9 Cmo 181/2023-127 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení účastníka přijatého hlasováním formou per rollam ve dnech 15. 2. až 1. 3. 2021, kterým byl vysloven souhlas s uzavřením nájemní smlouvy ohledně nájmu společné části domu v pátém patře za dveřmi č. , Anonymizováno, v budově č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka formou per rollam přijatého ve dne 15. 2. až 1. 3. 2021 o tom, že výnosy z nájmu této společné části domu budou vkládány do prostředků určených pro správu domu na bankovním účtu společenství se zamítá“ (výrok I.) a dále, že „Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na účet jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení částku 17.100,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení“ (výrok II.).2. Návrhem došlým soudu 18. 3. 2021 se navrhovatel jako člen účastníka domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka přijatého mimo zasedání (formou per rollam) ve dnech 15. 2 - 1. 3. 2021, kterým bylo rozhodnuto, že vlastníci jednotek souhlasí s tím, aby účastník uzavřel ode dne 1. 3. 2021 smlouvu ve věci nájmu společné části domu nacházející se v pátém patře za dveřmi č. , Anonymizováno, (první usnesení) a dále, aby výnosy z uvedeného nájmu byly vkládány do prostředků určených pro správu domu na bankovním účtu (druhé usnesení). Navrhovatel hlasoval proti přijetí těchto usnesení, jelikož jsou podle něj neplatná pro rozpor se zákonem, stanovami i s dobrými mravy, a to z důvodu, že za dveřmi č. , Anonymizováno, v pátém patře domu se nenachází žádná společná část domu, nýbrž ateliér, který jakožto kolaudovaný nebytový prostor nemůže pojmově být společnou částí domu. Dále jsou podle navrhovatele obě usnesení neplatná pro neurčitost, když z prvního není zřejmé, v jakém právním postavení má účastník příslušnou nájemní smlouvu uzavřít, a z druhého usnesení není zřejmé, co se má rozumět „výnosy z nájmu“ a jejich vkládáním do prostředků určených pro správu domu. Tato usnesení navrhovatele hospodářsky poškozují a znevýhodňují oproti ostatním členům účastníka a zasahují do jeho postavení vlastníka a podstaty předmětu jeho vlastnictví, jelikož navrhovatel byl před rokem 1998 výlučným vlastníkem celého domu a ani po vymezení jednotek v domě své vlastnické právo k ateliéru nikdy platně na nikoho nepřevedl, je tudíž nadále jeho výlučným vlastníkem. K argumentaci účastníka v probíhajícím řízením u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 59 C 90/2021 navrhovatel potvrdil, že se v tomto řízení jako žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem jednotky , Anonymizováno, (ateliéru) v katastrálním území , adresa, a že tedy otázka vlastnictví této jednotky je stěžejním předmětem tohoto řízení. Následně, poté, co v předmětné věci bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí navrhovatelovy žaloby, tvrdil, že žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, takže soud nemůže vycházet ze závěrů obsažených v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 v této věci o tom, že jednotka neexistuje, tedy nelze na základě tohoto rozsudku dojít k závěru, že předmětná jednotka (ateliér) jako taková neexistuje.3. Účastník se vyjádřil, že návrh je zcela neoprávněný, a navrhl zamítnutí návrhu. Především argumentoval tím, že předmětná jednotka č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , která byla v letech 1998-2018 ve vlastnictví navrhovatele, neexistuje, jelikož zanikla v důsledku změny prohlášení vlastníka budovy. Zde zdůraznil, že sám navrhovatel podal 11. 6. 2018 k příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad práva do katastru nemovitostí, kde navrhoval, aby byly vymazány dosud evidované jednotky č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a to v důsledku změny prohlášení vlastníka budovy z 25. 3. 2004. Tedy tato jednotka zanikla s právními účinky vkladu práva k 11. 6. 2018. Navrhovatel se nedomáhal přezkoumání změny prohlášení vlastníka podle § 1169 odst. 3 ve spojení § 1209 NOZ ani jinak toto prohlášení nenapadl a nenamítal jeho neplatnost. Nyní po třech letech se pokouší zvrátit uvedené právní jednání. Dále uved, že v tentýž den jako tento návrh ve věci 80 Cm 41/2021 podal navrhovatel k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 žalobu o určení, že je vlastníkem jednotky , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , která je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 90/2021, a dále další žalobu o vyklizení ateliéru (této údajné jednotky), která je vedena Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 145/2021, tato žaloba byla podána 1. