12 Cmo 101/2025-385 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o opakovaném návrhu žalovaného 2) na přiznání osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaní ve věci navrhli vypracování revizního znaleckého posudku k posouzení pravosti podpisů na směnce, v návaznosti na výzvu k úhradě zálohy na důkaz ve výši 30 000 Kč poprvé požádali dne 2. 11. 2023 o osvobození od soudních poplatků (z důvodů, že nemají hodnotnější majetek, mají sami závazky, nejsou schopni ze svých příjmů zálohu uhradit). Usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 7 Cm 133/2021-262, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 3. 2024, č. j. 12 Cmo 26/2024-273, nebylo žalovaným osvobození přiznáno, neboť nijak nereagovali na výzvu soudu k doložení svých majetkových poměrů. Následně uhradili zálohu na důkaz v určené výši. Žalovaný 2) dále navrhl vypracování posudku ohledně technického zkoumání listin, byl soudem vyzván k úhradě další zálohy, v podání ze dne 22. 4. 2025 požádal znovu o osvobození od soudních poplatků (z totožných, zcela obecných důvodů). Soud poukázal na ust. § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když o osvobození od soudních poplatků již bylo ve věci jednou pravomocně rozhodnuto, o opakovaném návrhu lze proto rozhodnout pouze v případě, že se tento návrh opírá o nové skutečnosti svědčící o podstatné změně poměrů žadatele a tato změna je řádně prokázána. V opačném případě je třeba řízení o opakované žádosti o osvobození zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Žalovaný 2) netvrdil ani nedoložil žádné nové skutečnosti, pouze zopakoval obecné důvody uváděné v předchozí žádosti, na výzvu soudu k předložení vyplněného formuláře nereagoval. Soud z výše popsaného postupu žalovaného 2) nabyl přesvědčení, že svými žádostmi zneužívá práva s cílem prodlužovat řízení, takovému chování v rozporu s ust. § 2 o. s. ř. soud nemůže poskytovat právní ochranu. Žalovaný 2) proto ani nebyl po podání opakované žádosti dodatečně vyzván ke konkretizaci a prokázání svých tvrzení a k předložení vyplněného formuláře a uvedení nových skutečností odůvodňujících opětovné rozhodnutí.2. Proti shora uvedenému usnesení podal žalovaný 2) prostřednictvím právního zástupce včasné odvolání, v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání. Odvolání odůvodnil tím, že druhou žádost o osvobození podal o rok a půl později v souvislosti s provedením odlišného znaleckého posudku, soud tedy ohledně této žádosti nemůže paušálně použít závěry týkající se jiné poplatkové povinnosti více než rok poté. Soud tak pochybil, když se ani nezabýval aktuálními majetkovými poměry žalovaného 2).3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou ze dne 15. 9. 2021 domáhá po žalovaných zaplacení žalované částky z titulu směnky vlastní. Při ústním jednání dne 31. 8. 2023 žalovaní navrhli vypracování revizního znaleckého posudku s ohledem na dva již provedené vzájemně rozporné znalecké posudky ke zjištění pravosti podpisů žalovaných na předmětné směnce. Usnesením ze dne 12. 10. 2023, č. j. 7 Cm 133/2021-255 soud vyzval žalované k zaplacení zálohy na náklady navrženého důkazu ve výši 30 000 Kč. Žalovaní reagovali žádostí o osvobození od soudního poplatku z důvodu nepříznivých majetkových poměrů ve svém podání ze dne 2. 11. 2023. Usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. 7 Cm 133/2021-260 byli žalovaní vyzvání k vylíčení majetkových poměrů a doložení vyjmenovaných listin za účelem posouzení, zda jejich aktuální poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 11. 12. 2023, č. j. 7 Cm 133/2021-262 soud prvního stupně žalovaným nepřiznal osvobození od soudních poplatků, když nijak nedoložili své majetkové poměry. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 3. 2024, č. j. 12 Cmo 26/2024-273. Žalovaní následně požadovanou zálohu na provedení důkazu zaplatili. Ve svém podání ze dne 26. 3. 2025 žalovaný 2) navrhl vypracování znaleckého posudku za účelem technického zkoumání předmětné směnky. Usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 Cm 133/2021-364 soud vyzval žalovaného 2) k zaplacení zálohy na náklady tohoto důkazu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný 2) reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků ve svém podání ze dne 22. 4. 2025 z důvodu nepříznivých majetkových poměrů. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení o opakované žádosti zastavil.5. Podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podle ust. § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.7. Podle ust. § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.8. Podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je kumulativní splnění dvou předpokladů, tedy že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva a takové rozhodnutí odůvodňují poměry účastníka. Důkazní břemeno k prokázání svých poměrů věrohodným způsobem přitom nese žadatel (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013). Ze spisu přitom bylo zjištěno, že žalovaní již v první žádosti, a to přes výzvu soudu, ani neuvedli dostatečně konkrétní skutková tvrzení, ani žádným způsobem neprokázali své poměry. Soud proto o žádosti žalovaných podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. již v této věci pravomocně (zamítavě) rozhodl.9. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1439/09 ze dne 20. 1. 2010 Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení“ (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 404/04 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 32 Cdo 2346/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2018 sp. zn. 23 Cdo 3327/2018).10. V poměrech posuzované věci žalovaný 2) žádnou ze svých dvou žádostí o osvobození od soudních poplatků nijak nezdůvodnil. To vylučuje přijetí závěru, že opětovnému posouzení jeho (totožných) poměrů brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. Současně však nelze přehlédnout, že opakované podávání nezdůvodněných žádostí o osvobození od soudních poplatků představuje zneužití procesních práv žalovaného, které ve shodě s ust. § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Soud prvního stupně tedy neměl řízení o opakované neodůvodněné žádosti žalovaného 2) podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit, nýbrž k takovému úkonu jako nepřípustnému neměl vůbec přihlížet.11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř. změnil