9 Cmo 279/2023-1218 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 12. 1. 2005 se žalobkyně domáhala proti žalované vydání 100 225 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele, ISIN: , IBAN, , emitenta , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , o jmenovité hodnotě každé akcie 1 000 Kč (dále jen „akcie“).2. Podáním ze dne 2. 11. 2007 změnila žalobkyně žalobu tak, že požadovala vydat 100 225 kusů akcií, in eventum požadovala vydání 3 262 kusů akcií a zaplacení 35 437 267 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 11. 2007, č. j. 53 Cm 2/2005-567, změnu žaloby připustil.3. Podáním ze dne 11. 8. 2008 změnila žalobkyně znovu žalobu tak, že požadovala vydat 100 225 kusů akcií, in eventum požadovala vydání 48 214 kusů akcií a zaplacení 18 175 627 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 8. 2008, č. j. 53 Cm 2/2005-776, změnu žaloby připustil.4. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2008, č. j. 53 Cm 2/2005-816, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, č. j. 9 Cmo 119/2009-949 (ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, č. j. 9 Cmo 119/2009-970), bylo žalobě ohledně 48 214 ks akcií vyhověno a ohledně 52 011 ks akcií byla žaloba zamítnuta. V rozsahu eventuálního petitu o zaplacení 18 175 627 Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.5. Podáním ze dne 23. 5. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět v části, kterou se domáhala vydání 52 011 ks akcií nebo uhrazení jejich peněžité náhrady.6. V podání ze dne 14. 9. 2023 žalobkyně uvedla, že žalobu bere zpět co do částky 18 175 627 Kč s příslušenstvím a požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.7. Žalovaná podáním ze dne 18. 7. 2023 vyjádřila svůj nesouhlas se zpětvzetím žaloby a uvedla, že se žalobkyně domohla v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 14/2007, vydání zbylých akcií po , tituly před jménem, , , tituly před jménem, , tituly před jménem, a , tituly před jménem, . Tím pádem se domnívá, že lze požadavek žalobkyně na peněžní náhradu klasifikovat jako nepřípustné dvojí plnění. Upozorňuje, že ke změně petitu (na peněžitou náhradu) žalobkyně přistoupila až poté, kdy zažalovala na vydání akcií shora uvedené 4 fyzické osoby, které je již měly zablokovány v důsledku vydání předběžného opatření na svých majetkových účtech vedených u Střediska cenných papírů. V případě, že by bylo řízení zastaveno, požadovala přiznání náhrady nákladů řízení.8. Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. září 2023, č. j. 53 Cm 2/2005-1195, řízení zastavil (výrok I.). Rozhodl, že zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní v podání ze dne 23. 5. 2023 není v rozsahu, v němž žalobkyně bere žalobu zpět v části, v níž se domáhá vydání 52 011 ks akcií, účinné (výrok II.) Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) Výrokem IV. uložil žalobkyni zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 9 965,05 Kč. Výrokem V. uložil žalované zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení částku 509 965,05 Kč.9. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že je na soudu, aby posoudil, zda jsou důvody, pro které žalovaná nesouhlasí se zpětvzetím, vážné. Soud prvního stupně však po posouzení žádný vážný důvod, pro který by nemělo být řízení zastaveno, neshledal a řízení v rozsahu, který k projednání zbýval (tedy v rozsahu nároku na zaplacení částky 18 175 627 Kč s příslušenstvím), zastavil.10. Výrok II. odůvodnil soud prvního stupně tím, že o vydání 52 011 ks akcií již bylo pravomocně rozhodnuto, a proto v souladu s § 96 odst. 5 o. s. ř. rozhodl, že zpětvzetí není v této části účinné.11. Výrok III. odůvodnil tím, že ohledně návrhu žalobkyně na vydání 100 225 ks akcií bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 2. 10. 2008, č. j. 53 Cm 2/2005-816 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2009, č. j. 9 Cmo 119/2009-949 (ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, č. j. 9 Cmo 119/2009-970). Žalobkyni bylo ohledně 48 214 ks akcií vyhověno a ohledně 52 011 ks akcií byla žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně tedy určil úspěch žalobkyně ve výši 48 % a úspěch žalované ve výši 52 %. Usoudil, že jejich úspěch byl víceméně stejný a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ohledně řízení, které mělo být vedeno o zaplacení částky 18 175 627 Kč s příslušenstvím, uvedl, že nelze určit, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Žalobkyni nelze klást k tíži, že by se domáhala plnění duplicitně, když