12 Cmo 64/2026-108 – Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení ve vztahu k žalovanému č. 2 (výrok I.), zrušil ve vztahu k žalovanému č. 2 směnečný platební rozkaz ze dne 21. 7. 2025, č. j. 53 Cm 42/2025-30 (dále jen „směnečný platební rozkaz“, výrok II.), vyslovil neúčinnost zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované č. 1 (výrok III.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému č. 2 náklady řízení ve výši 31 702 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky jako směnečné pohledávky, soud vydal směnečný platební rozkaz a žalovaný č. 2 proti němu podal včasné námitky zahrnující námitku nepravosti podpisu. Žalované č. 1 se směnečný platební rozkaz nepodařilo doručit, a proto byl zrušen, následně bylo žalobě vůči žalované č. 1 vyhověno rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, č. j. 53 Cm 42/2025-43, který nabyl právní moci 15. 11. 2025. Žalobkyně vzala podáním ze dne 10. 3. 2026 žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na kategorický závěr znaleckého posudku o nepravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce. Soud prvního stupně proto podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému č. 2 zrušil a řízení zastavil, ve vztahu k žalované č. 1 rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí žaloby s ohledem na pravomocné skončení řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení a je povinna zaplatit žalovanému č. 2 náklady řízení zahrnující odměnu advokáta za 2,5 úkonu po 9 940 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprava a převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne 9. 3. 2026, sepis vyjádření ze dne 13. 3. 2026 – odměna v poloviční výši), paušální náhradu za 3 úkony po 450 Kč, a náhradu za DPH ve výši 5 502 Kč.3. Proti usnesení soudu prvního stupně, a to pouze proti jeho výroku IV., podala včasné odvolání žalobkyně a požadovala, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný č. 2 nebyl v řízení zastoupen, zastoupit advokátem se nechal až poté, co se seznámil se závěry znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu. Žalobkyně nezavinila náklady řízení žalovaného č. 2, zavinila je jeho partnerka (jednatelka žalované č. 1), žaloba byla podána důvodně, žalobkyně nepochybovala o pravosti podpisů na směnce. V jiném směnečném řízení vedeném pod sp. zn. 24 Cm 98/2025 vznášel žalovaný č. 2 totožné námitky pravosti podpisu, stejný znalec posoudil jeho podpis na jiné směnce jako pravý. Všechny směnky vystavené žalovanou č. 1 a avalované žalovaným č. 2 nosila žalobkyni jednatelka žalované č. 1 (partnerka žalovaného č. 2) nebo její matka, proti nimž je vedeno trestní řízení pro obvinění z podvodu na žalobkyni. Žalobkyně vzala v tomto řízení žalobu zpět na základě výsledku znaleckého posudku a v návaznosti na výzvu soudu ke zvážení takového postupu, jednala hospodárně; nevěděla, že se žalovaný č. 2 nově nechal zastoupit advokátem (který rovněž zastupuje obě obžalované v trestním řízení), jehož činnost neměla na postup žalobkyně žádný vliv a jeho vyjádření ze dne 13. 3. 2026 bylo nadbytečné a bezobsažné. Dle žalobkyně se jedná o důvody pro nepřiznání náhrady nákladů dle § 150 o. s. ř., respektive napadený výrok usnesení soudu prvního stupně by měl odvolací soud změnit tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.4. Žalovaný č. 2 se vyjádřil k odvolání žalobkyně tak, že trestní řízení vedené proti třetím osobám není v posuzované věci relevantní. Dále uvedl, že před podáním žaloby nebyl žalobkyní vyzván k úhradě směnečného peníze, žalobkyně postupovala nedbale a nezjistila skutkové okolnosti před podáním žaloby (skutečnost, že žalovaný č. 2 popírá pravost podpisu na směnce). Námitky žalobkyně ohledně nevědomosti o nepravosti podpisu tak nejsou důvodné. K zastoupení advokátem uvedl, že okamžik zastoupení není v zákoně omezen, žalovaný č. 2 vynaložil náklady na ochranu svých práv v souladu s právními předpisy. Žalobkyně zavinila vznik těchto nákladů zpětvzetím žaloby a je povinna je nahradit.