6 Cmo 7/2023-509 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně rozhodl původně v řízení proti , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, , narozené dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , zemřelé dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , posledně bytem , adresa, , ve výroku I. tak, že nepřipustil změnu žaloby dle podání žalobce ze dne 3. 3. 2022, ve výroku II. žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 98 920 Kč s přísl. jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou zkonzumováním a neuhrazením služeb poskytovaných ve prospěch její bytové jednotky žalujícím SVJ, ve výroku III. zamítl žalobu v rozsahu tam specifikovaného příslušenství, ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč, ve výroku V. uložil žalované rovněž povinnost zaplatit do pokladny soudu I. stupně náklady státu ve výši 9 783,50 Kč a ve výroku VI. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž žalobce (dále též zkráceně SVJ) vznikl na základě zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů, jak má být zřejmé z notářského zápisu ze dne 17. 9. 2001, NZ 259/2001, N 266/2001. Podle soudu I. stupně žalobce měl uplatňovat proti žalované , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, předmětné nároky v souvislosti s tvrzením, že tato původně žalovaná byla v rozhodném období vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v domě v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, , , Jméno advokáta B, , již měla nabýt v rámci dědictví po své matce , jméno FO, , zemřelé dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a po projednávaném období měla předmětnou jednotku podle předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2009 prodejem převést na jinou osobu. Vymáhány v tomto řízení mají být proto peněžité nároky mající vztah toliko k jednotlivým vyúčtováním záloh za roky 2005 až 2009, kdy za tyto roky žalovaná podle žalobce nehradila pravidelné zálohy na náklady spojené se službami při správě domu a pozemku a při poskytování vody a tepla.3. Soud I. stupně vyšel ze závěrů o skutkovém stavu věci, podle nichž konkrétně , jméno FO, , matka žalované, do své smrti (, Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ) minimálně jeden rok nežila v bytové jednotce, která po její smrti přešla na dceru , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, . Ta podle soudu I. stupně žalobci nesdělila, že předmětnou bytovou jednotku pronajímá dalším osobám, nesdělila počet osob, kterým bytovou jednotku poskytovala a nesdělila ani dobu nájemního těchto osob. Podle soudu I. stupně žalovaná žalobci a ani soudu nepředložila jediný doklad (nájemní smlouva, listiny související s uzavřením a ukončením nájemního vztahu, daňová přiznání apod.), na základě něhož by nejen žalobce, ale i soud mohl učinit závěr ohledně množství osob pobývajících v bytě a dobu jejich pobytu v nájemním vztahu. To, že byt byl pronajímán, bylo podle soudu I. stupně prokázáno výpovědí svědků , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , jméno FO, , , jméno FO, , avšak svědci se podle soudu I. stupně vyjadřovali toliko v rámci určitých dílčích období. Rozhodně podle soudu I. stupně svědci nemohli sdělit přesný den, kdy nájemníci započali bydlet a ke kterému dni byl nájem bytu ukončen. K počtu osob obývajících byt žalovaná podle soudu I. stupně odmítla vypovídat. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že ve vztahu k vyúčtování ústředního vytápění žalovaná zpochybňovala odečty individuálních rozdělovačů topných nákladů s tím, že odečty byly prováděny bez její přítomnosti, že předmětný byt neužívala a nebyla přítomna odečtům. Soud I. stupně vyšel rovněž ze skutečnosti, že ve věci byl ustanoven znalec, jenž měl ve znaleckém posudku (č.l. 94 spisu) zjistit, že ve vyúčtování jsou obsaženy všechny položky, které předpis vyžaduje. Znalec podle soudu I. stupně k danému výpočtu uvedl, že stěžejní problém shledává v tom, že nebyl umožněn odečet a vyúčtování tak bylo možné provádět buď výpočtem, odhadem, nebo kombinovaně. Po formální stránce podle znalce vyúčtování ústředního topení obsahuje všechny položky, které požaduje vyhláška č. 372/2001 Sb., a toto vyúčtování bylo v pořádku. Znalec podle soudu I. stupně zaujal dílčí stanovisko, podle něhož ohledně ostatních služeb chybí počty osob k jednotlivým bytovým jednotkám. Toto označil