7 Cmo 327/2024-91 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“) rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že řízení se podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 285/2021, neboť je v tomto řízení řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci.2. Uvedené usnesení soud neodůvodnil s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř.3. Proti uvedenému usnesení soudu se včas odvolala žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje.4. Uvedla, že předmětem řízení, pro které bylo řízení v této věci přerušeno, je otázka, zda došlo k zásahu do práv na ochranu osobnosti žalovaného a , Jméno advokáta B, a zda tito mají právo na omluvu a peněžité zadostiučinění za údajné neoprávněné nakládání s obsahem datové schránky, není tak řešena žádná otázka, která by mohla mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. Cílem návrhu žalovaného na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 285/2021, je obstruovat a protahovat toto řízení. Napadeným usnesením je zasaženo do ústavního práva žalobkyně na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zejména uvedl, že je napadené usnesení správné, navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.6. Uvedl, že soud postupoval správně, když řízení přerušil do doby pravomocného skončení řízení u vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 285/2021, neboť výsledek tohoto řízení má vliv i na probíhající řízení, a to konkrétně ve vztahu k možnosti provedení žalovaným označených důkazů.7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. d/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.8. Podle § 169 odst. 2 druhá věta o.s.ř. odůvodnění nemusí obsahovat usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.9. Podle komentářové literatury (komentář ASPI k § 169 odst. 2 o. s. ř.) „ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. vypočítává několik kategorií usnesení, která nemusí obsahovat odůvodnění. Pro správnou interpretaci těchto výjimek je nutno respektovat požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jež se vztahuje jak k rozsudkům, tak i usnesením, a obdobně z rozhodovací praxe českého Ústavního soudu (viz Lavický: Odůvodňování usnesení v civilním řízení soudním, 2009, zejm. s. 12 a násl.), vyplývá, že ačkoliv článek 6 odst. 1 Úmluvy zavazuje soudy svá rozhodnutí odůvodňovat, nemůže být chápán tak, že vyžaduje detailní odpověď na každý argument. Rozsah uplatnění povinnosti odůvodňovat rozhodnutí se může lišit v závislosti na povaze rozhodnutí. Dále je nutno mj. vzít v úvahu různorodost návrhů, které může strana soudu předkládat, jakož i rozdíly existující v právních řádech států, jež jsou smluvními stranami Úmluvy. Z tohoto důvodu lze otázku, zda soud porušil povinnost uvést důvody pro své rozhodnutí, odpovědět jenom ve světle konkrétního případu. Důležitým kritériem pro obecné i konkrétní posouzení otázky, v jakém rozsahu má být usnesení odůvodněno, je funkce odůvodnění soudního rozhodnutí. Odůvodněné soudní rozhodnutí dokládá, že soud účastníky vyslechl a náležitě se jejich návrhy a přednesy zabýval. Účastník má nejen právo vědět, jak soud rozhodl, ale také z jakých důvodů. Odůvodnění soudního rozhodnutí umožňuje účastníkům řízení, aby proti němu mohli účinně brojit opravnými prostředky, a soudu dovoluje, aby je v opravném řízení vůbec mohl přezkoumat. Je proto zcela vyloučena možnost neodůvodňovat usnesení, proti nimž je přípustný opravný prostředek, resp. další prostředky nápravy. Taková usnesení musí být odůvodněna vždy, neboť jinak je ten, do jehož právní sféry bylo usnesením zasaženo, zbaven efektivní možnosti využití opravného prostředku, a soudu je jím znemožněna přezkumná činnost. Zcela výstižný je názor, podle nějž možnost neodůvodňovat usnesení o vyhovění návrhu, jemuž nikdo neodporoval, "neplatí bezvýjimečně a bude třeba trvat na odůvodnění usnesení, které by jinak v případě odvolání bylo nepřezkoumatelné" (Hrdlička in Rubeš a kol: Občanský soudní řád. Komentář. Díl I., s. 612). Odůvodnění soudního rozhodnutí je dále nástrojem kontroly výkonu soudnictví ze strany veřejnosti a zajištění jeho transparentnosti. V testu