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 90/2021, jehož předmětem je určení vlastnického práva k této jednotce, bude řešena otázka, zda tato jednotka nadále existuje či nikoli, která má zároveň význam pro rozhodnutí ve věci 80 Cm 41/2021, navrhl přerušit řízení 80 Cm 41/2021 do pravomocného skončení řízení 59 C 90/2021. K věci samé pak uvedl, že dohoda o změně prohlášení vlastníka budovy z 25. 3. 2004 není neplatná, navíc její text připravil navrhovatel a tedy pokud by způsobil její neplatnost, nemohl by se jí dovolávat. Poukázal na to, že navrhovatel nenamítl neplatnost této dohody v období od června 2018 do března 2021, proto se toto právní jednání ve smyslu ust. § 586 odst. 2 NOZ pokládá za platné. Dohoda není neplatná ani pro rozpor s dobrými mravy nebo se zákonem, jelikož ve skutečnosti jejím prostřednictvím došlo ze strany navrhovatele k dobrovolné nápravě situace, že si jako původní vlastník budovy svým prohlášením učiněným v rozporu se zákonem o vlastnictví bytů přisvojil společné části budovy nacházející se v podkroví domu, které byly ve 30. letech zkolaudovány jako půda, prádelna a ateliér. Rovněž tak není dohoda neplatná z důvodu uvedení navrhovatele v omyl, jelikož nemohl být uveden v omyl ostatními vlastníky za situace, kdy návrh dohody sám připravil a po jejím uzavření dne 4. 6. 2018 ji sám navrhl vložit do katastru nemovitostí. Pokud pak jde o argumentaci, že by napadená usnesení měla být neplatná z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti, pak účastník uvedl, že vzhledem ke slovní formulaci, ze které je zcela zřejmé, co je tímto rozhodnutím míněno, nejsou tato usnesení nikterak neurčitá, kdy použité pojmy jsou zcela určité a srozumitelné. Při prvním ústním jednání 8. 11. 2021 pak účastník uvedl, že ve věci 59 C 90/2021 u Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo ve věci rozhodnuto o žalobě navrhovatele zamítavě, dosud nepravomocně. Pokud toto rozhodnutí nabude právní moci, bude představovat dostatečný samostatný důvod pro zamítnutí tohoto návrhu, jelikož, pokud předmětná jednotka neexistuje jako ateliér, jedná se o společnou část domu, ohledně které byl účastník oprávněn rozhodnout, že ji pronajme.4. Soud usnesením č. j. 80 Cm 41/2021-56 ze dne 25. 2. 2022, které nabylo právní moci 19. 3. 2022, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 90/2021, jelikož se ztotožnil s argumentací účastníka, že v tomto řízení je řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí v řízení 80 Cm 41/2021, a to otázka, zda jednotka č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, existuje či nikoli. Poté, co v uvedené věci byl vydán rozsudek 59 C 90/2021-124 ze dne 12. 10. 2021, který nabyl právní moci ve spojení s potvrzujícím rozsudkem odvolacího Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 27/2022-171 dne 21. 4. 2022, soud v řízení pokračoval.5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl následující: „Provedl důkaz těmito rozsudky, tedy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j 59 C 90/2021-124 z 12. 10. 2021 a rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 27/2022-171 z 6. 4. 2022. Z těchto rozsudků zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu žalobce (navrhovatele) o určení vlastníka jednotek a spoluvlastnických podílů, kdy se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, (nebytového prostoru - ateliéru) umístěné v pátém patře domu č. p. , adresa, ) v katastrálním území , adresa, , k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu č. p. , Anonymizováno, a na pozemku parcelní č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , zamítl. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud pro provedeném dokazování zjistil, že prohlášením vlastníka byly v dotčeném domě vymezeny jednotky včetně jednotky č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , označené jako nebytový prostor a nacházející se v pátém nadzemním podlaží, přičemž žalobce byl jejich vlastníkem. Na základě usnesení o změně prohlášení vlastníka vlastníci rozhodli o zrušení těchto dvou jednotek a jejich označení za společnou část domu, tyto jednotky byly následně vymazány z katastru nemovitostí - to žalobce nerozporoval. Dále Obvodní soud pro Prahu 10 dospěl v této věci k závěru, že podle stavebního povolení z roku 1931 nesmí podkrovní prostory sloužit obytným účelům, že kolaudační rozhodnutí z roku 1932 stanovilo pro užívání podkroví po