7 Cmo 243/2023-58 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 8. 12. 2020 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 8 468 600 Kč s (blíže specifikovaným příslušenstvím) do majetkové podstaty dlužnice označené v záhlaví tohoto usnesení (dále jen „dlužnice“). Žalobu odůvodnil tím, že je insolvenčním správcem dlužnice, na jejíž majetek je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018; dlužnice v období od července do prosince 2017 (dále jen „rozhodné období“) patřila do koncernu procesní a právní předchůdkyně žalovaného 3) (společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, - jako původního žalovaného 3), kam rovněž patřili (mimo jiné) žalovaní 1) a 2); žalovaní 1) a 2) obdrželi v průběhu rozhodného období od dlužnice specifikované množství oocytů, čímž se obohatily; pro posouzení pasivní legitimace žalovaného 3) je rozhodující fakticky vzniklé úhrnné obohacení celého koncernu (bez ohledu na dílčí plnění jednotlivým členům koncernu). Žalobce má za to, že pokud dlužnici neplynuly žádné prokazatelné výhody, jejichž formou by újma byla kompenzována, a dlužnice ani neobdržela adekvátní náhradu, zakládá tato skutečnost odpovědnost řídící osoby i dalších členů koncernu, přičemž dlužnici jednáním žalovaných vznikla újma ve smyslu § 71 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Újma byla konkrétně způsobena tím, že žalovaní 1) a 2) obdrželi od dlužnice v době od července 2017 do prosince 2017 oocyty, které byly odebrány dlužnicí, aniž by se za to dlužnici dostalo řádného plnění s tím, že část nároku ve výši 193 600 Kč představuje náklady na transport oocytů.2. Žalovaní nárok uplatněný žalobou popřeli.3. Podáním ze dne 9. 10. 2023 vzal žalobce žalobu zcela zpět. Zpětvzetí odůvodnil tím, že Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 4 Cmo 68/2023 potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 74 Cm 28/2021, kterým zamítl žalobu proti členu statutárního orgánu žalovaných, , Anonymizováno, o náhradu škody z titulu porušení péče řádného hospodáře. Jedním z nároků uplatněných v daném řízení byla i škoda vzniklá odběrem oocytů.4. Žalovaní se zpětvzetím vyslovili nesouhlas z důvodu, že Krajský soud v Ostravě přerušil řízení vedené pod sp. zn. 11 ICm 1855/2019 podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) do skončení tohoto řízení, neboť (podle předloženého usnesení ze dne 29. 3. 2022, č. j. 11 ICm 1855/2019-103) dospěl k závěru, že v tomto řízení je řešena otázka, která „bude mít vliv na zdejší probíhající řízení“. Žalovaní, resp. žalovaný 1) má proto zájem na projednání tohoto sporu.5. Usnesením označeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 8 468 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 12. 2017 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč po právní moci usnesení, ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018, k rukám , Jméno advokátky, , advokátky. Výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč po právní moci usnesení, ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018, k rukám , Jméno advokátky, , advokátky. Výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení částku 163 805 Kč po právní moci usnesení, ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem ve věci vedené pod sp. zn. KSOS 25 INS 8629/2018, k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.6. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobce se touto žalobou domáhal úhrady předmětné částky z důvodu, že se mu nedostalo spravedlivého protiplnění od ostatních členů holdingu za odebrané oocyty a jejich dopravu. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě se žalobce domáhá na žalovaném 1) určení, že platba dlužnice ze dne 6. 12. 