3 Co 85/2024-388 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci 5 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 860 Kč od 18. 1. 2021 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 31 660 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Vyšel z tvrzení žalobce, který svůj nárok odůvodnil tím, že je kolektivním správcem práva na odměnu za opětovný prodej autorského díla dle § 24 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském (dále jen „AZ“). Žalovaná je obchodníkem ve smyslu AZ, neboť se soustavně účastní prodejů originálů uměleckých děl, je tudíž povinna oznámit každý takový prodej žalobci. Žalovaná však svou oznamovací povinnost vůči žalobci neplní a uskutečněné prodeje žalobci neoznamuje. Žalobce monitoringem www stránek žalované zjistil, že v roce 2020 proběhly dražby, zprostředkující prodej 16 uměleckých děl za ceny uvedené v bodě 1 odůvodnění, k nimž žalovaná nepodala žalobci hlášení ani po opakovaných výzvách. Žalobce proto vystavil žalované vyúčtování dle svých vlastních zjištění a vyzval ji k jeho úhradě.3. Žalovaná k žalobě uvedla, že uskutečněné prodeje, ze kterých žalobce požaduje zaplacení autorských odměn, nespadají pod § 24 AZ, předmětná díla byla prodána v tzv. konvolutech, tj. souborech obrazů, takže dosažená kupní cena za jednotlivá díla nedosahovala částky 1 500 EUR. Dále žalovaná uvedla, že součástí vydražené ceny je i odměna dražebníka, která však není součástí prodejní ceny, z níž se určuje odměna autora uměleckého díla při jeho opětovném prodeji. Žádná z uvedených aukcí nesplnila podmínky stanovené v § 24 AZ, neboť jsou-li díla dražena formou konvolutu, musí se cena rozdělit počtem předmětů aukce. Navíc některé aukce byly z důvodu kybernetického útoku zmařeny a musely být opakovány. U prodeje obrazu Dubrovník od autora , Anonymizováno, žalovaná uvedla, že se jednalo o konvolut dvou obrazů a navíc není zřejmé, z jakého titulu je žalobce oprávněn vybírat odměnu pro tohoto chorvatského autora.4. Soud prvního stupně dále v bodech 6 až 21 odůvodnění popsal svá skutková zjištění ohledně jednotlivých položek/obrazů (jaká byla vyvolávací a prodejní cena, zda byl obraz prodáván v konvolutu a s jakými díly a kolik činila provize žalované), v následujících bodech 22 až 27 popsal, co zjistil z dalších provedených důkazů. Dále soud konstatoval, že žalovaná byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), že soud nemá za prokázané, jaká jednotlivá díla byla prodávána v tzv. konvolutech, žalovaná je proto povinna řádně identifikovat prodávané soubory děl tak, aby mohl být ze strany žalobce případně vypracován znalecký posudek, který by jednotlivá díla ocenil, aby bylo možné určit rozvržení prodejní ceny na jednotlivá díla. Žalovaná k uvedenému poučení uvedla, že ona nic dokazovat nemusí, že důkazní břemeno leží na žalobci, co bylo obsahem konvolutů je navíc zřejmé z jejích internetových stránek. Další dokazování (výslechy svědků) soud neprováděl, což odůvodnil tím, že z provedených důkazů má dostatečný podklad pro rozhodnutí a další dokazování by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení.5. S odkazem na § 24 odst. 1, 2 a 6 a přílohu 1 AZ a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1489/2013, pak soud prvního stupně vyjádřil názor, že AZ v § 24 ani v jiných svých ustanoveních nedává jednoznačnou odpověď na otázku, co je třeba rozumět prodejní či skutečnou prodejní cenou, z níž se vypočítá odměna autora. Jinak tomu není ani v případě směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/84/ES ze dne 27. 9. 2001 o právu na opětovný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla (dále jen „Směrnice“), když žalobcem citovaný bod 20 Preambule deklaruje pouze to, že autorské odměny by měly být vypočítávány jako procentní podíl z prodejní ceny a ne jako přirážka, kterou se zvyšuje původní hodnota díla. V článku 1 odst. 2 českého překladu Směrnice se sice uvádí, že „právo na odměnu se vztahuje na všechny úkony opětného prodeje, jehož se účastní prodávající, kupující nebo zprostředkovatel profesionálního zástupce trhu s uměleckými díly, například aukční síně, umělecké galerie a obecně jakýkoli obchodník s uměleckými díly“, nicméně překlad je v citovaném bodu nepřesný (jak na to upozorňuje např. důvodová zpráva k návrhu zákona č. 216/2006 