12 Cmo 24/2026-128 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným usnesením soud prvého stupně zastavil řízení o odvolání žalované č. 1 (výrok I.), dále zastavil řízení o žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná 1) podala odvolání proti rozsudku ze dne 4. 9. 2025, č. j. 24 Cm 171/2025-108 a po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání požádala o osvobození od soudních poplatků, které jí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2025, č. j. 24 Cm 171/2025-108 nebylo přiznáno. Žalovaná 1) byla poté opětovně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesení jí bylo doručeno dne 5. 1. 2026, dne 12. 1. 2026 žalovaná 1) znovu požádala o osvobození od soudních poplatků. Protože soudní poplatek za odvolání nezaplatila, soud odvolací řízení podle ust. § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. Soud dále posoudil žádost žalované 1) o osvobození od soudních poplatků a shledal, že o shodné žádosti již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 21. 11. 2025, č. j. 24 Cm 171/2025-108. Předchozí žádost žalovaná 1) rovněž odůvodnila tím, že jí majetkové poměry „neodůvodňují soudní poplatek zaplatit.“ Pokud žalovaná 1) svou první žádost o osvobození od soudních poplatků dostatečně věrohodně nedoložila, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto, nemůže být její další žádost „v tomto duchu projednána.“ Protože ani netvrdila žádnou změnu ve svých majetkových a sociálních poměrech, soud podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků zastavil pro překážku věci rozhodnuté. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. s tím, že žalovaná 1) zavinila zastavení řízení, žalobkyni však žádné náklady nevznikly.2. Proti shora uvedenému usnesení podala žalovaná 1) včasné odvolání a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že odvolací řízení se nezastavuje, Městskému soudu v Praze se ukládá pokračovat v řízení a postupovat procesně konformním způsobem a pokud nebude žalované 1) přiznáno osvobození od soudních poplatků, poskytnout jí novou lhůtu k úhradě poplatku. Odvolatelka zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a soudu prvního stupně vytkla, že o zastavení odvolacího řízení rozhodl předčasně, „bez ústavně konformního dokončení poplatkového režimu při existenci (nové) žádosti o osvobození.“ Pokud soud dospěl k závěru, že nová žádost je nepřípustná, měl postupovat tak, aby měl účastník po právní moci rozhodnutí o osvobození novou lhůtu k zaplacení, neboť teprve v této fázi je procesní situace pro účastníka jednoznačná. Žalovaná 1) dále soudu vytkla, že její opakovanou žádost pojal formalisticky a bez přezkoumatelného textu „novosti“ (nových skutečností/důkazů). Odkázala přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1439/09, podle něhož je nutné, aby soud obsah opakované žádosti reálně posoudil a závěr o (ne)existenci nových skutečností odůvodnil. Pokud soud uvedl, že původní žádost byla zamítnuta proto, že odvolatelka věrohodně neprokázala své poměry, může být opakovaná žádost materiálně odlišná tím, že účastník nyní své poměry doloží listinami, které dříve soudu předloženy nebyly. Napadené usnesení však neuvádí obsahovou analýzu žádosti ze dne 12. 1. 2026, ani to, zda obsahovala nové přílohy (důkazy), případně, proč nejsou relevantní a místo přezkoumatelného testu „novosti“ uzavírá věc kategorickým závěrem, že „další žádost v tomto duchu“ nemůže být projednávána. Takové odůvodnění je nepřezkoumatelné a je projevem přepjatého formalismu. Pokud měl soud pochybnosti, měl využít postup podle § 43 o. s. ř. a vyzval účastníka k doplnění konkrétních tvrzení a listin. Odvolatelka rovněž poukázala na důsledky napadeného rozhodnutí, judikaturu Ústavního soudu i závěry komentářové literatury, uplatnila důkazní návrhy a požádala, aby soud při rozhodování zvažoval i částečné osvobození, nebo „jiný proporcionální procesní postup, odpovídá-li to zjištěným poměrům.“3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) a d) o.s.ř., a neshledal důvody ani pro jeho potvrzení, ani pro změnu.4. Z obsahu spisu se podává, že žalovaná 1) podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 9. 2025, č. j. 24 Cm 171/2025-63 a podáním ze dne 8. 11. 2025 požádala o osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2025, č. j. 24 Cm 171/2025-108, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2025, nebylo žalované 1) osvobození od soudních poplatků přiznáno. Soud následně žalované 1) opětovně doručil výzvu k zaplacení poplatku ze dne 29. 10. 2025, č. j. 24 Cm 171/2025-78 a v reakci na ni žalovaná 1) v průběhu lhůty k zaplacení poplatku podala druhou žádost o osvobození od soudních poplatků, v níž uvedla výši zůstatků na svém podnikatelském účtu ke dni 31. 10. 2025, nepřiměřenost jednorázové úhrady poplatku ve výši 57 719 Kč vůči „reálné likviditě a provoznímu režimu společnosti“, dále, že „nejde o skrytý majetek“, ale o typický stav provozního podniku bez likvidity. Zmínila rovněž, že by jí v případě zastavení odvolacího řízení vznikla závažná újma spočívající ve ztrátě přístupu k odvolacímu přezkumu, a tedy „výslovně uplatňuje i režim nebezpečí z prodlení, který je uveden v poučení usnesení soudu.“5. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.7. Podle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Do nabytí právní moci takového rozhodnutí není tato otázka konečným způsobem rozhodnuta a pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí být účastníku řízení poskytnut reálný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé, má-li být zachována možnost domáhat se soudní ochrany svých práv [srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 588/2000 ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. IV. ÚS 776/05 ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 2381/10 ze dne 1. 12. 2010 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014. sp. zn. 22 Cdo 1939/2014]. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1439/09 ze dne 20. 1. 2010 Ústavní soud uzavřel, že výše uvedené obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.9. V poměrech posuzované věci rozhodl soud prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení poplatku podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. za situace, kdy nebyla otázka poplatkové povinnosti žalované 1) pravomocně vyřešena, neboť o její druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. současně rozhodl týmž usnesením, proti němuž podala žalovaná 1) včasné odvolání. Jinými slovy, soud vyvodil důsledky z nesplnění poplatkové povinnosti ža