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] v napadeném rozsahu (tj. ve výroku IV.) rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není v základu důvodné, zároveň však byly shledány důvody pro změnu výše částky náhrady nákladů (viz níže). Výroky I., II. a III. nebyly odvoláním dotčeny a již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 27. 6. 2025 domáhala po žalovaných zaplacení směnečného peníze 400 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný č. 2 dne 19. 8. 2025 včasné námitky obsahující rovněž námitku nepravosti podpisu na směnce. Soud ustanovil za účelem posouzení pravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce znalce. Soud vyzval účastníky v usnesení o znalečném ze dne 23. 2. 2026, č. j. 53 Cm 42/2025-76 k vyjádření k připojenému znaleckému posudku. Ve svém podání ze dne 18. 3. 2026 žalobkyně vzala žalobu zpět s ohledem na kategorický závěr znaleckého posudku o nepravosti podpisu žalovaného č. 2.7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Řízení bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání pravosti podpisu na směnce. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že zastavení řízení zavinila žalobkyně dle § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř., a je proto povinna hradit žalovanému č. 2 jeho náklady. Ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení je totiž třeba hledět na zavinění procesní optikou, kdy v nyní posuzované věci to byla žalobkyně, která z vlastní vůle učinila dispozici se žalobním návrhem v podobě jeho zpětvzetí, k čemuž došlo nikoliv pro chování žalovaného č. 2, ale z důvodu průběžného stavu dokazování, což je riziko, které nese každý žalobce.10. Žalovanému č. 2 tedy náleží náhrada nákladů za úkon, který v řízení učinil jako nezastoupený účastník, konkrétně za sepis námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, a to ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. S účinností ode dne 3. 3. 2026 převzal zastoupení žalovaného č. 2 advokát , Jméno advokáta B, , od převzetí zastoupení má žalovaný č. 2 právo na náhradu nákladů zahrnujících rovněž odměnu za zastupování dle advokátního tarifu (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.).11. Pokud žalobkyně namítala, že náklady žalovaného č. 2 na právní zastoupení nebyly účelné k bránění jeho práva, nepovažuje odvolací soud tuto námitku za důvodnou. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem nelze přiznat, jedná-li se o zneužití práva, k němuž dochází zejména v případech, kdy se účastník snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, zmařit postup v řízení či způsobit druhé straně škodu. Z pouhé skutečnosti, že se žalobce nechal zastoupit advokátem až po doručení znaleckého posudku, nebo že týž advokát zastupuje jednatelku žalované č. 1 v trestním řízení, nelze dovodit snahu žalovaného č. 2 se neoprávněně obohatit na úkor žalobkyně. V konkrétním případě tak o zneužití práva na právní pomoc uvažovat nelze. Ani námitku, že žalobkyně nepochybovala o pravosti podpisů žalovaného č. 2 na směnce, nelze považovat za důvodnou, neboť pravost směnky prokazuje žalobce, který rovněž disponuje žalobou, náklady s tím související tak v případě zpětvzetí žaloby jdou k jeho tíži.12. Odvolací soud dle shora uvedeného považuje náklady žalovaného č. 2 na právní zastoupení za účelně vynaložené. Shodně se soudem prvního stupně nemá pochyb o účelnosti úkonu právní služby spočívajícího v přípravě a převzetí zastoupení ze dne 3. 3. 2026 a dále úkonu spočívajícího ve vyjádření žalovaného č. 2 ze dne 13. 3. 2026 ke znaleckému posudku, jednalo se o jednoduché vyjádření, které lze analogicky považovat za podání nikoliv ve věci samé, avšak žalovaný č. 2 reago