12 Cmo 65/2025-39 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu jeho nákladů (výrok II.) a dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se návrhem ze dne 11. 1. 2025 domáhala po žalovaných převodu 1 ks akcie společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, o jmenovité hodnotě 1 000 Kč na účet cenných papírů žalobce. Žalovaný 2. ve svém podání ze dne 19. 2. 2025 uvedl, že podal žádost k bezúplatnému převodu cenných papírů. Žalovaný 2. jako dědic po zůstavitelce , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, , jejíž dědictví ve formě předmětné akcie přijal, dále poukázal na to, že žalobkyně zneužila věk a zdravotní stav , Anonymizováno, při uzavření kupní smlouvy. Jednání žalobkyně se proto příčilo dobrým mravům a bylo podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné. Žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět ve svém podání ze dne 4. 3. 2025, neboť žalovaní splnili svoji povinnost dne 26. 2. 2025, a žádala o přiznání náhrady nákladů řízení, a to dříve, než soud ve věci jednal. Soud proto podle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) řízení zastavil. K náhradě nákladů řízení uvedl, že obecně je dle § 146 odst. 2 o. s. ř. žalovaný povinen hradit náklady řízení, byl-li pro jeho chování vzat zpět důvodně podaný návrh. V daném případě byla podána žaloba dne 11. 1. 2025, k převodu akcie došlo až dne 26. 2. 2025. Soud však aplikoval ust. § 150 o. s. ř. z důvodu specifických okolností na straně žalovaných. Žalovaní jsou dědici po zůstavitelce , Anonymizováno, , nebyli přímí kontrahenti kupní smlouvy, tato skutečnost byla žalobkyni známá a nic jí nebránilo se obrátit na notáře v době projednávání dědictví a domáhat se své pohledávky dříve. Dále dle soudu nebyla zaslána řádná předžalobní výzva dle § 142a o. s. ř. žalovanému 2., přestože si žalobkyně mohla a měla zjistit potřebné informace o žalovaném 2. a byla s ním v kontaktu prostřednictvím e-mailu. K nabytí akcie od matky žalovaných se soud nemohl s ohledem na absenci dokazování blíže vyjádřit, pozastavil se však nad jejím věkem v době podpisu smlouvy. S ohledem na výše uvedené má soud za spravedlivé, aby účastníci nesli náklady řízení ze svého, a proto žádnému z nich jejich náhradu nepřiznal. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1000 Kč žalobkyni podle ust. § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.2. Proti výroku II. shora uvedeného usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud tento výrok změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení ve výši 6 053,50 Kč, a dále požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění uvedla, že skutečnosti uvedené soudem neodůvodňují použití ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně zaslala předžalobní výzvu původní dlužnici, neboť jí nebylo známo (a nemohla se dozvědět), že zemřela. Nevěděla, kde je vedeno dědické řízení, z obsahu spisu to nijak nevyplývá. O úmrtí původní dlužnice se dozvěděla až z telefonické komunikace s žalovanou 1. po skončení dědického řízení. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná 1. a žádala, aby jí byla zaslána na e-mail, žalobkyně ji dne 14. 7. 2023 žalované 1. zaslala. Žalovaná 1. tak byla seznámena s požadavkem žalobkyně na převod akcie a s tím, že v případě nepřevedení hodlá žalobkyně zahájit soudní spor; smysl a účel předžalobní výzvy tak byl naplněn. Na předžalobní výzvu reagoval žalovaný 2. e-mailem a žádal o posečkání (e-mail byl již přiložen k žalobě). Žalovaní však ani v dodatečné lhůtě svou povinnost nesplnili. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že žalovaný 2. byl seznámen s následky nesplnění právní povinnosti a je dostatečné, že předžalobní výzvu obdržela žalovaná 1., neboť za splnění dané povinnosti odpovídali společně a nerozdílně jako dědicové. Dle žalobkyně proto nebyly naplněny zvláštní okolnosti pro to, aby jí soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. důvodné.4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně zaslala dne 13. 7. 2023 předžalobní výzvu , Anonymizováno, a požadovala provedení převodu vlastnického práva k předmětné akcii na základě kupní smlouvy ze dne 12. 1. 2022. Z e-mailu odeslaného žalovaným 2. dne 14. 7. 2023 adresovaného žalobkyni vyplývá, že , Anonymizováno, zemřela dne , Anonymizováno, , žalovaní jsou jejími potomky. O nepřevedené akcii žalovaní nevěděli, mají zájem na vyřešení situace, obrátili se na notářku, která řešila pozůstalost, nejprve je však nutné získat nové rozhodnutí, poté žalovaní realizují převod akcie. Dne 11. 1. 2025 žalobkyně podala žalobu proti žalovaným 1. a 2. a následně uhradila soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Na výzvu soudu k vyjádření k žalobě reagoval žalovaný 2. podáním ze dne 19. 2. 2025, v němž uvedl, že je na základě usnesení soudní komisařky ze dne , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, nabyvatelem akcie po zůstavitelce, žalovaná 1. proto nemůže být účastníkem řízení. Dále žalovaný 2. podal dne 17. 2. 2025 žádost o provedení služby obchodníka s cennými papíry k bezúplatnému převodu cenných papírů. Namítl neplatnost jednání žalobkyně dle § 580 o. z., neboť se její jednání příčilo dobrým mravům, když zneužila věku a zdravotního stavu zůstavitelky při uzavření kupní smlouvy. Z přiloženého usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 8. 2023, č. j. 26 D 666/2022-29, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2023, vyplývá, že nově najevo vyšlý majetek (1 ks předmětné akcie) nabyl pozůstalý syn , tituly za jménem, , Jméno žalované B, (žalovaný č. 2.). Žalobkyně v podání ze dne 4. 3. 2025 vzala žalobu v celém rozsahu zpět, neboť došlo ke splnění povinnosti ze strany žalovaných, a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 6 053,50 Kč.5. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Podle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.8. Podle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.9. Řízení bylo v uvedené věci zastaveno na základě zpětvzetí žaloby. Ze spisu přitom vyplývá, že žaloba byla vzata zpět poté, kdy žalovaný 2. po podání žaloby prokazatelně splnil žalovanou povinnost. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného 2. ve smyslu § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1391/2016), se o důvodně podanou žalobu, která byla vzata zpět pro chování žalovaného, jedná zpravidla tehdy, poskytl-li žalovaný po podání žaloby žalobci požadované plnění. K důvodnosti návrhu na zahájení řízení Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1691/2017 blíže uvedl: „Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práva procesního, je na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv. Přitom není významné, zda žalovaný uspokojil nárok žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Zda šlo o důvodně podanou žalobu, lze proto usuzovat jen z toho, domohl-li se žalobce uplatněného nároku či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího