5 Cmo 59/2026-93 – Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil ve vztahu k žalovanému 2. směnečný platební rozkaz ve věci vydaný pod č. j. 24 Cm 178/2025-19 (výrok I.), zastavil řízení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. tak, že žádný z nich nemá na jejich náhradu právo (výrok III.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 2. náhradu nákladů řízení ve výši 10 690 Kč k rukám jeho zástupce (výrok IV.).2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně vzala podáním ze dne 10. 3. 2026 žalobu zpět s ohledem na kategorický závěr o nepravosti podpisu „žalovaného“. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. bylo proto rozhodnuto o zrušení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného a o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. K nákladům řízení soud prvního stupně konstatoval, že o nich rozhodl podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení. Žalované 1. žádné účelné náklady řízení nevznikly, a proto o nich ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto tak, že na jejich náhradu žádná z nich právo nemá. Pokud jde o žalovaného 2., ten podal jako nezastoupený účastník námitky s náhradou 300 Kč dle § 151 odst. 3 ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Žalovaný 2. dále vynaložil náklady na právní zastoupení advokátem, kterému náleží za úkon přípravy a převzetí věci odměna ve výši 9 940 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K vyjádření žalovaného 2. ze dne 13. 3. 2026 soud prvního stupně uvedl, že se nejedná o úkon ve věci samé, za kterou je nutné považovat samotné sporné právo. Poukaz na již podané námitky žalovaného 2. by ani nebylo možno považovat za účelný úkon. Náklady žalovaného 2. tak v součtu činí částku 10 690 Kč.3. Žalovaný 2. podal proti výroku IV. (v odvolání nesprávně uvedeno „proti výroku III.“) včasné odvolání, ve kterém vyjádřil nesouhlas s hodnocením otázky náhrady nákladů řízení. Nesprávný je podle žalovaného 2. názor soudu prvního stupně, že v případě vyjádření žalovaného 2. ze dne 13. 3. 2026 se jedná pouze o opakování již podaných námitek. Jak žalovaný 2. uvedl, námitku v tomto vyjádření toliko nereprodukuje, nýbrž ji dále rozvádí a popisuje důvody, pro které mu má být mimo jiné přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovaný 2. poukázal na další řízení vedená u soudu prvního stupně s tím, že tato jsou vedena se stejným skutkovým základem a totožným právním hodnocením. V případě řízení vedeného pod sp. zn. 53 Cm 42/2025 bylo jako v první (skutkově a právně totožné) věci rozhodnuto o nákladech řízení žalovaného 2., přičemž odměna advokáta byla přiznána v rozsahu 2 a půl úkonu právní služby, 3 paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty. V této souvislosti žalovaný 2. připomněl zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí zakotvenou v ustanovení § 13 o. z. a konstantně judikovanou mimo jiné Ústavním soudem. Z těchto důvodů žalovaný 2. navrhl zrušení napadeného usnesením v jeho výroku IV. a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Usnesení v jeho výroku IV. napadla včasným odvoláním rovněž žalobkyně. Uvedla, že směnka byla vystavena jako zajišťovací k úhradě zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalované 1., za kterou jednala její jednatelka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž do jednání zasahovala i její matka , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaný 2., který je partnerem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , měl vystupovat jako avalista a při osobním jednání souhlas s avalováním směnek potvrdil. Směnky byly žalobkyni předávány již podepsané a podpisy na nich působily jako pravé, takže žalobkyně neměla důvod o nich pochybovat. Zápůjčka však nebyla vrácena a následně bylo zahájeno trestní řízení proti , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro podezření z podvodu. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení směnečné pohledávky soudní cestou, přičemž vycházela z dostupných podkladů a z domnělé pravosti podpisů. V průběhu řízení byl vypracován znalecký posudek, který prokázal, že podpis žalovaného 2. na směnce není pravý, a proto vzala žalobkyně žalobu zpět. Žalovaný 2. byl po většinu řízení bez právního zastoupení a advokáta si zvolil až poté, co byl výsledek znaleckého posudku znám. Tento advokát přitom zastupoval i obžalované v trestním řízení. