7 Cmo 27/2025-338 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. přiznal znalecké kanceláři , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „znalecká kancelář“ či „znalec“), znalečné (tj. odměnu a náhradu hotových výdajů) v celkové částce 144 452,86 Kč s tím, že tato jí bude vyplacena z účtu soudu prvního stupně po právní moci usnesení. Výrokem II. vyzval žalovanou, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení doplatila zálohu na náklady důkazu ve výši 45 000 Kč.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-82, ustanovil znaleckou kancelář znalcem k podání znaleckého posudku. Úkolem znalce bylo stanovit hodnotu podniku již zaniklé společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „společnost“), připadající na jednu akcii. Dále bylo úkolem znalce u znaleckých posudků , tituly před jménem, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, posoudit, zda použité metody jsou pro výpočet vhodné, či ne, svůj názor odůvodnit, zejména odůvodnit, v čem spočívá, že znalci došli k různým výším ceny za akcie v rámci nuceného výkupu cenných papírů (srovnání měl znalec provést u obou posudků a vlastního posudku) a zda taková odchylka by mohla být ještě v toleranci ke stanovené ceně za protiplnění zjištěné ve vlastním posudku. Znalec vypracoval znalecký posudek č. 5676/2023 a předložil vyúčtování znalečného.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 31 odst. 1 a odst. 4 až 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“), § 2 (správně § 16 - pozn. odvolacího soudu) a § 20 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen „vyhláška č. 37/1967 Sb.“), znalecké kanceláři přiznal odměnu v celkové výši 136 911,50 Kč. S odkazem na § 32 odst. 1, 4 až 7 zákona o znalcích, § 28 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 37/1967 Sb., § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, a přílohu č. 2 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, ve znění účinném od 1. ledna 2023 (dále jen „vyhláška č. 504/2020 Sb.“), přiznal znalecké kanceláři na náhradě hotových výdajů částku 7 541,36 Kč. Celkem byla znalci přiznána částka 144 452,86 Kč.4. Výrok II. týkající se uložení povinnosti žalované k doplacení zálohy na náklady důkazu ve výši 45 000 Kč odůvodnil odkazem na § 141 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a § 390 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).5. Proti usnesení soudu prvního stupně podaly společné odvolání žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované. Navrhly, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako nezákonné a nesprávné zrušil, event. změnil tak, že se znalci, z důvodu zvlášť závažného případu nekvalitního provedení úkonu odměna odpírá, případně se zkracuje na polovinu z důvodu opožděného provedení znaleckého úkolu.6. Odvolatelky zejména namítají, že znalec překročil mezní termín pro podání znaleckého posudku stanovený v usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-82. Se znaleckou činností se znalec opozdil o několik měsíců a snažil se vyvolat dojem, že žalovaná a společnost způsobily toto prodlení. Odvolatelky zdůraznily, že předložily znalci požadované podklady v nejkratším možném termínu. Znalec neodůvodněně opakovaně požadoval podklady, které z hlediska okamžiku jejich vzniku nemohly mít na plnění znaleckého úkolu žádný relevantní vliv. Odvolatelky mají za to, že znalec svým neodůvodněným a neprofesionálním postupem vůči žalované a společnosti zapříčinil, že jim nezbylo, než se domáhat zpřesnění znaleckého úkolu jeho definováním v čase, tj. k datu 31. prosince 2014, od kterého se soud prvního stupně částečně odklonil a jako termín, ke kterému má znalec znalecké otázky zpracovat, určil 14. květen 2015, což vedlo k tomu, že znalec až dne 9. února 2024 oslovil žalovanou s požadavky na podklady, které požadoval již v roce 2019, ale s dovětkem, že je požaduje k datu 14. května 2015. Rovněž poukázaly na skutečnost, že soud prvního stupně opakovaně znalci prodlužoval lhůtu pro podání znaleckého posudku.7. Odvolatelky poukazují na skutečnost, že nejpozději ode dne 4. června 2019 byly znalci poskytnuty veškeré podrobné informace a podklady relevantní ke splnění znaleckého úkolu uloženého mu soudem prvního stupně usnesením ze dne 27. listopadu 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-82, a usnesením ze dne 6. prosince 2018, č. j. 76 Cm 20/2015-90. Pouze neodůvodněným postupem znalce, jenž tak měl k dispozici spisový materiál od 3. ledna 2019 do 8. srpna 2024, nastala skutečnost, že znalec opakovaně, takřka pravidelně na samotném konci každé lhůty, požadoval o její prodloužení k podání znaleckého posudku, a to z důvodů jeho velkého pracovního vytížení a časové náročnosti zpracovávaného znaleckého posudku, výskytu komplikací při zpracovávání znaleckého posudku. Velké pracovní vytížení znalce a časová náročnost zpracovávaného znaleckého posudku se potom ve shora uvedeném kontextu nejeví více jak čtyři roky od obdržení spisového materiálu jako důvody, které by bylo možné akceptovat a znalci přiznat odměnu, tak jak to učinil soud prvního stupně.8. Znalec považoval odvolání za nedůvodné. Zpracování předmětného znaleckého posudku považoval za náročné vzhledem k rozsáhlému zadání ze strany soudu prvního stupně, k účelu původního ocenění a k rozsáhlému majetku společnosti. Připomínky odvolatelek považuje za formální a irelevantní. Pro doplnění znalec uvedl, že podle současného znění vyhlášky č. 504/2020 Sb. náleží znalci za každou hodinu práce vynaložené na výkon činnosti odměna ve výši 800 - 1 000 Kč. Znalečné za vypracovaný posudek bylo účtováno k datu ustanovení znalce, tj. k 27. prosinci 2018 (100–350 Kč/hod). Znalečné za zpracování posudku bylo vyúčtováno v řádné výši, kdy jednotlivé úkony se pohybovaly od 100 do 350 Kč v závislosti na náročnosti práce.9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je odvolání proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně přípustné, a dospěl k závěru, že nikoliv.10. Podle § 141 odst. 1 o. s. ř. lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen.11. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.12. Podle § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu.13. Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.14. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.15. Oprávnění k podání odvolání má účastník řízení. Odvolání však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace, tedy osoby, jimž nebylo – objektivně nahlíženo – rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, či jim byla uložena nějaká povinnost, nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí.16. Odvolání směřující proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně, jímž byla uložena povinnost doplatit zálohu na náklady důkazu jen žalované, odvolací soud jako nepřípustné odmítl, neboť jednak jde o usnesení, proti němuž není dle § 202 odst. 1 písm. k) o. s. ř. odvolání přípustné, a jednak – pokud jde o vedlejší účastnici na straně žalované – této nebyla napadeným výrokem uložena žádná povinnost, a z tohoto důvodu tato není osobou oprávněnou k podání odvolání proti předmětnému výroku napadeného usnesení (výrok I. tohoto usnesení).17. Odvolací soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně z níže uvedených důvodů neobstojí.18. Podle § 139 odst. 2 o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.19. Podle § 30 zákona o znalcích znalečným se rozumí souhrnná částka odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za ztrátu času včetně času stráveného na cestě.20. Podle § 31 zákona o znalcích náleží znalci za výkon znalecké činnosti odměna (odst. 1). Odměna za výkon znalecké činnosti se řídí smlouvou se zadavatelem; není-li odměna takto sjednána nebo je-li zadavatelem