4 Cmo 42/2026-983 – Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 10. 2025, č. j. 36 Cm 100/2007-957, byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4 479 138 Kč (výrok I.) a žalobkyni byla stanovena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 687 754,30 Kč (výrok II.). Státu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III.).2. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že nabyla 28. 8. 2002 při opakované dobrovolné dražbě od , právnická osoba, vlastnictví k pozemkům včetně dráhy vlečky zapsaných na LV č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, /parc. č. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) o výměře 5 873 m², parc. č. , Anonymizováno, (dráha) o výměře 1 961 m² a parc. č. , Anonymizováno, (dráha) o výměře 111 m² (dále také jen „pozemky“)/ a žalovaná, jejíž právní předchůdkyně , právnická osoba, v období od 28. 8. 2002 do 28. 8. 2005 (dále také jen „rozhodné období“) vykonávala funkci hlavního vlečkaře, provozovala převážnou část těchto pozemků (6 455 m²) se stavbou vlečky ke komerčním účelům, aniž byla ochotna s žalobkyní uzavřít nájemní smlouvu, čímž neoprávněně zasáhla do jejího vlastnického práva. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši dle cenového předpisu vydaného usnesením Rady , Anonymizováno, ze dne 20. 6. 2000, č. 0748, tedy 300 Kč za m² a rok, což odpovídá částce, za kterou , adresa, pronajímalo jím vlastněné pozemky v katastrálním území , adresa, třetím osobám.3. Ve svém podání ze dne 5. 11. 2018 žalobkyně uvedla, že dle důkazů předložených v tomto řízení největší podíl na financování výstavby koleje č. , Anonymizováno, (umístěné na předmětných pozemcích) měly , právnická osoba, , tedy právní předchůdce žalobkyně. Generálním investorem byl , právnická osoba, . Smlouva o sdružení ze dne 27. 8. 1974 se dle svého obsahu týká investice v části projektového úkolu A, kde ale není zmínka o propojovací koleji , Anonymizováno, systému kolejí č. , Anonymizováno, . Vlečka spolu s pozemky tak byla ve správě , právnická osoba, a přešly na jeho nástupce , právnická osoba, , od něhož je nabyla v dražbě žalobkyně. Žalovaná a její právní předchůdci vždy vystupovali pouze v pozici hlavního vlečkaře, čemuž odpovídal i zápis v katastru nemovitostí, který neobsahoval omezení vlastnického práva pozemků právy třetích osob. Žalovaná několikrát vlastnické právo žalobkyně k vlečce také uznala, k čemuž došlo také v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 12 C 149/2003. Předmětná vlečka nebyla navíc nezaměnitelně identifikovaná ve smlouvě č. , Anonymizováno, o prodeji privatizovaného majetku právnímu předchůdci žalované , právnická osoba, od , právnická osoba, . Navíc , právnická osoba, neměl v předmětu podnikání provozování drážní dopravy a nebyl tak nástupcem státního podniku.4. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2015, č. j. 36 Cm 100/2007-431, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. 36 Cm 100/2007-494, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 11 Cmo 19/2015-512, 11 Cmo 62/2016, byla žalobkyni pravomocně přiznána částka 1 335 667 Kč. Odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že žalovaná se na úkor žalobkyně neobohatila tím, že v rozhodném období užívala předmětnou drážní vlečku, neboť byla sama vlastníkem této vlečky jako samostatné nemovité věci, avšak na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení tím, že jako vlastník předmětné vlečky ji měla v rozhodném období umístěnu na pozemcích žalobkyně bez právního důvodu. Soudu prvního stupně bylo uloženo zabývat se zjištěním obvyklé výše úplaty za užívání pozemků žalobkyně v daném místě a čase postupem dle § 127 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Znalec měl zohlednit rozsah zastavěnosti pozemků stavbou vlečky a vyjít ze zjištění provedených znaleckým ústavem , právnická osoba, , v posudku č. , Anonymizováno, . Dokazování tak mělo být fakticky dále vedeno pouze k otázce výše bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.5. Soud prvního stupně po připuštění změny žaloby usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 36 Cm 100/2007-526, rozhodl opětovně rozsudkem ze dne 6. 10. 2020, č. j. 36 Cm 100/2007715, a zamítl žalobu o zaplacení 4 479 138 Kč s příslušenstvím. Doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 Cm 100/2007-767, byla provedena oprava výroku I. tak, že za slova s příslušenstvím se doplňují slova v podobě úroku z příslušenství v zákonné výši z této částky od 31. 