4 Cmo 36/2026-290 – Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 153 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 104 400 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 720 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky těchto úroků z prodlení počítané do 5. 3. 2025, a to od 7. 3. 2025 do zaplacení a s náhradou nákladů řízení ve výši 39 985,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 25. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.). Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 215 700,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek z rozšířené žaloby ve výši 2 000 Kč (výrok III.).2. Žalobu ze dne 6. 3. 2025 odůvodnili žalobci tím, že mezi nimi a společností , právnická osoba, , , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“) bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 5 řízení, které skončilo rozsudkem, jímž byla Společnosti uložena povinnost zaplatit žalobcům bezdůvodné obohacení ve výši 153 120 Kč za užívání nemovitosti ve , adresa, (dále jen „Nemovitost“). Společnost však dosud uvedenou povinnost nesplnila. Žalovaný byl v rozhodném období od 13. 6. 2016 do 20. 3. 2018 jejím jediným jednatelem. Žalobci tedy požadují po žalovaném, jakožto členu voleného orgánu, zaplacení částky 153 120 Kč z titulu zákonného ručení ve smyslu § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť nejednal s péčí řádného hospodáře. Částka 53 117 Kč představuje dosud nesplacený úrok určený v rozsudku, kterým byla Společnosti uložena shora uvedená povinnost a částka 39 985,60 Kč představuje náhradu nákladů řízení uložených Společnosti v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5.3. V průběhu řízení doplnili žalobci, že Společnost užívala v rozhodném období Nemovitost zbytečně, neboť provoz své pobočky (showroomu) v jejích prostorách ukončila již 31 8. 2016 pro nezájem zákazníků. Žalovaný byl pouze formálním jednatelem Společnosti, v níž praktický vliv uplatňoval , Anonymizováno, .4. Žalovaný uvedl, že od 11. 7. 2014 je jednatelem Společnosti, která dříve vystupovala pod obchodní firmou , právnická osoba, . Užívání Nemovitosti povolila její spolumajitelka , Anonymizováno, , a po její smrti (, Datum úmrtí, ) její dědic , Anonymizováno, , který osobně vedl pobočku Společnosti ve , Anonymizováno, . Jakou dohodu měla paní , Anonymizováno, s tehdejším druhým spoluvlastníkem panem , Anonymizováno, (právním předchůdcem žalobců) žalovanému známo nebylo. Užívání nebylo bezplatné, protože bylo domluveno, že prostory bude Společnost užívat za to, že opravila střechu a provedla i další opravy.5. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaný vykonává ve Společnosti od 11. 7. 2014 (zapsáno ke dni 20. 8. 2014) funkci jednatele. V období předcházejícím vykonávala funkci jednatele ve Společnosti paní , Anonymizováno, , která ji však fakticky nevedla. Rozhodování, zajišťování financování a sjednávání obchodních kontraktů vykonával pan , Anonymizováno, , který měl faktický vliv na chod Společnosti.6. Mezi žalobci a Společností byl od roku 2020 veden spor o vydání bezdůvodného obohacení z důvodu užívání Nemovitosti bez právního důvodu. Již mezitímním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, následně potvrzeným odvolacím soudem, bylo určeno, že nárok žalobců je po právu, neboť Společnost nevyklidila předmět nájmu a znemožnila jeho řádné užívání dalšímu subjektu. V navazujícím konečném rozhodnutí byla pravomocně zavázána k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 153 120 Kč, nákladů řízení ve výši 39 985,60 Kč a nákladů státu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že Společnost v rámci své procesní obrany měnila tvrzení o tom, zda a jak Nemovitost užívala, a v jakém vztahu je k osobě , Anonymizováno, , zda nemovitost užívala Společnost či , Anonymizováno, , kdo hradil náklady rekonstrukce a z jakého právního titulu měla Společnost nemovitost užívat. Spoluvlastníky Nemovitosti byly nejdříve paní , Anonymizováno, a její bratr. V roce 2017 nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na Nemovitosti , Anonymizováno, na základě pravomocného usnesení o dědictví.7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci unesli břemeno tvrzení i důkazní ohledně vzniku škody Společnosti a její příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že