jako rozhodující údaj potřebný k tomu, aby byly rozúčtovány náklady na vodné, osvětlení, společné prostory, odvoz komunálního odpadu a další účtované položky. Znalec při vyúčtování položek komunálního odpadu, elektrické energie, úklidu, oprav, vodného, měření a správy domu vycházel z celkových nákladů, přičemž tyto náklady rozpočítával buď dle osob, které v bytě bydlely (elektrická energie, spotřebované vodné, měření a správa) dle bytových jednotek. Co se týká vodného, tak touto položkou bylo podle soudu I. stupně vyvráceno tvrzení žalované, že byt nebyl obýván. Co se týká elektrické energie, tak zde znalec podle soudu I. stupně postupoval podle počtu osob po dobu, po kterou byl byt pronajímán a vyšel z výpovědí svědků. Co se týkalo nákladů na měření a správu, zde znalec postupoval dle počtu bytů. Co se týká komunálního odpadu, úklidu a oprav, tak ty nebyly ve vyúčtování uvedeny. Jak podle soudu I. stupně vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, výpočty byly provedeny na základě podkladů předaných správní společností , právnická osoba, . Zda tyto podklady (počty osob či odečty vodoměrů) jsou správné, nebylo podle znalce možno zpětně prověřit. Znalec ve své výpovědi (č.l. 236) podle soudu I. stupně uvedl, že vyúčtování nákladů na ústřední topení obsahuje všechny položky, jež obsahuje vyhláška č. 372/2001 Sb. a z toho důvodu po formální stránce jsou vyúčtování odpovídající právnímu předpisu. Co se týká ostatních služeb, tak podle soudu I. stupně chybí počty osob, když žalovaná v průběhu řízení odmítala soudu poskytnout důkazy o tom, kolik osob a po jaké období v předmětných bytových jednotkách bydlelo. S ohledem na výše uvedené učinil soud I. stupně závěr, že žalobce není schopen dostát tomu, aby předložil řádná vyúčtování za roky 2005-2009.4. Soud I. stupně zaujal stanovisko, podle něhož za situace, kdy vlastník bytové jednotky nesplní svoji oznamovací povinnost vůči společenství vlastníků jednotek, SVJ nikdy nebude schopno provést řádné vyúčtování, jak ho chápe rozhodovací praxe, zejména ve vztahu k odvozu komunálního odpadu, osvícení společných prostor, úklidu, vodného a stočného (v případě neexistence individuálních odečtů) a dalších služeb. Proto podle soudu I. stupně v projednávaném případě ve vztahu ke spornému období SVJ nikdy nebude schopno dostát požadavkům dovolacího soudu na řádnost vyúčtování záloh na poskytované služby což podle soudu I. stupně vede dlužníky k vyhýbání se platebním povinnostem vůči SVJ a k získávání neoprávněného majetkového prospěchu.5. Z uvedených důvodů soud I. stupně postupoval podle § 136 o. s. ř. s tím, že nárok žalobce je do základu důvodný, ačkoli výši nároku nelze přesně zjistit s ohledem na postoj , tituly před jménem, , jméno FO, k předmětnému sporu, když tato podle soudu I. stupně nikdy žalobci neoznámila množství osob v bytě a dobu, po kterou osoby byt obývaly. Bez existence těchto vstupních informací měl podle soudu I. stupně problémy s přezkumem vyúčtování i znalec. Podle soudu I. stupně nárok lze v tomto specifickém případě přiznat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (OZ), když právní kvalifikace uplatněného nároku žalobcem není pro soud závazná. Výši přiznaného nároku soud I. stupně stanovil podle § 136 o. s. ř. (s přihlédnutím k závěrům znalce) částkou 98 920 Kč, když tuto částku považoval za odpovídající všem zjištěným skutečnostem a okolnostem případu. Současně se soud I. stupně neztotožnil se vznesenou námitkou promlčení, když nároky vznesené žalobcem za rok 2005, 2006, 2007, 2008 a 2009 byly uplatněny dne 16. února 2007, dne 6. 11. 2008 a 3. 11. 2010. O náhradě nákladů státu soud I. stupně rozhodl podle § 148 o. s. ř. s ohledem na vyplacené znalečné a svědečné. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalovaná , tituly před jménem, , jméno FO, do jí nepříznivých výroků II., V., a VI. a domáhala se v této části jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení s přikázáním věci k rozhodnutí jinému soudci.7. Odvolatelka soudu I. stupně vytkla, že:1/ Věc nesprávně právně posoudil.2/ Nebylo možno věc posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 451 a násl. OZ a taková právní kvalifikace je pojmově vyloučena.3/ Neuvedl o který případ bezdůvodného obohacení se mělo jednat a z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.4/ Nevzal v úvahu, že žalobce byl povinen provést řádné v