o žalobě pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2025, č. j. 17 Co 239/2024-267, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. prosince 2025, č. j. 17 Co 239/2024-12,

Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal účastníkovi osvobození od soudních poplatků, když dospěl k závěru, že účastník nesplnil jednu z podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o. s. ř., když jeho poměry neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků.Proti tomuto usnesení podal účastník v zákonem stanovené lhůtě v souladu s § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání. Namítal, že své majetkové a finanční poměry soudu prvního stupně popsal. Ohledně majetku po rodičích probíhá stále dědické řízení a on nemůže tedy s majetkem nakládat. Ohledně předloženého daňového přiznání své zemřelé matky, jde o případ tzv. „pokračování v živnosti dle § 13 živnostenského zákona“. Navrhl napadené usnesení zrušit.Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1 a § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání účastníka není důvodné.Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.Odvolací soud se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně a považuje je za věcně správné. Z obsahu spisu se podává, že účastník podal dne 17. 10. 2025 žalobu pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2025, č. j. 17 Co 239/2024-267. Po podání žaloby pro zmatečnost byl účastník vyzván usnesením ze dne 29. 10. 2025, č. j. 17 Co 239/2024-3, aby zaplatil soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost ve výši 5 000 Kč. Účastník navrhl, aby byl osvobozen od soudních poplatků pro své osobní a majetkové poměry. Soud prvního stupně zjišťoval majetkové poměry účastníka a dospěl k závěru, že v dané věci účastník nesplňuje jednu z podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně vycházel z vyplněného majetkového přiznání účastníka řízení, z kterého vyplynulo, že , Jméno zemřelého, nemá žádné příjmy. Není zaměstnán, nepodniká, nepobírá žádné dávky. Kromě skotu umístěného v náhradní péči nemá ničeho. Vozidla uvedená v registru jsou 20 let zlikvidovaná. K prohlášení bylo přiloženo přiznání k dani z příjmů , Anonymizováno, za rok 2024, ze kterého vyplynulo, že skončila ve ztrátě. Ke svým závazkům odkázal na centrální evidenci exekucí.Nutno poukázat na povahu soudního poplatku, který je ve smyslu zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu daňovým příjmem státního rozpočtu. Jak plyne ze zákona, má-li někdo daňovou povinnost, je povinen ji splnit, i když žádné prostředky nemá. Ani v odvolacím řízení nebyly poměry účastníka řízení vyčerpávajícím způsobem vylíčeny, neboť není známo, zda a jaké bankovní účty vlastní, z jakých prostředků tak činí, není rovněž z jeho žádosti o osvobození od placení soudního poplatku a ani z podaného odvolání patrné. Nelze v ničem najít oporu pro závěr, že případné jiné závazky účastníka mají přednost před povinností poplatkovou.Dále je třeba předeslat, že řízení před soudy České republiky zásadně podléhá soudnímu poplatku, který je povinen hradit každý z poplatníků uvedených v § 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tato povinnost vzniká každé fyzické i právnické osobě přímo ze zákona, nezávisle na její aktuální příjmové či majetkové situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v § 11 zákona č. 549/1991 Sb., přičemž v posuzované věci se o žádný z případů zmiňovaných v tomto ustanovení nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Má-li ovšem účastník řízení těžit z výhody, kterou citované ustanovení poskytuje, je jeho povinností poskytnout soudu pro takové rozhodnutí náležité podklady, tedy podat úplné a pravdivé informace o svých osobních, příjmových a majetkových poměrech a řádně je doložit. V souladu s daňovým zákonem jsou soudní poplatky dle § 8 odst. 2 zákona o soudních poplatcích příjmem státního rozpočtu.Ze shora uvedeného vyplývá, že osvobození účastníka od soudních poplatků přichází v úvahu pouze tehdy, pokud to odůvodňují poměry účastníka a zároveň se nesmí z jeho strany jednat svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Tyto dvě podmínky musejí být splněny současně.Odvolací soud neuvěřil tvrzení účastníka, že je nemajetný a že by jeho poměry odůvodňovaly přiznat mu osvobození od placení soudního poplatku. Účastník je v produktivním věku, nepobírá žádné sociální dávky a ke své majetkové a finanční situaci uvedl toliko, že převzal podnikání po své zesnulé matce, avšak není z toho zřejmé, z čeho účastník platí své náklady na bydlení, stravu a další věci. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že účastník tak nesplňuje jeden z předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků.S ohledem na shora uvedené důvody proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.