2017 ve výši 10 842 000 Kč ve prospěch žalovaného 1) je vůči věřitelům insolvenčního řízení neúčinným právním jednáním. Žalovaný 1) v roce 2017 poskytl dlužnici celkem 20 půjček v částce 10 842 000 Kč, kdy žalovaný 1) byl osobu blízkou dlužnici. Konkrétní důvod přerušení řízení však usnesení insolvenčního soudu neobsahuje. Na základě uvedeného soud prvního stupně konstatoval, že předměty obou řízení spolu nijak nesouvisí, otázka, která by byla řešena v tomto řízení, není předběžnou otázkou ve vztahu k předmětnému incidenčnímu sporu. Z povahy tohoto řízení, kdy jde o žalobu na plnění, by ani vyřešení sporu nebylo předběžnou otázkou, kterou by si jiný soud v jiném sporu nemohl sám posoudit jako otázku předběžnou. Konečně i okruh účastníků obou řízení je odlišný. Soud prvního stupně tedy neshledal, že by důvody vyjádřené žalovanými v rámci nesouhlasu se zpětvzetím bylo lze považovat za vážné důvody. S ohledem na zpětvzetí žaloby, soud prvního stupně řízení postupem podle § 96 odst. 1, 3 o. s. ř. zastavil, neboť dospěl k závěru, že nesouhlas vyslovený žalovanými se zpětvzetím žaloby není důvodný. Výroky II., III. a VI. usnesení o náhradě nákladů jsou odůvodněny ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce zpětvzetím žaloby z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a je proto povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady řízení z majetkové podstaty dlužnice.7. Do tohoto usnesení, do všech jeho výroků podali žalovaní včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně posoudil vážnost důvodů s nesouhlasem žalovaných se zpětvzetím žaloby. Usnesení Krajského soud v Ostravě ze dne 29. 3. 2022, č. j. 11 ICm 1855/2019-103 je pravomocným soudním rozhodnutím, které vyjadřuje závěr ohledně toho, zda se v řízení vedeném u soudu prvního stupně řeší otázka podstatná pro řízení u Krajského soudu v Ostravě. S ohledem na to, že se jedná o řízení s totožnými účastníky, je výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě závazný i pro soud prvního stupně. Soud prvního stupně proto nemohl dospět k jinému závěru o této otázce. Za situace, kdy usnesení Krajského soudu v Ostravě finálně vyřešilo otázku, zda se v řízení u soudu prvního stupně řeší otázka podstatná pro rozhodování krajského soudu, je postaveno na jisto, že žalovaní mají závažný důvod se zastavením řízení nesouhlasit. Soud prvního stupně navíc nevzal v úvahu obsah vyjádření ze dne 5. 10. 2020 a navazujícího podání ze dne 30. 8. 2021, které mají charakter změny podané žaloby ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě. V uvedených podáních totiž sám žalobce bere zpět a nahrazuje svá původní tvrzení, že v odpůrčí žalobě jde o vrácení půjček (přesněji zápůjček) peněžních prostředků, ale argumentuje, že se jedná o neoprávněné vrácení plateb za oocyty dodané mezi stranami. Tento fakt však soud prvního stupně zcela opominul. Navrhli proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobce se k odvolání vyjádřil podáním ze dne 14. 11. 2023, v němž uvedl, že řízení u Krajského soudu v Ostravě je řízením o odpůrčí žalobě, v níž je žalovaným pouze žalovaný 1). V tomto řízení jde o zaplacení peněžité částky, žalovaní jsou tři subjekty a právní základ je naprosto odlišný. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že ačkoliv odvolání žalovaných důvodné není, je nutné napadené usnesení v nákladových výrocích II. až IV. zčásti změnit.10. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít dle řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.11. Podle ustanovení § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.12. Podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.13. Podle ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.14. Podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).15. Řízení před civilními soudy je ovládáno zásadou dispoziční. Žalobce je „pánem sporu“ (dominus litis) a záleží výhradně na něm, zda bude řízení zahájeno, čeho se v něm bude domáhat a zda řízení bude pokračovat, nebo zda vezme žalobu zpět. Široké možnosti svobodné dispozice nejen předmětem řízení a různými prostředky soudní ochrany, ale také volné nakládání s řízením jako takovým musí zůstat procesním stranám zachovány, nemá-li civilní proces nabýt charakter autoritativní instituce, jež