9 Cmo 46/2024-40 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze jako soud I. stupně pro neexistenci důležitého důvodu pro vyslovení neplatnosti shora uvedeného usneseni shromáždění SVJ zamítl ve výroku I. návrh navrhovatelky, aby soud vyslovil neplatnost usnesení , adresa, (dále též zkráceně SVJ) ve znění: „Odměna předsedy se snižuje na nulu.“, přijatého shromážděním SVJ konaným dne 2. 5. 2023, ve výroku II. opatrovníkovi účastníka, , Jméno opatrovníka, přiznal odměnu za zastupování účastnice ve výši 8 228 Kč a ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud I. stupně vyšel z návrhu, podle něhož se navrhovatelka domáhala vyslovení uvedeného neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, kterým bylo rozhodnuto o snížení její odměny za výkon funkce předsedkyně SVJ na nulu.3. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že navrhovatelka argumentovala tvrzením, že hlasovala prostřednictvím svého zástupce , tituly před jménem, proti předmětnému usnesení shromáždění SVJ. Podle návrhu na zahájení řízení bylo předmětné usneseni shromáždění SVJ v rozporu se zákonem i ústavními zákony, neboť usneseni navrhovatelku nutilo vykonávat činnost pro účastníka zdarma a mělo také představovat určitý druh sankce, a to aplikované do budoucna. Navrhovatelka měla za to, že shromáždění SVJ nemohlo najít důvod pro její odvolání z funkce, a proto zvolilo uvedené řešení, nutící ji pracovat bez nároku na odměnu za výkon funkce. Navrhovatelka dále před soudem I. stupně poukazovala na skutečnost, že zvažovala rezignaci, avšak z důvodu loajality za situace, kdy bylo potřeba řešit opravy společných částí spravovaných SVJ a bylo nutno také komunikovat se všemi dotčenými subjekty, k rezignaci bezprostředně nemohla přistoupit.4. Soud I. stupně věc po právní stránce posoudil podle § 1209 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) a konstatoval, že navrhovatelka je přehlasovaným vlastníkem, avšak k podání návrhu zákon podle soudu I. stupně vyžaduje také splnění předpokladu, že pro vyslovení neplatnosti usneseni shromáždění SVJ existuje důležitý důvod, jímž podle soudu I. stupně není rozhodnutí shromáždění SVJ o výši odměny orgánu SVJ. Podle soudu I. stupně se sice rozhodnutí o snížení odměny dotýká primárně postavení navrhovatelky, avšak nemá samo o sobě zásadní dopad na fungování společenství vlastníků a lze jej proto označit za bagatelní záležitost. To, zda je vyplácena odměna ve výši uváděné navrhovatelkou či nikoli, představuje podle soudu I. stupně zanedbatelnou částku, kterou případně společenství vlastníků vynakládá v souladu s rozhodnutím shromáždění. Konečně podle soudu I. stupně navrhovatelka má možnost ukončit výkon své funkce a není tak nucena nadále vykonávat funkci ve statutárním orgánu společenství vlastníků.5. Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě odvolala navrhovatelka (odvolatelka) a domáhala se změny napadeného usnesení soudu I. stupně a vyhovění návrhu, případně zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Ve svém opravném prostředku zopakovala argumentaci uvedenou shora, přednesenou před soudem I. stupně, a to zejména o nucené práci bez nároku na odměnu za vykonanou práci. Podle navrhovatelky je předmětné usneseni shromáždění SVJ aktem libovůle. Odvolatelka zdůraznila svoji vázanost loajalitou k zájmům společenství, jež jí bránila okamžitě rezignovat na svoji funkci. Vyjádřila názor, podle něhož je legitimována k podání návrhu s tím, že otázku (ne)platnosti usnesení shromážděni lze meritorně posoudit pouze v řízení podle § 258 a násl. NOZ a v tomto řízení by jí mělo být vyhověno, když předmětné rozhodnutí orgánu SVJ je podle jejího názoru nezákonné a nicotné.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř., a to včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.8. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází shodně se soudem I. stupně ze skutečnosti, že navrhovatelka byla v den konání předmětného shromáždění SVJ členkou a současně předsedkyní účastníka.9. V rámci shromáždění SVJ konaného dne 2. 5. 