požadovala buď vydání 100 225 ks akcií nebo vydání 48 214 ks akcií a zaplacení peněžité náhrady za akcie, které není možno vydat.12. Odůvodnění výroku IV. a V. soud prvního stupně podepřel § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že byl úspěch obou účastníků přibližně stejný. Uložil tak povinnost oběma účastníkům poměrně (půl na půl). Do nákladů států započetl svědečné v celkové výši 19 310,10 Kč. Žalované uložil zaplatit ještě soudní poplatek v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. (dále jen „ZSoP“) ve výši 500 000 Kč, což odpovídá jedné polovině z celkové výše soudního poplatku, který byl vyměřen v předmětném řízení.13. Proti výroku III., IV. a V. výše uvedeného usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Uvádí, že dva roky po zahájení soudního řízení ve věci samé převedla žalovaná za účelem zmaření výsledku řízení neoprávněně 52 011 kusů akcií na spřízněné osoby , tituly před jménem, , , tituly před jménem, , , tituly před jménem, a , tituly před jménem, . Z tohoto důvodu byla žalobkyně nucena změnit žalobu a požadovat po žalované peněžitou náhradu na nevydané akcie ve výši 18 175 627 Kč. Jelikož chtěla žalobkyně primárně zpět předmětné akcie, vedla další řízení vůči výše uvedeným osobám na vydání oněch 52 011 kusů akcií u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 14/2007. Žalobkyně byla v tomto sporu úspěšná a domohla se vydání 52 011 kusů akcií, čímž pozbyl její nárok na zaplacení peněžité náhrady za nevydané akcie ve výši 18 175 627 Kč opodstatnění, a z tohoto důvodu vzala žalobu zpět. Nutnost podat žalobu a vést dlouhé a nákladné soudní řízení u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 53 Cm 14/2007, bylo dle žalobkyně vyvoláno nelegálním chováním žalované. Všechny tyto okolnosti měl dle žalobkyně vzít soud prvního stupně při rozhodování o nákladech v potaz. Žalobkyně je toho názoru, že v tomto řízení bylo zcela objasněno, že žalovaný držel akcie žalobkyně nelegálně a zamítnutí žaloby do vydání 52 011 kusů akcií bylo pouze formálním procesním krokem, jelikož žalovaná v té době již fyzicky akcie neměla. Navíc má žalobkyně za to, že právě žalovaná zavinila zastavení řízení a je tedy toho názoru, že žalovaná má hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení a stejně tak by měla hradit i náhradu nákladů vzniklých státu. Dále žalobkyně vyčíslila požadované náklady částkou 1 850 795,60 Kč. Navrhuje, aby odvolací soud napadené výroky změnil tak, že žalované se ukládá povinnost zaplatit žalobkyni v plné výši náhradu nákladů řízení a dále, aby uložil žalované povinnost zaplatit v plné výši náhradu nákladů státu. Eventuálně navrhuje, aby odvolací soud napadené výroky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.14. Proti výroku III., IV. a V. výše uvedeného usnesení soudu prvního stupně podala odvolání i žalovaná. Uvádí, že žalobkyně provedla nezákonnou exekuci, na základě níž se domohla převodu 48 214 kusů akcí, což však bylo v rozporu s předběžným opatřením uloženým usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 24 Cm 89/2004-98. Je toho názoru, že jelikož žalobkyně nabyla majetek značné hodnoty, pominuly důvody pro její osvobození od soudních poplatků. Osvobození žalobkyně od soudních poplatků mělo být tedy zrušeno a žalobkyně měla dle žalované vyměřený soudní poplatek doplatit. Dále namítá, že žalobkyně se již od roku 2007 domáhá dvojího plnění. Domnívá se, že se nedá zároveň domáhat vydání akcií a nároku na náhradu škody k nim. Dle žalované tak měla vzít žalobkyně žalobu zpět již dávno z důvodu duplicitního nároku. Navíc namítá, že soud prvního stupně nezohlednil, že žalovaná dala do úschovy kupní cenu za akcie, kterou si žalobkyně již vyzvedla. Pokud se tedy žalobkyně již domohla požadovaných akcií, jsou peněžní prostředky, které žalobkyně vybrala z úschovy, „přeplatkem“. Což by měl dle žalované vzít soud v potaz při rozhodování o zrušení osvobození od soudních poplatků nebo při rozhodování o nákladech řízení jako okolnosti hodné zvláštního zřetele. Uvádí, že nejsou splněny základní podmínky, aby měla žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalované, jelikož se domnívá, že žaloba nebyla podána důvodně a nebere žalobu zpět pro chování žalovaného, nýbrž jelikož „se domohla svého nároku na 4 žalovaných a koneckonců i na žalované“. Navrhuje, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.15. Žalobkyně se k podanému odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne 2. 11. 2023. Rekapituluje svoji argumentaci uvedenou již ve svém odvol