9 Cmo 141/2025-27 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové coby soud prvního stupně výrokem I. odmítl žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení (dále jen „žaloby“) a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že povinní podali žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2024 č. j. 4 Cmo 119/2024-18. V žalobě vznesli námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Michala Krenka, Ph.D., JUDr. Moniky Vackové a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy, kteří napadené rozhodnutí vydali. Namítli, že jim bylo upřeno právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří odvolání projednali a rozhodli v rozporu s § 6 o. s. ř., přestože o tom museli být soudem poučeni (§ 15a odst. 1 o. s. ř.), s návrhem na jejich neprodlené vyloučení z projednávání a rozhodování věci a její předložení k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř. z důvodu delegace nutné. Žalobu na obnovu řízení odůvodnili poukazem na § 228 odst. 1, 2 o. s. ř. a žalobu pro zmatečnost poukazem na § 229 odst. 1 písm. b), e), f), g), odst. 3, 4 o. s. ř. Vrchní soud v Praze žalobami napadeným usnesením ze dne 11. června 2024 č. j. 4 Cmo 119/2024-18 ve věci žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Co 3/2023-28 ze dne 14. 8. 2023 rozhodl o odvolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. února 2024 č. j. 16 C 80/2023-8 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvoláním napadeným usnesením tehdy krajský soud rozhodl o odmítnutí podání povinných doručených Krajskému soudu v Hradci Králové dne 22. 11. 2023 a označených jako žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2023 č. j. 2 Co 3/2023-28. Dále soud uvedl, že speciální náležitosti žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost jsou upraveny v § 232 odst. 1 o. s. ř. a obecné náležitosti podání účastníka k soudu pak v § 42 odst. 4 o. s. ř. Podání povinných označené jako žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost zákonem předepsané náležitosti dle soudu prvního stupně neobsahuje s tím, že postup směřující k odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 o. s. ř. považoval soud v projednávané věci za nadbytečný a formalizující, a to z následujících důvodů. Povinní podali neúplné žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost, přestože si byli náležitostí obou typů žalob dobře vědomi, neboť o nich byli soudem již mnohokráte poučeni v jiných věcech. Jejich postup je (jako i v dalších řízeních, jichž se účastní) výrazem ignorance zákonem předepsaných náležitostí žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost, ačkoliv byli soudem dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné žaloby vyžaduje. Soudu je z jeho rozhodovací praxe známo, že povinní sami nebo spolu s jinými účastníky řízení opakovaně podávají řádné a mimořádné opravné prostředky pravidelně proti každému rozhodnutí, které se jich týká, a namítají podjatost soudců, kteří rozhodnutí vydali. Podání nemají náležitosti stanovené zákonem (neobsahují konkrétní tvrzení o rozhodných skutečnostech a konkrétní návrhy na provedení důkazu k jejich prokázání) a instruktivní výzvy k odstranění nedostatků podání zůstávají bezvýsledné, pročež jsou taková podání odmítána. Rozhodnutím o odmítnutí podání pro odstranění nedostatků se povinní brání nejprve odvoláním a proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu pak mimořádnými opravnými prostředky včetně žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost a dovoláním (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Co 176/2023, 4 Cmo 159/2023). Dále soud prvního stupně uvedl, že závěr, že není nezbytně nutné v každém jednom případě účastníky poučovat o zákonem vyžadovaných náležitostech podání, jestliže se účastníkovi takového poučení dostalo i v předcházejících případech, formuloval i Ústavní soud např. ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 2161/21, I. ÚS. 2906/23, IV. ÚS 3112/21. Námitka podjatosti soudců, kteří ve věci rozhodovali (stejně jako i v jiných věcech povinné) se neopírá o konkrétní skutečnosti týkající se vztahu soudců k účastníkům nebo k věci (§ 14 odst. 1 o. s. ř.). Soud proto k této námitce jako k procesnímu úkonu zneužívající povahy, a tedy procesnímu úkonu nepřípustnému nepřihlížel (§ 2, § 6 věta druhá, § 41a odst. 3 o. s. ř.). O přikázání věcí jinému soudu lze rozhodnout až poté, co by bylo pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (§ 12 odst. 1 o. s. ř.). Závěr soudu o tom, že nebylo třeba povinné vést k odstranění nedostatků náležitostí žalob a že povinní podáním těchto mimořádných prostředků zneužívají institutu procesního práva, je podporován i tím faktem, že povinní podali žalobu na obnovu řízení proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (§ 228 odst. 1 o. s. ř.), a žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o dřívější žalobě pro zmatečnost (§ 230 odst. 3 o. s. ř.). I v této věci proto podáním nových žalob pro zmatečnost a na obnovu řízení dochází jen a pouze ke zjevnému a bezcílnému řetězení mimořádných opravných prostředků. Povinní nadto oba mimořádné opravné prostředky zahrnují do jediného podání, aniž by v jeho obsahu jakkoli (i z pohledu laika) rozlišovali důvody pro každý z nich. Nadto do tohoto svého podání zahrnují i dovolání jako další mimořádný opravný prostředek (§ 236 a následující o. s. ř.). Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 12. 2024 č. j. 21 Cdo 3329/2024-40 zastavil dovolací řízení ve věci dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2024 č. j. 4 Cmo 119/2024-18 a překážka pro rozhodnutí soudu o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost vyplývající z ustanovení § 235b odst. 3 o. s. ř. proto odpadla. Protože pro vady žalob nelze v řízeních pokračovat, soud obě žaloby odmítl podle § 43 odst. 2 věta první, § 235 odst. 2 o. s. ř., aniž by (z důvodů shora vyložených) povinnou vedl k odstranění nedostatků žaloby podle § 43 odst. 1 o. s. ř., uzavřel soud prvního stupně.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali oba povinní odvolání. Navrhli zrušit odvoláním napadené usnesení a přikázání věci k dalšímu řízení jiným soudům prvního a druhého stupně, nebo zjistit a prohlásit jeho nicotnost (paakt), protože nejen všechna předchozí podání byla a jsou objektivně důvodná i včasná a objektivně neměla a nemají nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení před konečně objektivně nepodjatými a nestrannými soudy/soudci I. a II. stupně v konečně spravedlivém procesu a tím, že předmětné žaloby jsou projednatelné. Namítli podjatost samotného samosoudce JUDr. Jiřího Petržálka a i „všech soudců i nesoudců zdejšího krajského, vrchního i okresního soudu“ s návrhem na jejich neprodlené vyloučení a předložení věci k rozhodnutí podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace nutná). Akcentovali, že nejde o zneužívání práva, ale o „nápravu zločinů“ s cca 50 vykřičníky.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.5. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci nerozhodoval v řízení před soudem prvního stupně vyloučený soudce s ohledem na uplatněnou námitku podjatosti a shodně tak se zabýval tím, zda sám není z projednání a rozhodnutí této věci vyloučen.6. Povinní v odvolání namítli podjatost samosoudce JUDr. Jiřího Petržálka, všech soudců a nesoudců soudu krajského, vrchního i okresního a domáhá se delegace nutné dle § 12 odst. 1 o. s. ř. a přidělení této věci k řádnému projednání jiným soudům prvního i druhého stupně.7. Z obsahu spisu a úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinní uplatňují obecné námitky podjatosti soudců opakovaně a zneužívají tento procesní institut k procesním obstrukcím. Jako k procesnímu úkonu zneužívající povahy dle § 2, § 6 věta druhá o. s. ř., proto k němu jako procesně nepřípustnému procesnímu úkonu nebylo přihlédnuto (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud odkazuje, pokud jde o procesní postup při zneužívání námitek podjatosti účastníkem, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017, přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla shledána usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18.8. Odvolací soud tedy uzavírá, že samosoudce soudu prvního stupně JUDr. Jiří Petržálek není vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci a vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci nejsou ani soudci odvolacího senátu.9. Pokud se povinní domáhají delegace nutné, tak dle komentářové literatury (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 - 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému so