Vrchní soud v Praze 3 Cmo 47/2026-149 – O ochranu před nekalou soutěží a porušováním práv z ochranný

Soud prvního stupně shora označeným usnesením zastavil řízení „v části týkající se povinnosti žalované 1) zaplatit částku 1 milion Kč jako satisfakci za nemajetkovou újmu“ (výrok I.), zastavil řízení „co do povinnosti žalované 2) zdržet se v obchodním styku označení , Anonymizováno, “ (výrok II.) a přerušil řízení „podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení řízení známkoprávního sporu respektive řízení o prohlášení neplatnosti ochranných známek č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (slovní) a , Anonymizováno, , Anonymizováno, (obrazová) vedeného před Úřadem pro průmyslové vlastnictví“ (výrok III.).2. Proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně podaly žalované včasné odvolání, kdy ve vztahu k výrokům I. a II. napadeného usnesení namítly, že jsou nezákonné, když soud prvního stupně rozhodl o částečném zastavení řízení, aniž by rozhodl o náhradě nákladů řízení. Mají za to, že náhrada nákladů řízení měla být přiznána jim, neboť zastavení řízení zavinila žalobkyně částečným zpětvzetím žaloby. Současně žalované z opatrnosti navrhly vydání opravného usnesení, kterým by napadené usnesení bylo „změněno (doplněno) tak, že se žalovaným přiznává náhrada nákladů řízení“. Ve vztahu k výroku III. napadeného usnesení žalované uvedly, že je v rozporu s odůvodněním usnesení, když z něho plyne, že cílem soudu prvního stupně bylo řízení přerušit do pravomocného skončení známkoprávního řízení. Uvedený rozpor působí nejasnost a nepřezkoumatelnost usnesení. Současně žalované navrhly vydání opravného usnesení, kterým by byla uvedená zřejmá nesprávnost výroku III. usnesení odstraněna.3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 4. 2026, č. j. 32 Cm 22/2025-139, rozhodl o opravě výroku III. napadeného usnesení v souladu s návrhem žalovaných (výrok I.) a dále zamítl návrh žalovaných na doplnění napadeného usnesení ve výrocích I. a II. tak, aby rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení ve prospěch žalovaných v souvislosti s částečným zastavením řízení (výrok II.).5. Žalované následně vzaly odvolání v celém rozsahu zpět a navrhly, aby o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo, když jejich návrhu na vydání opravného usnesení bylo částečně vyhověno.6. K výzvě soudu prvního stupně se žalobkyně vyjádřila ke zpětvzetí odvolání tak, že odvolání žalovaných bylo podáno zcela nadbytečně, když bylo zřejmé, že soud prvního stupně se dopustil ve výroku napadeného usnesení zřejmé nesprávnosti opravitelné postupem podle § 164 o. s. ř. i bez návrhu. Požadavek žalovaných na rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení pak byl v rozporu s § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně proto navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť žalované zapříčinily, že nyní musela podat toto vyjádření ke zpětvzetí odvolání.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací postupoval podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a odvolací řízení s ohledem na zpětvzetí odvolání žalovanými zastavil.8. O nákladech odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí (viz § 151 odst. 1 o. s. ř.).