škody, očekávatelnou spotřebou a naměřenou a uhrazenou spotřebou.5. nelze aplikovat, resp. pro rozhodnutí převzít výpočet provedený dle vyhl. č. 51/2006 Sb. s převzetím fiktivního výpočtu spotřeby a cenové hladiny dle § 14 odst. 4, namísto obvyklé distribuční ceny silové elektřiny,6. se napadený rozsudek odchyluje od dosavadní judikatury v podobných věcech, zejména potom od nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 668/15 a rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 252/2013-262,7. je napadený rozsudek nepřezkoumatelný,8. soud I. stupně nesprávně rozhodl v nákladových výrocích, zejména ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi a pokud jde o nákladové výroky, i tyto soud I. stupně odůvodnil velmi stroze, bez zabývání se charakterem jednotlivých úkonů právní služby a jejich účelností např. u opakovaných replik. Soud I. stupně rovněž nevzal v úvahu, že u vedlejšího účastníka na straně žalobce jeho účast v řízení vznikla k jeho oznámení, mimo procesní vůli žalovaného a tato jeho účast nebyla potřebná a neměla by být vůbec brána v úvahu v rámci nákladů řízení. Stejně tak nebylo zohledněno, že žalobce disponuje rozsáhlým administrativním aparátem včetně právníků a byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva bez pomoci advokátů. Konečně podle odvolatele soud I. stupně v rámci posuzování nákladů řízení neposoudil věc z hlediska § 150 o. s. ř. a neměl úspěšnému žalobci částečně přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advoká