5 Cmo 83/2025-61 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na zajištění důkazu v podobě informací od telefonního operátora , právnická osoba, . ohledně komunikace mezi telefonními čísly uvedenými pod body a/ až e/ výroku usnesení, a to ve dnech a časech v těchto bodech výroku konkretizovaných s tím, že v případě textových zpráv bylo žádáno i zajištění jejich znění a v případě komunikace mezi telefonními čísly uvedenými pod bodem e/ výroku usnesení bylo požadováno sdělení, zda tato čísla nebyla monitorována některým orgánem činným v trestním řízení.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalovaný navrhl podáním ze dne 7. 4. 2025 zajištění důkazu, přičemž tvrdil, že hovory mezi jeho manželkou a , Anonymizováno, , který má být napojen na , tituly před jménem, , prokazují personální propojení mezi žalobkyní a remitentem směnky, ze které žalobkyně uplatňuje proti žalovanému nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 2 720 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Podle žalovaného byl převod směnky účelovým krokem, jehož cílem bylo ztížit možnost kauzální obrany. Soud prvního stupně konstatoval, že návrh žalovaného nesplňuje podmínky § 102 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný neprokázal, jaký konkrétní význam by měly mít požadované informace pro rozhodnutí ve věci samé. Z návrhu není zřejmé, kdo je , Anonymizováno, , jakou roli hraje v řízení a jaký je jeho vztah k , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Žalovaný nepředložil žádné listinné důkazy ani neoznačil jiné důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení. Soud prvního stupně dále uvedl, že institut zajištění důkazu podle § 78 odst. 3 o. s. ř. slouží k přímému provedení důkazu, nikoli k zajištění předmětu důkazního prostředku, který má být teprve v budoucnu použit. Odkázal přitom na judikaturu Vrchního soudu v Praze, konkrétně na jeho usnesení sp. zn. 3 Cmo 255/2011 a sp. zn. 7 Cmo 151/2015. Soud prvního stupně připomněl, že pokud účastník řízení požaduje, aby soud zjistil určité informace nebo vyžádal listiny od třetí osoby, děje se tak prostřednictvím vysvětlovací a ediční povinnosti podle § 128 a § 129 odst. 2 o. s. ř. V daném případě však soud nemůže požadované informace získat ani tímto způsobem, neboť zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, taxativně vymezuje subjekty, kterým mohou být provozní a lokalizační údaje poskytnuty. Mezi tyto subjekty soudy v občanskoprávním řízení nepatří. Podle § 97 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích mohou být údaje poskytnuty pouze orgánům činným v trestním řízení, , právnická osoba, , Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství a České národní bance. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že požadované důkazy nelze v řízení vůbec provést, neboť soud není oprávněn si je vyžádat. Závěrem konstatoval, že žalovaný neosvědčil, jakým způsobem by v řízení o proplacení směnky měla figurovat , tituly před jménem, , Anonymizováno, , a že samotná existence komunikace mezi žalovaným a zmiňovanými osobami nemá pro rozhodnutí žádnou relevanci. Návrh žalovaného na zajištění důkazu byl proto zamítnut.3. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil povahu zajištění důkazního prostředku, když se zaměřil na proces samotného dokazování, aniž by odpovídajícím způsobem zohlednil potřebu objasnit skutkový stav. Zcela přitom pominul stěžejní faktor zajištění důkazního prostředku v situaci, kdy je zřejmé, že v době, kdy bude prováděno dokazování, již důkazní prostředky, jejichž provedení žalovaný navrhl, nebudou k dispozici. V doplnění odvolání uvedl, že dokazování má čtyři fáze, jimiž jsou označení, obstarání, provedení a hodnocení důkazu. Fáze obstarání, provedení a hodnocení důkazu jsou přitom záležitostí soudu. V rozporu s pravidly provádění dokazování není, pokud soud důkazní prostředky s předstihem obstará a dokazování jimi provede následně. Soud prvního stupně podle žalovaného jen hledal důvody, proč zajištění důkazů neprovést, a nikoli způsoby, jak zajištěním důkazů vytvořit předpoklady pro řádné objasnění skutkového stavu. Žalovaný dále soudu prvního stupně vytkl, že se věcně nevypořádal s jeho návrhem, aby zjistil, zda telefonní čísla nebyla monitorována některým orgánem činným v trestním řízení, a zda případné výsledky takového prověření lze využít k dokazování v tomto řízení. Napadené usnesení je proto nepřezkoumatelné a postupem soudu prvního stupně bylo žalovanému ztíženo či dokonce znemožněno prokázání rozhodných skutečností. Řízení je tak zatíženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nadto bylo porušeno právo žalovaného na spravedlivý proces.4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.6. Podle § 102 odst. 2 o. s. ř. může soud po zahájení řízení i bez návrhu zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.7. Podle § 102 odst. 3 o. s. ř. ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b/ až d/, § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 o. s. ř. se použijí obdobně.8. Podle § 78 odst. 3 o. s. ř. provede zajištění důkazu předseda senátu způsobem předepsaným pro důkaz, o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.9. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně přesně a výstižně definoval účel zajištění důkazu podle ustanovení § 102 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 3 o. s. ř., když uvedl, že jde o procesní institut, který umožňuje soudu kdykoli během řízení provést důkaz v situaci, kdy je důvodná obava, že tento důkaz nebude možné později vůbec provést, nebo jej bude možné provést pouze s velkými obtížemi. Správně definoval též rozdíl mezi důkazem, důkazním prostředkem a předmětem důkazního prostředku.10. Vzhledem k tomu, že zajištění důkazu provádí předseda senátu způsobem předepsaným pro důkaz, o který jde, jak z ustanovení § 78 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, je mimo jakoukoli pochybnost, že tento institut neslouží k zajištění předmětu důkazního prostředku, aby důkaz mohl být proveden později, nýbrž v případě, kdy jsou shledány podmínky pro postup dle uvedeného ustanovení, soud zajišťovaný důkaz přímo provede a z něj čerpá skutková zjištění. Zajištění důkazu se tak týká samotného provedení důkazu, nikoli pouze zajištění předmětu důkazního prostředku (např. listiny, svědka apod.) pro jeho pozdější použití. Soud tedy musí důkaz skutečně provést (např. vyslechnout svědka nebo přečíst listinu), nikoli jen zajistit jeho existenci pro budoucí jednání (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2011, sp. zn. 3 Cmo 255/2011).11. Z návrhu žalovaného na zajištění důkazu je zřejmé a nepochybné, že jeho cílem je získat od telefonního operátora , právnická osoba, . informace tak, aby tyto následně mohly být navrženy k důkazu. Jednalo by se přitom o listinu uvedeným operátorem vystavenou, kterou by důkaz byl proveden postupem podle ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř., tedy jejím přečtením, sdělením jejího obsahu nebo jejím předložením účastníkům k nahlédnutí. Uvedený postup však pod institut zajištění důkazu, jak je definován ustanovením § 78 odst. 3 o. s. ř., podřadit nelze. Žalovaný se tak skrze zmiňované ustanovení pokouší obstarat informace od třetí osoby, k čemuž slouží ustanovení § 128 o. s. ř. a § 129 odst. 2 o. s. ř.12. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že předpoklady pro postup podle ustanovení § 102 odst. 2 ve spojení s § 78 odst. 3 o. s. ř. nejsou v posuzované věci splněny, a tedy soud prvního stupně postupoval správně, když návrh na žalovaným požadované zajištění důkazu zamítl. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na přesvědčivé a vyčerpávající odůvodnění napadeného usnesení, ke kterému nemá co dalšího dodat.13. Z vyložených důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.14. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o věci samé.