Společnost po delší dobu užívala předmětnou Nemovitost bez právního důvodu, což vedlo k pravomocnému uložení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení a uhradit náklady soudních řízení a náklady státu. Tato plnění představují přímý majetkový úbytek Společnosti, který by při řádném výkonu funkce jednatele nevznikl. Bylo prokázáno, že žalovaný jako jediný jednatel Společnosti nezajistil právní titul k užívání Nemovitosti a nepřijal žádná opatření k odvrácení hrozících závazků, ač tak učinit měl a mohl. Obrana žalovaného spočívala pouze v tvrzení, že souhlas s bezplatným užíváním Nemovitosti udělili paní , Anonymizováno, a po její smrti pan , Anonymizováno, , jakožto její dědic. Užívání bez úplaty pak bylo, dle tvrzení žalovaného, dohodnuto mezi paní , Anonymizováno, a panem , Anonymizováno, výměnou za to, že Společnost v letech 2012-2014 opravila střechu a provedla další opravy na Nemovitosti. Žalovaný však v řízení žádný souhlas s užíváním Nemovitosti nepředložil a jím navržená svědkyně , Anonymizováno, nic takového nepotvrdila. Žalovaný sice převzal vedení Společnosti v domnění, že disponuje souhlasem k užívání předmětné Nemovitosti, avšak bez jakýchkoli relevantních důvodů neučinil žádné kroky k tomu, aby skutečný stav věci ověřil, a nezajistil si tak potřebné informace, které by při řádném výkonu funkce jednatele zjistit měl a mohl. Žalobci tedy prokázali, že žalovaný je povinen nahradit Společnosti způsobenou škodu, zároveň se žalobci nemohou domoci plnění svého nároku vůči ní z pravomocného soudního rozhodnutí, neboť nebyli úspěšní v exekučním řízení a soud prvního stupně vyhověl podané žalobě.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), náklady žalobců činí 215 700,60 Kč a jsou tvořeny částkou ve výši 3 648 Kč za jízdné a stravné dle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb. a § 2 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. Žalobci vynaložili účelné cestovní výdaje při třech soudních jednáních, jichž se zúčastnili (24. 7. 2025, 23. 9. 2025 a 4. 11. 2025) a za tyto cesty jim náleží za jízdné celkem 2 760 Kč [(3 x 460) x 2]. Podle § 2 vyhlášky č. 475/2024 Sb. náleží stravné při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin v minimální výši 148 Kč, soud prvního stupně žalobcům přiznal stravné v celkové výši 888 Kč [(3 x 148) x 2. Přiznána byla také náhrada ušlého zisku ve výši 3 980,80 Kč dle § 137 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 29 vyhlášky č. 37/1992 Sb. a nařízení vlády č. 285/2024 Sb. Za zastoupení advokátem byla náhrada určena ve výši odměny za zastupování advokátem ve výši 159 480 Kč za 10 úkonů právní služby s tarifní hodnotou 193 105,60 Kč po 15 948 Kč [počítané za oba žalobce dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu (8 860 + 8860 x 0,8)], podle § 11 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“); a náhrady hotových výdajů v celkové výši 4 500 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 34 436 Kč. Přiznána byla také náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 656 Kč.9. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout. Žalovaný namítl, že soud prvního stupně přisoudil v řízení rozhodující význam výsledku předchozího sporu se Společností. Péče řádného hospodáře se však posuzuje ex ante a rozhodující tedy je, jaké informace byly žalovanému dostupné v době rozhodování a zda postupoval informovaně, loajálně a pečlivě. Soud prvního stupně však nahradil analýzu rozhodovacího procesu hodnocením důsledků. Nevypořádal se s tím, zda žalovaný mohl rozumně vycházet z tvrzeného souhlasu spolumajitelky , Anonymizováno, a poté , Anonymizováno, , když k námitkám svolení spoluvlastníků nebylo přihlédnuto v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pouze z procesních důvodů. Pokud jde o nárok v části úroků z prodlení, nelze přenášet odpovědnost za prodlení na ručitele. Žaloba byla podána až 6. 3. 2025 a nelze přiznat úrok z prodlení od let 2020/2022, pokud nebyla prokázána dřívější výzva ručiteli a splatnost nároku vůči němu. Žalovaný namítl také nesprávnou výši úroků.10. Nesouhlas vyjádřil žalovaný také s výrokem rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť oba žalobci mají vazbu na Prahu /žalobce a) je vlastníkem bytové jednotky v , Anonymizováno, na adrese , adresa, , což je současně místo podnikání žalobce b)