5 Cmo 62/2025-134 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému 2. uložil nenakládat s pozemkem , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba, , adresa, , , Anonymizováno, , rodinný dům, v katastrálním území Břešťany u Zlonic, zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.). Soud prvního stupně dále nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému 3. nenakládat s podíly na pozemcích specifikovaných ve výroku II. napadeného usnesení. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 102 odst. 1, § 75c odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. Uvedl, že v řízení byl osvědčen nárok, jak žalobkyní byl vůči žalovaným 2. a 3. osvědčen, tedy nárok na zaplacení směnečné pohledávky ze směnky vystavené žalovanou 1. a avalované žalovanými 2. a 3. Z informace o vkladovém řízení zn. V-707/2025-231 soud prvního stupně zjistil, že dne 7. 3. 2025 byl na katastrální úřad odeslán návrh na vklad zástavního práva a zákazu zcizení nebo zatížení ve prospěch , Anonymizováno, týkající se pozemku žalovaného 2. uvedeného ve výroku I. napadeného usnesení. Na základě uvedeného soud prvního stupně ve vztahu k žalovanému 2. konstatoval, že v krátké časové návaznosti na výzvy žalobkyně k zaplacení žalované částky a upomenutí výstavce směnky o zaplacení úvěru směnkou zajištěného počal žalovaný 2., který na směnce figuruje jako směnečný rukojmí, zatěžovat a zcizovat své nemovitosti, přičemž po uskutečnění této dispozice by se dobytnost pohledávky žalobkyně logicky snížila. S ohledem na výši pohledávky a absenci jakéhokoli předpokladu snahy žalovaného 2. o řešení úhrady žalované pohledávky soud prvního stupně uzavřel, že je zde obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, když v současné době není znám jiný hodnotný majetek žalovaných, ze kterého by mohla být žalobkyně uspokojena.2. Žalovaný 2. podal proti výroku I. usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že návrh na nařízení předběžného opatření vůči němu bude zamítnut. Namítl, že žalobkyně k žalobě ani k návrhu na nařízení předběžného opatření nedoložila, že by jakékoli její výzvy byly doručeny žalovaným, když doložila pouze jejich odeslání. V době, kdy žalovaný 2. činil kroky v nakládání s nemovitostí, o existenci splatného závazku vůči žalobkyni nevěděl. Žalovaný 2. poukázal na to, že společně se žalovaným 3. byli omezeni v nakládání s nemovitostmi v hodnotě cca 12 milionů korun českých a že žalobkyně se domáhá zaplacení pohledávky dříve než po uplynutí sedmidenní lhůty dle ustanovení § 142a o. s. ř. a žalobou žádá „pouze“ 1 319 595 Kč. O tom, že žalobkyně doplnila směnku, nebyl ani informován. Žalovaný 2. označil za nepravdivý závěr soudu prvního stupně, že na straně žalovaných nebyl zjištěn žádný další hodnotný majetek a soudu prvního stupně vytkl, že tuto skutečnost ani nezkoumal. Uvedl dále, že je mu známo, že žalovaný 3. kontaktoval žalobkyni s návrhem, aby se stala vedlejším účastníkem smlouvy o úschově, kterou prodává nemovitosti uvedené pod výrokem II. (v odvolání chybně uvedeno „pod výrokem III.“) napadeného usnesení, s tím, že navrhl, aby namísto jemu byly finanční prostředky vyplaceny žalobkyni. Ta to však bezdůvodně odmítla, což by mělo jít k její tíži. Závěrem žalovaný 2. poukázal na to, že předběžné opatření se dotýká třetích osob, kterým může vznikat škoda.3. Žalobkyně ve vztahu k žalovanému 2. navrhla potvrzení odvoláním napadeného výroku I. usnesení. Uvedla, že žalovaný 2. je od roku 2021 jednatelem a 50 % společníkem žalované 1., za jejíž závazek se zaručil. K zesplatnění směnkou zajištěného úvěru došlo již dne 25. 2. 2025 a tedy stav úvěru musel být žalovanému 2. jako jednateli žalované 1. velmi dobře znám již delší dobu. Současně se předžalobní výzva žalovanému 2. včas dostala do jeho dispozice. S ohledem na načasování právního jednání žalovaného 2. týkajícího se předběžným opatřením dotčené nemovitosti je zřejmé, že smyslem tohoto jednání bylo znemožnit výkon soudního rozhodnutí, neboť následovalo bezprostředně po doručení předžalobní výzvy žalovanému 2. Žalobkyně zdůraznila, že její dluh vůči žalovaným je daleko vyšší, neboť ke dni 4. 3. 