proporcionality neobstojí argument, že absence odůvodnění přispěje k urychlení řízení. Dosažení rychlejšího průběhu řízení je jistě legitimním cílem, avšak omezení práva účastníka dozvědět se, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku, není přiměřeným prostředkem k dosažení tohoto cíle (viz Pl. ÚS 1/03)……..Uvedený závěr je obecný, tj. usnesení, proti němuž lze brojit opravným prostředkem, musí být odůvodněno vždy. Požadavky na odůvodňování usnesení jsou však nejen obecné, ale závisí též na konkrétní procesní situaci v daném řízení. Odůvodnění proto mohou v konkrétní situaci vyžadovat i taková usnesení, proti nimž sice není opravného prostředku, avšak u nichž by mohly zejména vyvstat pochybnosti, zda rozhodnutí soudu není projevem svévole, popř. u nichž je uvedení důvodů rozhodnutí zapotřebí s ohledem na ostatní shora vyjmenované funkce, které má odůvodnění plnit………..Podle poslední věty § 169 odst. 2 o. s. ř. nemusí být odůvodněno usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. Z vnitřní systematiky § 169 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že může jít pouze o jiná procesní usnesení, než na která pamatuje předchozí věta; nejde tedy o usnesení vyhovující návrhu, jemuž nikdo neodporoval, o usnesení o úpravě vedení řízení, ani o usnesení podle § 104a o. s. ř. Z ústavních požadavků se dále podává, že ani tato kategorie se nemůže vztahovat na usnesení, proti nimž lze brojit opravným prostředkem. Kritérium "připouští-li to povaha této věci" vlastně odpovídá shora uvedené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, jež ohledně nutnosti odůvodnění odkazuje na okolnosti konkrétního případu. Naproti tomu zcela bezcenné je kritérium dovolávající se obsahu spisu; již v nálezu Pl. ÚS 1/03 Ústavní soud přesvědčivě vyložil, proč takový argument ve prospěch absence odůvodnění vůbec nelze užít. Druhá věta § 169 odst. 2 o. s. ř. proto může dopadat pouze na procesní usnesení, jež se týkají otázek neuvedených v prvé větě tohoto ustanovení, jež nelze napadnout opravným prostředkem a u nichž s ohledem na konkrétní procesní situaci není odůvodnění zapotřebí. Do této skupiny nepatří usnesení, kterým soud nepřipustil změnu žaloby (II. ÚS 801/08, IV. ÚS 2403/13, IV. ÚS 1324/14, I. ÚS 4181/12), usnesení soudu o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu podle § 32 odst. 2 věta druhá zákona č. 216/1994 Sb. (KS HK 21 Co 529/2011). Nelze sem však řadit ani usnesení, na něž pamatovala důvodová zpráva k novele č. 7/2009 Sb., tedy např. usnesení o zastavení řízení podle § 9 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení o odmítnutí návrhu nebo odmítnutí odvolání (§ 43 odst. 2, § 211 o. s. ř.).“10. Soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení, které neodůvodnil s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 druhá věta o.s.ř. s tím, že se jím nerozhoduje ve věci samé, povaha věci to připouští a z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto.11. Odvolací soud sdílí uvedený názor, že vzhledem k tomu, že odůvodnění soudního rozhodnutí umožňuje účastníkům řízení, aby proti němu mohli účinně brojit opravnými prostředky a soudu dovoluje, aby je v opravném řízení vůbec mohl přezkoumat, je zcela vyloučena možnost neodůvodňovat usnesení, proti nimž je přípustný opravný prostředek, resp. další prostředky nápravy, tedy rozhodnutí, proti nimž je přípustný opravný prostředek, resp. další prostředky nápravy, musí být odůvodněna vždy.12. K tomu dále odvolací soud doplnil, že bez uvedení náležitého vysvětlení toho, proč má soud za to, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 285/2021, je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci, je možné se pouze a jenom dohadovat, jaké důvody vedly soud k takovému postupu. Obdobné přitom platí pro odvolací soud, který rozhoduje o opravném prostředku, jemuž by v takovém případě nezbylo, než ze spisu domýšlet, či odhadovat, jakými úvahami byl soud prvního stupně při svém rozhodnutí veden. Za stavu, kdy usnesení soudu prvního stupně neobsahuje odůvodnění a kdy z hlediska důvodů, pro které bylo řízení přerušeno, se z něj nelze ničeho dozvědět, se jedná o usnesení nepřezkou