19 Cmo 63/2025-46 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování opatrovníka společnosti 1. účastnici , Jméno advokátky B, , spol. s r. o. (dále též jen „společnost“) /výrok I./ a navrhovali uložil povinnost „uhradit“ společnosti náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč /výrok II./.2. Soud prvního stupně ve věci rozhodl bez jednání podle § 89 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“), neboť pro jeho rozhodnutí postačují skutečnosti známé z jeho vlastní činnosti, konkrétně z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti, a to, že účastníci netvrdili žádné skutečnosti, které by uvedená zjištění vyvracely. Dovodil, že , Jméno, je řídící osobou ve vztahu k řadě společností, které tvoří koncern, jichž je skutečným majitelem a v řadě případů i jednatelem. Navrhovatel pomíjí, že tyto společnosti jsou v koncernovém uskupení. Stanovy společnosti odkazují na zákonnou úpravu, a proto se uplatní výjimka z pravidla zákazu konkurence pro jednatele uvedená v § 199 odst. 2 in fine zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Střet zájmů pro výkon funkce jednatele ve více společnostech s obdobným předmětem činnosti zároveň neshledal. Uzavírání smluv v ústní formě, neposkytování informací na žádost, nepředkládání účetní závěrky ke schválení nebo nevypracování kompletní zprávy o vztazích s ohledem na to, že porušením péče řádného hospodáře nemusí dojít ke střetu zájmů mezi jednatelem a společností, může odůvodňovat závěr, že došlo k porušení této povinnosti, takové jednání však bez dalšího není v rozporu se zájmy společnosti. „Přelévání“ finančních prostředků z jedné společnosti do druhé, přestože by bylo učiněno jednáním se špatnou formou, nepovažuje soud za jednání, které by samo o sobě bylo proti zájmům společnosti. Zrušení internetového obchodu je čistě obchodním rozhodnutím, ukončení velkoobchodní činnosti, přičemž zásoby byly rozprodány a náklady na provoz skladu byly odstraněny, nelze považovat za střet zájmů jednatelů, ale za běžné obchodní rozhodnutí. Poskytnutí finančních prostředků v rámci koncernu bez dalšího neznamená, že došlo k jednání, které by bylo proti zájmu společnosti. Protože společnost má v současné době člena statutárního orgánu oprávněného za společnost jednat, není důvod pro ustanovení opatrovníka podle § 165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatel namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s navrhovanými důkazy, protože je neprovedl, a nedal mu prostor k vyjádření se. Stejně tak se nepokusil poučit navrhovatele o povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti, které by vyvrátily zjištění soudu. Soud přitom vycházel i ze zápisu z valné hromady ze dne 25. června 2024, smlouvy o úvěru a výpisu z bankovního účtu. Dle společenské smlouvy je společnost zastupována dvěma jednateli společně. Všechna v žalobě a v odvolání uvedená jednání společně minimálně naznačují, že může docházet k jednání, která jsou v rozporu se zájmy společnosti a soud nemohl rozhodnout bez nařízení jednání. Soud se nezabýval tím, za jakou cenu byla část závodu vyvedena, proč byl vyveden pod cenou a zda byly ušetřeny náklady na skladování. Pokud jde o vypovězení nájemní smlouvy na skladování, navrhovatel by soudu osvětlil, že skladové prostory vlastní společnost , právnická osoba, , která je vlastněna z 50 % navrhovatelem a z 50 % právnickou osobou ovládanou , Jméno, . O tom, že s částkou ve výši 7 000 000 Kč stran úvěru nebylo naloženo v souladu s úvěrovou smlouvou, se lze přesvědčit ze zápisů valných hromad. To, že z bankovního výpisu nevyplývá, kdo provedl platbu ve prospěch většinového společníka, nevylučuje tvrzení navrhovatele, že to byl prokurista, kdo si peníze poslal, a pokud má soud za to, že je potřeba něco prokázat, měl k tomu navrhovatele vyzvat. Jednateli předkládané zprávy o vztazích společnosti neinformují ani o skutečnosti, že by společnost měla být součástí koncernové struktury.5. Společnost odvolání nepovažuje za důvodné.6. Usnesení soudu prvního stupně pokládá za věcně správné. Uvádí zejména, že meritum rozhodnutí se zakládá na zjištěných skutečnostech, které jsou obsaženy ve veřejných rejstřících, a proto je postup dle § 89 z. ř. s. odůvodnitelný. Rozhodování o doméně spadá pod obchodní vedení společnosti, pokud jde o vypovězení nájemní smlouvy skladovacích prostor ze strany , právnická osoba, , lze shledat, že to byl navrhovatel, kdo jednal v rozporu se zájmem společnosti, pokud smlouvu vypověděl. Navrhovatel v řízení není zbaven svého důkazního břemene unést svá tvrzení. Nelze přisvědčit ničím nepodloženému tvrzení, že prokurista , Jméno, se snaží převést veškerá aktiva společnosti na společnosti v koncernu a znehodnotit podíl navrhovatele. Návrh na jmenování opatrovníka je účelovým krokem, který má za cíl oddálení splnění finančních závazků navrhovatele.7. 2. účastník se k podanému odvolání nevyjádřil.8. Odvolací soud proto přezkoumal usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.], a odvolání shledal důvodným. Řízení v dané věci je řízením ve věcech opatrovnictví právnických osob podle § 85 písm. e) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.9. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.10. Podle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.11. Podle § 7 odst. 1 z. ř. s. jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné.12. Podle § 165 odst. 2 o. z. soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.13. Podle § 486 odst. 1 o. z. soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva.14. Navrhovatel podal návrh ve věci samé z důvodu, stručně vyjádřeno, že jednatelé společnosti , Jméno, a , právnická osoba, (a dále i prokurista společnosti , Jméno, ) svým jednáním společnost poškozují, protože „jsou ve střetu zájmů s dalšími společnostmi,“ jejichž vlastníkem je , Jméno, . Jde o skutečnosti, které lze posuzovat podle § 165 odst. 2 o. z. To má za následek, že jednatelé společnosti (jimiž jsou dosud, jak je zřejmé z výpisu z obchodního rejstříku společnosti; § 121 o. s. ř.) jsou účastníky řízení (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), což odpovídá ustálené rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2023, sp. zn. 27 Cdo 1190/2022). Soud prvního stupně však tyto osoby za účastníky řízení nepřibral (§ 7 odst. 1 z. ř. s.), takto s nimi nejednal, což je samo o sobě takovou procesní vadou, pro kterou je namístě usnesení zrušit.15. Soud prvního stupně dále pominul, že i v řízeních podle z. ř. s. se (podpůrně) použije ustanovení o poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. (srov. např. např. Jirsa a kol., Zákon o zvláštních řízeních soudních, Komentář. Kancelář Havlíček Brain Team, Praha, 2015, § 20, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. 29 Cdo 4006/2015).16. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nejsou dány předpoklady pro jmenování opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z., by mohl v poměrech posuzované věci obstát tehdy, pokud navrhovatel, přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., netvrdil skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé naplnění hypotézy § 165 odst. 2 ve spojení s § 486 odst. 1 o. z., popř. i jen dle § 486 odst. 1 o. z. [úprava § 486 odst. 1 o. z. představuje tzv. generální klauzuli, jejichž předpoklady musí být naplněny i v případě postupu dle § 165 odst. 2 o. z., avšak výjimečně může obstát i jako samostatná skutková podstata (srov. např. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1190/2022)], pokud by takovéto skutečnosti nevyšly najevo nebo nebyly zjištěny jinak, anebo by tato tvrzení byla nabídnuta (vyšla najevo) a nebyla by prokázána. Jelikož poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. se uděluje pouze v rámci jednání soudu, nemůže z tohoto důvodu obstát zamítnutí návrhu ve věci samé, aniž by soud p