5 Cmo 65/2026-51 – Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že řízení se podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu směnečného peníze ve výši 305 429 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavuje. Usnesení neobsahuje s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř. odůvodnění.Žalovaný 1. podal proti usnesení včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nerozhodl o náhradě jeho nákladů řízení, třebaže tak učinit měl. S odkazem na ustanovení § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. žalovaný 1. uvedl, že zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně, neboť vzala žalobu v rozsahu částky 305 429 Kč zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný 1. byl v řízení od počátku zastoupen advokátem a že mu v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady řízení spočívající přinejmenším v odměně advokáta, měl soud prvního stupně v rámci rozhodnutí o částečném zastavení řízení rozhodnout též o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému 1. náklady řízení vztahující se k zastavené části řízení. Podle žalovaného 1. představuje absence výroku o náhradě nákladů řízení vadu rozhodnutí, neboť soud je povinen o nákladech řízení rozhodnout z úřední povinnosti. Z těchto důvodů žalovaný 1. navrhl změnu napadeného usnesení tak, že žalobkyně je povinna mu náhradu nákladů řízení zaplatit, případně zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby soud prvního stupně rozhodl i o náhradě nákladů řízení.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř. tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu zpět v rozsahu částky 305 429 Kč. Soud prvního stupně napadeným usnesením řízení ohledně této částky zastavil postupem podle ustanovení § 96 o. s. ř. Uvedené usnesení má přitom povahu procesního rozhodnutí, jímž se řízení končí pouze v té části, v níž žaloba byla vzata zpět.Pokud jde o výhradu žalovaného 1., že usnesení mělo obsahovat výrok o nákladech řízeních, této nelze přisvědčit. Jak vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., o náhradě nákladů řízení rozhoduje soud zpravidla v rozhodnutí, kterým se řízení končí. V daném případě však řízení nebylo skončeno, nýbrž pouze zčásti bylo zastaveno na základě dispozičního úkonu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že nejde o případ, kdy by bylo namístě postupovat podle ustanovení § 151 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř., tedy rozhodovat o nákladech řízení samostatným usnesením podle ustanovení § 147 či § 148 o. s. ř., nebyl dán žádný důvod k oddělenému rozhodování o nákladech řízení. O nákladech řízení bude tedy rozhodnuto až v konečném rozhodnutí o věci, a to se zohledněním výsledku řízení jako celku.S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že řízení není zatíženou žalovaným 1. vytýkanou vadou, neboť postup soudu prvního stupně je zcela v souladu s ustanovením § 151 o. s. ř.Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení ve věci.