Soud prvního stupně shora označeným usnesením zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 67/2024-615 ze dne 24. 6. 2025 podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z dovolání, a to ani přes výzvu soudu ze dne 24. 2. 2026 doručenou dne 5. 3. 2026, ani si nezvolila zástupce z řad advokátů dle výzvy ze dne 24. 2. 2026 doručené dne 5. 3. 2026 dle § 241b odst. 2 o. s. ř., i když v obou výzvách byla poučena, že může požádat soud o přiznání osvobození od placení soudních poplatků (ustanovení advokáta) a z podání ze dne 9. 3. 2026 nelze žádnou z žádostí seznat (výrok I. usnesení) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. usnesení).2. Proti usnesení podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterému uvedla, že žádá Nejvyšší soud o udělení výjimky a anulaci rozsudku soudu prvního a druhého stupně a soudních řízení se zjevným úmyslem poškodit památku první kategorie, kdy při realizaci díla do materiálů, bez souhlasu vlastníků a majitelů autorských práv, došlo k závažnému porušení autorských práv, zvláště na podstavci. Dle žalobkyně není pochyb, že dílo v katedrále není dílem na podstavci , Anonymizováno, , a tudíž je nepřípustné měnit identitu autora a poškozovat jeho zájmy. Následně žalobkyně rekapitulovala svoje výtky k jednání žalovaného a konečně doplnila, že dochází k adoraci zlodějů, vandalů a podvodníků, k hanobení náhrobku , Anonymizováno, a vrcholného díla první české profesionální sochařky.3. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Jelikož odvolání směřuje proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé, odvolací soud jej v souladu s § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal jen z pohledu důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku napadeného usnesení. Jen tyto odvolací důvody jsou významné a jen ohledně nich (ať již v odvolání uvedených či neuvedených) odvolací soud procesní usnesení soudu prvního stupně přezkoumá. K jiným důvodům, které by vedly k tomu, že by odvolací soud posuzoval otázky, jež ve výroku usnesení soudu prvního stupně nebyly řešeny, odvolací soud přihlížet nesmí. K uvedenému srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 854/2015 publikované pod č. R 66/2018 civ. ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 5/2018.6. Odvolací soud ze spisu ověřil, že nastaly skutečnosti, ze kterých ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně, tj. že žalobkyně byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 2. 2026, č. j. 32 C 10/2020-638 vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání a současně byla poučena o právu podat návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dále, že byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 2. 2026, č. j. 32 C 10/2020-369 vyzvána, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta, přičemž byla poučena o právu podat návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů na náklady státu a konečně i o právu požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta. Žalobkyně reagovala přípisem ze dne 9. 3. 2026, jehož obsahem není ani návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, ani návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, nýbrž opět výtky stran postupu žalovaného a soudů. Za takové situace soud prvního stupně správně uzavřel, že byla naplněna hypotéza jak ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, tak ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř., kdy důsledkem je v obou případech zastavení řízení o dovolání. Pokud jde o vlastní obsah odvolání žalobkyně, ten se netýká toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku napadeného usnesení, a proto k němu odvolací soud nemohl přihlížet.7. Věcně správně soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, když tuto nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně nezaplacením soudního poplatku a nezvolením si zástupce zavinila, že řízení o dovolání muselo být zastaveno, nicméně žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly (srov. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.).8. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil.9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, neboť žalovaný byl sice v odvolacím řízení úspěšný, nicméně opět platí, že dle obsahu spisu mu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.