Vrchní soud v Praze 4 Cmo 110/2026-84 – O zrušení rozhodčího nálezu

Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti její žádosti o osvobození od soudních poplatků podle § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že žalobkyně předložila přiznání k dani z příjmů fyzických osob, avšak pouze za rok 2024, tedy neaktuální. Z výpisů z jejího bankovního účtu žádné příjmy neplynou, zůstatek je dlouhodobě nulový, jediná příchozí platba pocházela ze strany Finančního Úřadu. Soud prvního stupně si tak nemohl učinit představu o aktuální příjmové situaci žalobkyně a porovnat její celkové příjmy s celkovými výdaji za účelem posouzení důvodnosti její žádosti o osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání. Uvedla v něm, že její finanční situace je dlouhodobě velmi nepříznivá, její příjmy jsou nepravidelné a výrazně nižší než v předchozích měsících, postupně splácí své závazky. Současně je proti ní vedeno několik exekučních řízení, mimo jiné exekuční řízené na základě rozhodčího nálezu, jehož zrušení se v tomto řízení domáhá. V návaznosti na argumentaci soudu prvního stupně doplnila, že nevlastní žádné nemovitosti, ani majetek vyšší hodnoty. Její stávající finanční situace jí neumožňuje jednorázově uhradit soudní poplatek bez ohrožení jejích základních životních potřeb. Navrhla proto změnu napadeného usnesení a přiznání osvobození od soudních poplatků, případně umožnění úhrady poplatku ve splátkách.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř., aniž by za tím účelem nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.4. Řízení je vedeno o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu č.j. R 2508 ze dne 5. 5. 2025 rozhodkyně JUDr. Barbory Peškové odůvodněné tím, že jsou dány důvody pro jeho zrušení podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů („z. r. ř.“). Z obsahu spisu plyne, že soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč byl žalobkyni vyměřen usnesením ze dne 31. 3. 2026, č. j. 38 Cm 13/2026-50, na které žalobkyně reagovala podáním žádosti o osvobození od soudních poplatků.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Odvolací nesouhlasí s argumentem soudu prvního stupně, že žalobkyně nepředložila aktuální výši svých příjmů, neboť doložila pouze daňové přiznání za zdaňovací období roku 2024. Žalobkyni totiž jako osobě samostatně výdělečně činné ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nemusely uplynout lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2025 ve smyslu § 136 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Nelze tedy žalobkyni vytýkat, že daňové přiznání za rok 2025 dosud nepředložila.7. Odvolací soud však přesto dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobkyně osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Z listin, které žalobkyně přiložila ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků, a z částečně vyplněného Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků plyne, že žije v sama, ve zdaňovacím období roku 2024 měla roční příjem ze závislé činnosti ve výši 543 448 Kč a příjem ze samostatné činnosti (fotografie a reklamní činnost) ve výši 368 480 Kč. Má dluh z úvěru u , právnická osoba, ve výši 203 800 Kč s měsíční splátkou 6 000 Kč a dluh na sociálním pojištění ve výši 80 000 Kč s měsíční splátkou 1 721 Kč. Její měsíční výdaje na sociální pojištění činí 5 720 Kč a na zdravotní pojištění 3 306 Kč, nájemné činí 19 130 Kč. Na účtu žalobkyně vedeném u , právnická osoba, , č. , č. účtu, dlouhodobě (období listopad 2025 až duben 2026) nejsou žádné zůstatky, jediná příchozí platba ve výši ve výši 19 998 Kč pocházela od Finančního úřadu , adresa, a byla obratem stržena v rámci exekuce. Z listin, které žalobkyně předložila až v odvolacím řízení, vyplývá, že uvedený bankovní účet je postižen exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu a je v současné době blokován v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , Jméno exekutora, , Exekutorský úřad , adresa, (sp. zn. 211 Ex 762/25), a dále v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , Jméno exekutora, , Exekutorský úřad , adresa, (sp. zn. 203 Ex 11737/25). Zůstatek na uvedeném účtu byl (v blíže nezjištěném období) záporný a činil −276 919,73 Kč. Odvolatelka dále doložila, že měsíční splátka na úhradu pohledávky vymáhané v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou , Jméno exekutora, , Exekutorský úřad , adresa, (sp. zn. 091 Ex 01726/25), činí 4 000 Kč. Současně předložila doklady o tom, že dne 30. 12. 2025 a dne 1. 6. 2026 uhradila splátky ve výši 3 000 Kč ve prospěch Exekutorského úřadu , adresa, . Ke svým aktuálním příjmům žalobkyně tvrdila, že se zásadně zhoršily, jejich výši však nijak nedoložila.8. Z uvedeného je zřejmé, že ačkoli se žalobkyně nachází v nepříznivé finanční situaci a čelí několika exekucím, v roce 2024 dosahovala příjmů, které svědčí o její ekonomické aktivitě, a které jsou objektivním předpokladem pro úhradu soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně je zjevně schopna hradit své pravidelné měsíční výdaje a splátky závazků. Odvolacímu soudu proto není zřejmé, z jakých zdrojů tyto náklady hradí, jestliže stav jejích bankovních účtů vykazuje nulové či záporné zůstatky, což vyvolává pochybnost o věrohodnosti jejích tvrzení.9. Konečně, odvolací soud má za to, že v projednávané věci nebyla splněna ani druhá kumulativně stanovená podmínka pro osvobození od soudních poplatků, a to že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zjevnou bezúspěšností uplatňování nebo bránění práva je situace, v níž již ze skutkových tvrzení bez nutnosti provádět dokazování, je zřejmé, že účastníku nemůže být ani zčásti vyhověno. V řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, vydaného v rozhodčím řízení, půjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva mimo jiné tehdy, je-li z tvrzení účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti zřejmé, že žaloba byla podána opožděně, tj. po uplynutí tříměsíční lhůty od doručení rozhodčího nálezu stanovené v § 32 odst. 1 z. r. ř. V projednávané věci odvolací soud z obsahu připojeného rozhodčího spisu zjistil, že napadený rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 6. 5. 2025, kdy se do datové schránky žalobkyně (, Anonymizováno, ) přihlásila oprávněná osoba podle § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. Tříměsíční lhůta k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu tak uplynula dnem 6. 8. 2025, žalobkyně však žalobu podala až dne 19. 11. 2025, tedy po uplynutí této lhůty. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně uplatňuje své právo zjevně bezúspěšně, není proto splněna ani druhá podmínka pro osvobození od soudních poplatků.10. Z uvedených důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné a jako takové je proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.11. Pokud jde o žádost žalobkyně o umožnění úhrady soudního poplatku ve splátkách, odvolací soud sdílí právní názor vyslovený v usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., ze dne 12. 3. 2015, č. j. Konf 2/2014-17, z něhož plyne, že právní úprava neumožňuje hradit soudní poplatek ve splátkách.12. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.).