2023 shromáždění účastníka přijalo usnesení: Odměna předsedy se snižuje na nulu. Přítomni byli všichni vlastníci disponující celkem 89 081 hlasy, pro hlasovalo 54 968 hlasů, proti 24 779 hlasů, zdrželo se hlasování 4 972 hlasů. Usnesení bylo přijato 61,7 % hlasů. Navrhovatelka hlasovala proti.10. Odvolací soud po právní stránce věc posuzoval podle NOZ ve znění účinném od 1. 7. 2020 a ve s hodě se soudem I. stupně zastává právní názor, podle něhož bylo nutno v projednávaném případě aplikovat § 1209 a násl. NOZ.11. Jak je zřejmé z § 1209 odst. 1 NOZ, je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.12. Jak je zřejmé z § 1221 NOZ, nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích.13. Podle právního názoru odvolacího soudu je i nadále po novele § 1209 NOZ účinné od 1. 7. 2020 pro úspěch navrhovatele v řízení třeba naplnění tří podmínek, tj. aktivní legitimace navrhovatele (musí jít o přehlasovaného vlastníka), včasnost podání návrhu (v 3 měsíční propadné hmotněprávní lhůtě), a zásah soudu do přijatého usnesení musí být důležitý důvod.14. Uvedený právní názor odvolacího soudu vychází z dosavadní výkladové praxe ohledně § 1221 odst. 1 NOZ ve spojení s § 258 - 261 NOZ a za současného použití § 1209 NOZ ve znění od 1. července 2020 (novelizace zák.č. 163/2020 Sb.) uplatňující se nadále i pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek.15. Podle názoru odvolacího soudu uváděného již v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 91/2022 ze dne 6. února 2023 nebo 9 Cmo 53/2022 ze dne 13. března 2023, je účelem § 1209 odst. 1 a 2 NOZ ve znění od 1. 7. 2020 dosažení faktické revokace přijatého usnesení shromáždění rozhodnutím soudu, a to cestou jeho doplnění, změny či zrušení.16. Cílem postupu dle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ tedy může být doplnění, změna či zrušení rozhodnutí shromáždění SVJ.17. Jak je zřejmé z § 1209 odst. 1 a 2 NOZ, soud v řízení podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ posuzuje rozhodnutí shromáždění SVJ ve vztahu k požadavkům navrhovatele dle zákonného kritéria uspořádání právních poměrů vlastníků jednotek podle slušného uvážení. Takovýto požadavek však v předmětném návrhu navrhovatelky uveden nebyl.18. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je zákonnou podmínkou podání návrhu důležitý důvod, zatímco dle § 258 - 261 NOZ žádná taková podmínka neexistuje. Odlišné jsou i parametry aktivně věcně legitimované osoby, když podle § 1209 odst. 1 NOZ je jí výlučně přehlasovaný vlastník jednotky, zatímco dle § 258 NOZ každý, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany. Odlišná je rovněž i prekluzivní lhůta pro podání návrhu. Podle § 1209 odst. 1 NOZ je to lhůta tří měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí vlastník jednotky dozvěděl (subjektivní), zatímco podle § 259 NOZ činí subjektivní lhůta 3 měsíce ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl či mohl dozvědět a zákonem je dána ovšem také roční objektivní lhůta.19. Zcela primárním a zásadním rozdílem potom je, že soud podle § 258 a násl. NOZ ve spojení s § 1221 NOZ rozhoduje o neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství, tedy také o neplatnosti usnesení shromáždění pro jeho rozpor se zákonem nebo stanovami, případně vysloví, že se o rozhodnutí shromáždění nejedná podle § 245 NOZ ve spojení s § 90 odst. 1 z. ř. s., zatímco podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ soud rozhodnutí shromáždění může změnit, doplnit či zrušit - uspořádat právní poměry vlastníků jednotek podle slušného uvážení.20. Z uvedeného je zřejmé, že soud platné rozhodnutí shromáždění (a je bez významu, zda bylo přijato na zasedání shromáždění SVJ či mimo toto zasedání per rollam) posuzuje z věcných hledisek z pohledu jeho věcné důvodnosti a podle svého závěru o něm buďto návrh na zahájení řízení zamítne, či rozhodnutí shromáždění změní, doplní či zruší. Soud podle § 1209 odst. 1 a 2 NOZ může rozhodnout, zda se má usnesení shromáždění uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo se uskutečnit vůbec nemá (viz § 1209 odst. 2 NOZ), tedy de facto věcně posuzuje otázku před tím posuzovanou a rozhodovanou shromážděním a potud usnesení shromáždění fakticky revokuje, resp. může revokovat. To je tedy zásadně rozdílné od řízení o neplatnost rozhodnutí shromáždění podle § 258 a násl. NOZ, v němž soud může jen vyslovit, že rozhodnutí je neplatné, nebo že o rozhodn