8. 2005 do zaplacení a žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1 335 667 Kč od 31. 8. 2005 do 31. 12. 2005 a od 1. 1. 2006 do zaplacení ve výši odpovídající reposazbě stanovené Českou národní bankou, platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů ročně. Vyšel ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , znaleckého ústavu , právnická osoba, , který stanovil obvyklou cenu nájmu pozemků žalobkyně zastavěných vlečkou ve vlastnictví žalovaného za rozhodné období ve výši 20 Kč/m²/rok a ze znaleckého posudku č. , Anonymizováno, , znaleckého ústavu , právnická osoba, , který stanovil obvyklou cenu nájmu pozemků žalobce ve výši 38 Kč/m²/rok. Nárok žalobkyně je v části za období od 28. 8. 2002 do 1. 3. 2003 promlčen a lze jej přiznat jen za období od 2. 3. 2003 do 28. 8. 2005. Výše nepromlčeného bezdůvodného obohacení při 38 Kč/m²/rok činí částku 609 656 Kč a při ceně 20 Kč/m²/rok činí 320 872 Kč. Příslušenství bylo poprvé uplatněno dne 19. 3. 2008, je tedy promlčeno za období od 28. 8. 2002 do 18. 3. 2004. Do vyhlášení rozhodnutí a za předpokladu dosud neuhrazené jistiny soudu prvního stupně by činilo 433 817 Kč, respektive 228 324 Kč, avšak žalobkyni byla přiznána částka 1 335 667 Kč; žalobkyni tak bylo přiznáno více než činí suma jistiny a požadovaného úroku z prodlení. Doplňující rozsudek pak soud prvního stupně věcně odůvodnil tím, že k přiznané jistině byl přiznán i požadovaný zákonný úrok z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů účastníků a státu.6. Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2021-827, potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně v části o zaplacení 4 479 138 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 8. 2025 do zaplacení a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že dále zamítl také úroky z prodlení z částky 1 335 667 Kč ode dne 31. 8. 2025 do zaplacení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně vycházejícím z právního názoru vyjádřeného v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2017, č. j. 11 Cmo 19/2015-512, 11 Cmo 62/2016, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem vlečky a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila /§ 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) / tím, že ji měla umístěnu na pozemcích žalobkyně bez právního důvodu. Rozsah zatížení pozemků vlečkou žalované (6 428 m²) byl zjištěn znaleckým posudkem ze dne 25. 11. 2014, č. , Anonymizováno, , znaleckého ústavu , právnická osoba, . Pokud byla žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení již rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 20. 3. 2015, č. j. 36 Cm 100/2007-431, přiznána částka 1 335 667 Kč, jejímž základem pro výpočet byla výměra 6 428 m² a uvažovaná hodnota nájmu v rozpětí 62,75-74,74 Kč/m²/rok a nyní při stejné výměře je stanovena obvyklá výše nájmu pozemků v rozhodném období v rozmezí 55-60 Kč/m²/rok, žalobkyni bylo pravomocně přiznáno více, než kolik činil její předmětný nárok. Bez významu je zabývat se za daného procesního stavu námitkou promlčení ve vztahu k jistině. Pokud však jde o příslušenství, z obsahu spisu je zřejmé, že první zmínka o tom, že pod obratem „s příslušenstvím“ má být myšlen také zákonný úrok z prodlení, se v řízení objevila více než osm let po zahájení řízení. Požadovaný úrok z prodlení byl specifikován 30. 5. 2017, o změně žaloby bylo rozhodnuto dne 18. 8. 2017, oboje tedy více než deset let po zahájení řízení a téměř dvanáct let poté, co skončilo rozhodné období, za které je vydání bezdůvodného obohacení požadováno. Žalovaná uplatnila námitku promlčení a v části příslušenství je tedy tato námitka je bez dalšího důvodná dle § 408 odst. 1 obch. zák.7. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 22 Cdo 2690/2024-919, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 4 Cmo 144/2021-827, a rozsudek zrušil v části zamítnutí žaloby na zaplacení částky 4 479 138 Kč. V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že rozhodnutí byla správná v části zamítnutí příslušenství předmětného nároku pro důvodně uplatněnou námitku promlčení, neboť zahájením ani vedením řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 12 C 149/2003 nedošlo ke stavení promlčecí doby. Nejvyšší soud své rozhodnutí o zrušení části rozsudků soudů nižších stupňů odůvodnil tak, že měly reagovat na námitky žalobkyně uvedené v jejím podání ze dne 5. 11. 2018 a uložil jim, aby posoudili, zda je