Vrchní soud v Praze 3 Co 31/2026-1837 – Náklady řízení

Soud prvního stupně shora označeným usnesením ve výroku I. odmítl podání ze dne 21. 12. 2025 a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na neurčitost a nesrozumitelnost podání žalobců je usnesením ze dne 6. 1. 2026, č. j. 38 Nc 3007/2019-1793, vyzval k odstranění vad ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení, přičemž je poučil i o následcích, které nastanou, pokud vytčené vady nebudou odstraněny. Žalobci do dne vydání napadeného rozhodnutí podání řádně nedoplnili a soud prvního stupně proto postupem podle § 43 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podání odmítl. Výrok II. o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.3. Usnesení napadli odvoláním v celém rozsahu žalobci. Nesrozumitelně poukázali na to, že soud prvního stupně ve všech žalobci vedených řízení systematicky porušuje zákon, nedodržuje procesní pravidla a vyjádřili subjektivní pocity křivdy ve vztahu k předcházejícím a souvisejícím řízením. Navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací s odkazem na skutečnost, že odvolání směřuje proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, projednal věc bez nařízení ústního jednání podle § 212, § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.5. Úkolem odvolacího soudu bylo přezkoumat správnost závěru soudu prvního stupně, podle něhož podání žalobců ze dne 21. 12. 2025 trpí vadami, pro něž nelze v řízení pokračovat a které žalobci přes výzvu soudu neodstranili. Podle názoru soudu prvního stupně žalobci v uvedeném podání neuvedli všechny náležitosti vyžadované v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. a není tak zřejmé, čeho se domáhají. Tyto vady neodstranili žalobci ani poté, co k tomu byli soudem prvního stupně vyzváni usnesením ze dne ze dne 6. 1. 2026, č. j. 38 Nc 3007/2019-1793. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje, když i podle jeho názoru z podání žalobců není vůbec srozumitelné, co jím konkrétně sledují. Podle odvolacího soudu tak podání nesplňuje ani obecné požadavky uvedené v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Lze uzavřít, že pokud žalobci přes výzvu soudu vytčené vady podání neodstranili, soud prvního stupně správně jejich podání odmítl, neboť pro tyto vady nelze v řízení pokračovat.6. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.7. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovaným v odvolacím řízení náklady řízení nevznikly.