Sb.) a správně má znít „se vztahuje na všechny opětovné prodeje“ (v anglickém textu Směrnice „to all acts of resale“, v německém překladu „für alle Weiterveräußerungen“). Pokud jsou originály uměleckých děl prodávány v aukci (veřejné dražbě), je řešení třeba hledat v příslušných ustanoveních dražebního zákona. Veřejnou dražbou prováděnou podle dražebního zákona se rozumí, jak vyplývá z jeho ustanovení § 2 písm. a), veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 dražebního zákona). Výtěžkem dražby podle § 2 písm. l) je cena dosažená vydražením a její případné příslušenství, zatímco odměna dražebníka patří podle § 2 písm. m) dražebního zákona mezi náklady dražby. Odměna dražebníka může být ujednána několika způsoby. Základní metodou je uvedení konkrétní peněžní částky bez ohledu na cenu dosaženou vydražením. Lze ovšem také připustit pouhé zahrnutí způsobu určení výše odměny dražebníka, které bude typicky procentuálně určenou výší odměny v poměru k ceně dosažené vydražením. S ohledem na výše uvedené tedy soud prvního stupně uzavřel, že pro účely výkladu ustanovení § 24 autorského zákona a jeho přílohy je třeba vycházet z toho, že odměna dražebníka není součástí prodejní ceny, z níž se určuje odměna autora uměleckého díla. Proto u všech děl při určení konečné ceny, ze které má být odměna za opětovný prodej autorského díla počítána, z vydražené ceny odečetl sjednanou provizi ve výši 15 až 20 %.6. Dále soud prvního stupně uvedl, že má za prokázané, že žalovaná v rámci internetových aukcí prodala obrazy za uvedené částky, že aukce dne 14. 9. 2020 neproběhla, neboť došlo k hackerskému útoku na webový portál žalované, proto se aukce opakovaly v následujících termínech. Z toho soud dovodil, že prodejní ceny uváděné žalobcem neodpovídají skutečnému stavu. Dále má soud za prokázané, že některé z dražených děl se neprodaly (nebyl učiněn žádný příhoz), a proto byly vráceny zpět majiteli, o čemž svědčí potvrzení „vráceno“ ve zprostředkovatelských smlouvách, které soud považuje za dostatečné k prokázání těchto tvrzení, když žalovaná k výzvě soudu doložila veškeré předložené důkazy v originálech, a soud proto neměl důvod o jejich pravosti pochybovat, rovněž pak neměl důvod pochybovat o pravosti podpisů objednatelů aukcí o vrácení obrazů, když žalobce ani netvrdil, v jakém jiném termínu k opakovaným aukcím mělo dojít, tedy které z uskutečněných prodejů měla žalovaná zatajit.7. Poté se soud prvního stupně zabýval otázkou, z jaké ceny mají být vypočítávány autorské odměny v případě, kdy jsou obrazy prodávány ve formě tzv. konvolutů, tj. souborů děl. I když zákon prodej děl formou konvolutů nezakazuje, je třeba konstatovat, že pokud autorský zákon stanoví povinnost při každém opětném prodeji díla s kupní cenou nad 1 500 EUR hradit poplatky z opětného prodeje, je třeba, aby prodávající kupní cenu jednotlivých děl dostatečně prokázal. Žalovaná ani přes poučení soudu dostatečným způsobem nedoložila, jaká konkrétní díla byla formou konvolutů prodávána, tj. jaké další obrazy byly součástí prodeje spolu s hlavními díly (důkazní břemeno tíží žalovanou, neboť ze svého tvrzení o dělení kupní ceny podle počtu děl v konvolutech pro sebe dovozuje příznivější důsledek v podobě nepřekročení prodejní ceny 1 500 EUR v jednotlivých případech). Pokud žalobce navrhoval prokázání této skutečnosti vypracováním znaleckého posudku, který by prodejní cenu rozdělil podle možné hodnoty jednotlivých děl, bylo povinností žalované poskytnout relevantní podklady proto, aby takový znalecký posudek mohl být vypracován, když lze souhlasit se žalobcem, že pouze z internetových stránek žalované není možné prodávaná díla dostatečně identifikovat, a to zejména z hlediska jejich velikosti, kvality, opotřebení apod. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaná neunesla své břemeno důkazní k tvrzení, že prodejní cena u jednotlivých děl by nepřesáhla částku 1 500 EUR, a proto při určení odměny za opětovný prodej autorského díla vycházel z prodejních cen uvedených u jednotlivých aukcí hlavního obrazu, aniž by zohledňoval ostatní díla, která byla spolu s hlavním obrazem prodávána.8. Po posouzení požadované odměny v každém jednotlivém případě podle kritérií a skutkových zjištění výše uvedených pak soud prvního stupně přiznal odměnu za položku , Anonymizováno, : ,