5 Cmo 129/2024-102 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze dne 27. 6. 2023, domáhá proti žalované zaplacení náhrady škody podle § 99 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“) ve výši 210 632,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná byla v době od 22. 2. 2017 do 19. 8. 2021 jedinou jednatelkou dlužníka , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „dlužník“ nebo „Společnost“), vůči kterému byl usnesením č. j. MSPH 89 INS 5466/2022-A-21 ze dne 21. 6. 2022 zjištěn úpadek a prohlášen konkurs. Žalobce tvrdil vznik škody (přihlášená zjištěná pohledávka 210 632,11 Kč) v souvislosti s porušením povinnosti žalované coby bývalé jednatelky dlužníka podat insolvenční návrh jeho jménem bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o úpadku dlužníka. V roce 2017 závazky dlužníka mnohonásobně převyšovaly jeho aktiva a od roku 2017 dlužník své závazky prakticky nehradil. V rámci insolvenčního řízení nebyla zjištěna žádná aktiva, z nichž by mohly být uspokojeny pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, s výjimkou osobního vozu, který byl předmětem zajištění. Závazky dlužníka činily 13 071 886,68 Kč. V době výkonu funkce jednatelky žalovanou vznikla většina neuhrazených závazků dlužníka, který dlouhodobě nehradil odběr pohonných hmot, pojištění, pojistné na zaměstnance ani neplnil daňové povinnosti. Žalobce odkázal na pohledávky č. P4, P5, P7, P12, P17, P18, P21 a P22.2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok ani zčásti neuznala. Namítla, že žalobce nedostatečně vylíčil rozhodné skutečnosti. Je dán liberační důvod podle § 99 odst. 3 insolvenčního zákona, tj. porušení povinnosti podat včas insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah uspokojení pohledávky žalobce a v době vzniku pohledávky nebyl dlužník v úpadku. Žalobu měla za předčasnou s ohledem na popření pohledávky co do částky 329 540,08 Kč. Vzhledem k tomu, že byla úspěšně popřena pohledávka ve výši přesahující 50 % přihlášené pohledávky, lze předpokládat, že se uplatní sankce dle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona a k pohledávce 210 632,11 Kč se nebude přihlížet a sám žalobce bude hradit škodu podle uvedeného ustanovení.3. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) v rozsudku ze dne 18. 9. 2024 rozhodl, že základ žalobou uplatněného nároku je důvodný.4. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P2/1 až P2/17 byly zjištěny v celkové výši 210 632,11 Kč, pohledávka č. P2/18 byla jako jediná pohledávka v insolvenčním řízení popřena. Zjištěné pohledávky z titulu dlužného nájemného, resp. z titulu opravy návěsu, byly splatné v době od 9. 4. 2020 do 10. 6. 2021 a vznikly na základě smlouvy o dlouhodobém pronájmu návěsu ze dne 2. 4. 2020. V insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky v celkové výši 13 946 029,65 Kč. Jediným majetkem dlužníka byl osobní vůz VW Passat, který byl předmětem zajištění.5. Soud zjistil, že nejstarší neuhrazené závazky dlužníka byly vůči věřiteli č. 4 s pohledávkou č. P4 z titulu odběru pohonných hmot se splatností k 20. 5. 2020, vůči věřiteli č. 5 s pohledávkou č. P5 z titulu pojistného za provoz motorových vozidel se splatností k 19. 11. 2019 a vůči věřiteli s pohledávkou č. P22 z titulu daňových povinností se splatností k 28. 2. 2019. Soud dospěl k závěru, že ke dni 19. 2. 2020 měl dlužník vícero věřitelů s peněžitými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které nebyl schopen plnit, když podstatnou část svých peněžitých závazků neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, a byl proto v souladu s § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku. Žalované coby jednatelce musely být tyto závazky známy, jakož i to, že povaha těchto závazků vylučovala pokračování v podnikání. Insolvenční návrh byl však podán teprve dne 23. 3. 2022 zaměstnancem dlužníka. Do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 13 946 029,65 Kč, avšak jediným majetkem dlužníka byl osobní vůz, který byl předmětem zajištění a po jehož zpeněžení zůstala po uspokojení zajištěného věřitele v majetkové podstatě jen částka 134 398,50 Kč, což postačuje na uspokojení méně než 1 % přihlášených pohledávek. Z toho soud dovodil, že k předlužení dlužníka mohlo dojít i před dnem 19. 2. 2020.6. Soud rozhodl jen o základu žalobního nároku, a proto nebyla důvodná námitka o předčasnosti žaloby. Vůči věřiteli pohledávky č. P5 (neuhrazené pojistné za provozovaná vozidla) měl dlužník nejstarší neuhrazené pohledávky splatné dne 19. 