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s přiznáním náhrady nákladů žalovanému 2., a to z důvodu, že náklady řízení nezavinila, neboť jednala v dobré víře na základě věrohodných podkladů a souhlasu žalovaného 2. s avalováním směnek. Uvedla, že příčinou sporu je protiprávní jednání partnerky žalovaného 2. a její matky, nikoli postup žalobkyně. Poukázala rovněž na to, že žalovaný 2. v obdobných řízeních opakovaně namítal nepravost podpisu, přičemž v jiném řízení byl jeho podpis shledán pravým, což podle žalobkyně oslabuje jeho obranu. Zdůraznila dále, že žalobu vzala zpět bezprostředně po zjištění výsledku znaleckého posudku a na základě výzvy soudu. Právní zastoupení žalovaného 2. podle ní nemělo na zpětvzetí žaloby vliv, neboť jeho advokát vstoupil do řízení až v okamžiku, kdy byl výsledek již zřejmý, a jeho podání nepřinesla novou argumentaci. Náklady žalovaného 2. byly proto vynaloženy neúčelně. Jak žalobkyně dále uvedla, v posuzované věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř., neboť žalobkyně byla poškozena podvodným jednáním třetích osob. Žalobkyně poukázala též na souvislost s trestním řízením a na časovou koordinaci zastoupení žalovaného 2. a obžalovaných stejným advokátem. Odmítla argument žalovaného 2. o předvídatelnosti rozhodování soudů, když v jiném řízení byla pravost jeho podpisu potvrzena. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla změnu výroku IV. usnesení soudu prvního stupně tak, že žádnému z účastníků nebude náhrada nákladů řízení přiznána.5. Žalovaný 2. ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že trestní řízení vedené proti jiným osobám není pro posouzení věci relevantní, neboť se na jeho osobu nevztahuje a nelze z něj dovozovat jeho povinnosti. Namítl, že před podáním žaloby nebyl žalobkyní vyzván k plnění, a pokud by vyzván byl, mohl by včas uplatnit námitku nepravosti podpisu. Podle žalovaného 2. postupovala žalobkyně nedbale, když si před podáním žaloby neověřila skutkové okolnosti. Žalovaný 2. zdůraznil, že znalecký posudek jednoznačně potvrdil nepravost jeho podpisu, což vedlo ke zpětvzetí žaloby. Argumentace žalobkyně o dobré víře a absenci pochybností o podpisu žalovaného 2. není opodstatněná. Skutečnost, že žalobkyně neprovedla předběžné ověření ani žalovaného 2. nevyzvala k plnění, jde podle něj k její tíži. K námitce týkající se načasování právního zastoupení žalovaný 2. uvedl, že je na každém účastníkovi, kdy se nechá zastoupit advokátem, přičemž tato volba není právně omezena. Náklady právního zastoupení byly podle žalovaného 2. vynaloženy účelně, neboť vznikly v důsledku žaloby podané proti jeho osobě. Žalovaný 2. odmítl význam souběžného zastupování jeho osoby a obžalovaných v trestním řízení jedním advokátem, neboť to nemění závěr o nepravosti podpisu ani o vzniku nákladů. Podle žalovaného 2. žalobkyně svým postupem náklady způsobila a nyní jejich přiznání neoprávněně zpochybňuje.6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláními dotčeném výroku IV., a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž by k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalobkyně a o částečné důvodnosti odvolání žalovaného 2.7. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2, první věta o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).9. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím a odměnou domáhala proti žalovanému 2. jako proti rukojmímu na směnce, která byla podle tvrzení v žalobě vystavena žalovanou 1. v Praze dne 9. 5. 2022 na částku 3 000 000 Kč se splatností dne 9. 6. 2022. Podáním ze dne 10. 3. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět s odůvodněním, že tak činí s ohledem na záporný kategorický závěr znalce o pravosti podpisu žalovaného 2. na směnce. Zpětvzetí žaloby tak nebylo vyvoláno chováním žalovaného 2., když ten plnění na směnku žalobkyni neposkytl ani jinak nezpůsobil zánik tvrzeného směnečného závazku. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud konstatuje, že ve vztahu k žalovanému 2. je odůvodněna aplikace ustanovení § 146 odst. 2, první věta o. s. ř., neboť žalobkyně zpětvze