12 Cmo 6/2025-160 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 14. 11. 2024, č. j. 47 Cm 70/2024-130, (dále jen „napadené rozhodnutí“), že se nepřipouští vedlejší účastenství společnosti , Jméno žalované B, ., IČO , IČO žalované B, , sídlem , Adresa žalované A, , na straně žalobkyně i žalované (dále jen „společnost“, výrok I.), že se řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 17. 10. 2024 čj. 47 Cm 70/2024-10, přerušuje do doby právní moci rozhodnutí ve věci samé vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Cm 110/2024 (výrok II.) a že o návrhu na schválení smíru doručeného soudu dne 7. 11. 2024 bude rozhodnuto po právní moci rozhodnutí ve věci samé vedené pod sp. zn. 64 Cm 110/2024 (výrok III.).2. Soud prvního stupně odůvodnil rozhodnutí o nepřipuštění vedlejšího účastenství společnosti tím, že společnost navrhla podáním ze dne 6. 11. 2024 připuštění svého vedlejšího účastenství na straně žalobkyně i žalované s odůvodněním, že jako společník žalované s podílem 49 % na základním kapitálu má zájem na výsledku řízení. Zároveň poukázala na to, že podala žalobu proti rozhodnutí valné hromady žalované ohledně změny jednatele, v jehož důsledku byli do obchodního rejstříku na místo , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zapsáni jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Soud prvního stupně měl za to, že právní úprava vedlejšího účastenství v § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále jen „o. s. ř.“) stojí na podpoře jednoho z účastníků řízení, vystupování společnosti na obou stranách tedy odporuje jejímu účelu. Proto vedlejší účastenství společnosti nepřipustil.3. Proti tomuto rozhodnutí, pouze proti výroku I., podala společnost včasné odvolání. Namítá, že usnesení soudu prvního stupně vycházející z premisy, že není přípustné, aby jeden subjekt vystupoval v řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně i žalované, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Společnost totiž navrhla své vedlejší účastenství vedle žalobkyně a žalované s tím, že je společníkem žalované, v tomtéž podání se rovněž připojila k veškerým námitkám vzneseným žalovanou v tomto řízení. Z obsahu podání ze dne 6. 11. 2024 tedy podle názoru společnosti vyplývá, že hodlá v řízení vystupovat na straně žalované, nikoliv na obou stranách sporu. Společnost proto navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a její vedlejší účastenství připustil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Výroky II. a III. nebyly dotčeny odvoláním a již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).5. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.6. Podle § 93 odst. 2 o. s. ř. do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.7. Podle § 93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po zvážení všech okolností.8. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že společnost podáním ze dne 6. 11. 2024, došlým soudu prvního stupně téhož dne, navrhla svůj vstup do řízení jako vedlejšího účastníka vedle žalobkyně i žalované, neboť má právní zájem na výsledku řízení. Dále poukázala na podle jejího názoru nesprávné rozhodnutí týkající se změn jednatelů žalované (viz odstavec 2. odůvodnění) a také na to, že postup žalobkyně je i v tomto řízení veden snahou poškodit žalovanou, přivést ji k úpadku a k zániku. Ze spisu se rovněž podává, že soud prvního stupně nevyzval společnost ke sdělení, na jaké straně hodlá v řízení vystupovat, s jejím podnětem na vstup do řízení neseznámil účastníky a neposkytl jim prostor k vyjádření.9. Odvolací soud konstatuje, že soud při vstupu vedlejšího účastníka pouze zkoumá, zda má vstupující způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.) a procesní způsobilost (§ 20 o. s. ř.). Byť je podmínkou vedlejšího účastenství rovněž právní zájem na výsledku sporu, soud jej při vstupu vedlejšího účastníka do řízení nezkoumá, činí tak případně až na základě procesní aktivity účastníků. Jedině ti mohou navrhnout, aby bylo rozhodnuto o přípustnosti vedlejšího účastenství. Teprve na základě takového návrhu se soud otázkou právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu zabývá. Jinak řečeno přípustnost vedlejšího účastenství soud z úřední povinnosti nepřezkoumává a rozhoduje o ní jen na návrh některé ze stran.10. Vzhledem ke shora uvedenému je třeba uzavřít, že neexistují ani zákonné podmínky, ani žádné skutečnosti vyšlé najevo v předmětném řízení, na jejichž základě by bylo možné v nyní posuzovaném případě bez dalšího vyslovit, že vedlejší účastenství společnosti se nepřipouští. Tj. soud prvního stupně neměl takové rozhodnutí vůbec vydat. Odvolací soud proto musel přistoupit k „odklizení“ vadného rozhodnutí, což lze učinit pouze jeho změnou s tím, že takovéto rozhodnutí se nevydává.11. Zároveň je podle názoru odvolacího soudu třeba pro úplnost dodat, že smyslem právní úpravy vtělené do § 93 o. s. ř. je skutečně stav, kdy vedlejší účastník v řízení vystupuje na jedné či druhé straně. Z povahy věci je vyloučeno, aby se řízení účastnil „vedle“ obou účastníků, neboť z logiky věci má de facto jednoho z nich podporovat. Uvedené se dlouhodobě odráží i v ustálené rozhodovací praxi spočívající v názoru, že vyjádří-li nesouhlas se vstupem vedlejšího účastníka účastník, na jehož straně hodlá vedlejší účastník v řízení vystupovat, jeho vedlejší účastenství končí bez dalšího (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. 29 Odo 806/2002, dostupné na www.nsoud.cz).12. Dokud tedy není postaveno na jisto, na čí straně hodlá společnost vystupovat, nelze považovat její podnět na vstup do řízení za bezvadný a jednat s ní jako s vedlejším účastníkem. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby se touto otázkou dále zabýval, vyjasnil si (a to i s ohledem na obsah podání společnosti ze dne 6. 11. 2024 v kontextu s obsahem nyní projednávaného odvolání) projev vůle společnosti a v případě, že jej bude nadále považovat za rozporný či neurčitý, zvolil odpovídající procesní postup.13. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud usnesení soudu prvního stupně přiměřeně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.