11. 2019, vůči věřiteli pohledávky č. P22 (neuhrazené daňové povinnosti) měl dlužník nejstarší neuhrazené pohledávky. Z uvedeného soud dovodil, že dlužník měl dne 19. 2. 2020 více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a podstatnou část svých závazků neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník se proto ve smyslu § 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona nacházel v úpadku dne 19. 2. 2020. Pohledávky žalobce vznikly až na základě smlouvy o dlouhodobém pronájmu návěsu ze dne 2. 4. 2020, byly splatné v době od 9. 4. 2020 do 10. 6. 2021. Pohledávky tedy vznikly v době, kdy žalovaná již byla v prodlení s podáním insolvenčního návrhu, a žalovanou tvrzený liberační důvod se neuplatní.7. Soud dospěl k závěru, že žalovaná v rozporu s § 98 insolvenčního zákona nepodala bez zbytečného odkladu insolvenční návrh a odpovídá žalobci za škodu, kterou porušením své povinnosti způsobila, a to v rozsahu rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší přihlášené pohledávky a částkou, kterou žalobce v insolvenčním řízení obdrží na uspokojení své pohledávky. I když tuto škodu nelze v okamžiku vydání rozhodnutí vyčíslit, když insolvenční řízení nebylo dosud skončeno, lze předpokládat, že míra uspokojení věřitelů bude minimální. Soud z toho důvodu v souladu s § 152 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o základu nároku.8. Žalovaná podala proti rozsudku včas odvolání a navrhla rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že soud měl v souladu se zásadou oficiality vycházet jen z tvrzení účastníků řízení a neměl vyhledávat sám důkazy, jak učinil v případě žalobce, když ze splatnosti dvou pohledávek dovodil, že úpadek dlužníka nastal nejpozději dne 19. 2. 2020. Žalobce přitom k výzvě soudu změnil své žalobní tvrzení a v doplnění žaloby ze dne 25. 1. 2024 tvrdil, že se dlužník dostal do úpadku v průběhu roku 2021. Žalovaná nesouhlasila s datem zjištěným soudem coby dnem úpadku dlužníka s tím, že ke zjištění data úpadku dlužníka je třeba odborného posouzení znalce ohledně očekávaných příjmů v době vzniku tvrzeného úpadku, byl potřebný výslech svědka , Anonymizováno, , zjištění celkového stavu dlužníka, kdy se jednalo o období pandemie COVID, mezeru krytí a další. Přestože řízení bylo při jednání dne 10. 5. 2024 v souladu s § 118b o. s. ř. koncentrováno, žalobce zaslal dne 25. 6. 2024 doplnění svých tvrzení, ke kterému nelze přihlížet.9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované poukázal na skutečnost, že , adresa, coby zmocněnec žalované a pozdější jednatel neposkytoval v řízení sp. zn. MSPH 89 INS 5466/2022 součinnost a podle jeho tvrzení není k dispozici účetnictví, které má v dispozici , Anonymizováno, . Podle zjištění insolvenční správkyně jsou známy jen fragmenty účetnictví, z toho důvodu je zavádějící požadovat znalecký posudek. Břemeno důkazní ohledně liberace leželo na straně žalované. Žalobce navrhl rozsudek potvrdit.10. Žalovaná ve vyjádření z 28. 3. 2025 požádala o odročení jednání nařízeného na den 2. 4. 2025, a to z důvodu, že podáním ze dne 24. 3. 2025 požádala insolvenční správkyni o postup dle § 178 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. v souladu s tímto ustanovením by se nemělo přihlížet ani ke zjištěné výši 210 632,11 Kč pohledávek žalobce s ohledem na to, že popřená výše pohledávek (již nezjištěných) činí 329 540,08 Kč. Žalovaná požádala insolvenční správkyni v tomto smyslu o vyjádření se k § 178 insolvenčního zákona v případě pohledávek žalobce. Ve vyjádření vůči odvolacímu soudu žalovaná uvedla, že považuje za podstatné pro řízení o náhradu škody, jak se vyjádří insolvenční správkyně.11. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.12. Odvolací soud neodročil odvolací jednání, protože žádost žalované o posečkání na odpověď insolvenční správkyně k výkladu § 178 insolvenčního zákona postrádá věcný i právní smysl. Odvolací soud poukazuje na to, že insolvenční správkyně již ve své zprávě o průběhu konkursu, adresované dne 19. 11. 2023 insolvenčnímu soudu a publikované na čísle dokumentu (č. d.) B-28 insolvenčního spisu, sdělila soudu, že není důvod pro podání žaloby o uplatnění sankce dle § 178 insolvenčního zákona, neboť není splněna podmínka, že by věřitel vykonával práva související s popřenou pohledávkou. Odvolací soud dodává, že uvedená podmínka, za splnění, které je možné, aby insolvenční soud na návrh insolvenčního správce u