2025 zůstává neuhrazen ve výši 4 000 000 Kč coby jistiny po splatnosti a dále ve výši 68 474,75 Kč coby příslušenství. Žalobkyně se vyjádřila k žalovaným 2. tvrzenému návrhu žalovaného 3., aby se stala vedlejším účastníkem smlouvy o úschově, a uzavřela, že nařízení předběžného opatření bylo vůči žalovanému 2. zcela zákonné a správné. Poukázala zároveň na to, že vážnost ekonomické situace žalovaných se projevila posléze, kdy došlo k zahájení, resp. zveřejnění řady exekucí na majetek žalované 1. a insolvenčního řízení na majetek žalované 1.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v rozsahu jeho výroku I., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně navrhla podáním ze dne 19. 3. 2025 nařízení předběžného opatření vůči žalovaným 2. a 3. v rámci řízení o žalobě, kterou se proti žalovaným 1., 2. a 3. domáhá zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 319 595 Kč s příslušenstvím. Jedná se tedy o předběžné opatření navržené podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř., které může soud nařídit v případě, že po zahájení řízení je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Podmínky nařízení předběžného opatření podle citovaného ustanovení jsou přitom v zásadě totožné s podmínkami, které zákon stanoví pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení (§ 74 až 77 o. s. ř.). Předpokladem pro nařízení předběžného opatření je jednak osvědčení nároku, který žalobce uplatňuje ve věci samé, a dále obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí mohl být ohrožen. Tato obava musí vždy existovat objektivně, nepostačuje jen obava subjektivně pociťovaná. Předběžné opatření lze tedy nařídit v těch případech, kdy nastala určitá situace osvědčující reálnost takové obavy.6. Z prvopisu směnky předloženého žalobkyní lze mít za osvědčené její tvrzení o existenci směnečné pohledávky ve výši 1 319 595 Kč s příslušenstvím vůči žalovanému 2. coby směnečnému rukojmímu za závazek žalované 1., která je na směnce v pozici jejího výstavce. Nárok ve věci samé je tedy pro potřeby předběžného opatření osvědčen, neboť se jeví pravděpodobným. V této souvislosti je třeba připomenout, že při rozhodování o předběžném opatření není soud povinen provádět dokazování a že vychází výlučně ze skutečností prokázaných či osvědčených navrhovatelem. Nelze proto v tomto stadiu řízení vést dokazování ke skutečnostem, jimiž strana žalovaná nárok proti ní v soudním řízení uplatněný případně zpochybňuje, a na základě výsledků takového dokazování hodnotit, zda obrana proti tomuto nároku uplatněná je či není důvodná.7. Rovněž druhý předpoklad pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, tedy osvědčení důvodnosti obavy žalobkyně z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí v řízení posléze vydaného, považuje odvolací soud ve vztahu k žalovanému 2. za splněný, neboť žalobkyní předloženým výpisem z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , bylo osvědčeno, že žalovaný 2. je vlastníkem nemovitosti konkretizované ve výroku I. napadeného usnesení a že údaje výpisu byly dotčeny změnou právních vztahů evidovanou pod č. V-707/2025-231. Z informace o průběhu řízení vedeného pod tímto číslem lze mít za osvědčeno, že se týká předmětné nemovitosti a že účastníky tohoto řízení jsou žalovaný 2. jako zástavce a , Anonymizováno, jako zástavní věřitel s tím, že řízení bylo založeno dne 7. 3. 2025 a jako typ předmětu řízení bylo v informaci uvedeno „zákaz zcizení nebo zatížení“.8. Vzhledem k tomu, že z listin shora uvedených lze mít dispozici s předmětnou nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 2. za zcela nepochybnou, je namístě přijmout závěr, že žalovaný 2. v době před nařízením předběžného opatření činil kroky evidentně způsobilé ohrozit výkon budoucího soudního rozhodnutí, neboť tyto směřovaly k omezení dobytnosti pohledávky, kterou žalobkyně vůči němu v soudním řízení uplatňuje. Obava žalobkyně z ohrožení případného výkonu budoucího soudního rozhodnutí tak byla v době podání návrhu na nařízení předběžného opatření a rovněž v době vydání napadeného usnesení zcela oprávněná, neboť na směnku, z níž žalobkyně právo v soudním řízení uplatňuje, nebylo žalobkyni dosud ničeho zaplaceno.9. K tvrzení žalovaného 2., že žalobkyně nedoložila doručení výzvy k plnění žalovanému 2., odvolací soud uvádí, že z hlediska splnění předpokladů pro nařízení předběžného opatření se jedná o skutečnost irelevantní, neboť odeslání (nikoli doručení) výzvy k plnění má význam pouze z hlediska