Vrchní soud v Praze 5 Cmo 68/2026-85 – O zaplacení 5 857 819

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že z prohlášení o majetkových poměrech předloženého žalovaným vyplývá pouze to, že žalovaný splácí dluh vůči , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., že je zaměstnán a že zaměstnavatel za něj platí sociální a zdravotní pojištění. Z prohlášení dále vyplývá, že žalovaný platí nájem a že nic nemá. Takto vyplněné prohlášení podle soudu prvního stupně neodpovídá realitě, neboť žalovaný nesdělil výši svého měsíčního příjmu, neuvedl v prohlášení příjem od společnosti , právnická osoba, a dále neuvedl přijetí finančních prostředků ve výši 982 870 Kč od , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Pokud by žalovaný pracoval bez mzdy, jak by se mohl podle předloženého prohlášení zdát, tak jím nebylo sděleno, kdo za něj platí nájem a výdaje na živobytí. Žalovaný tak nedostál požadavku poskytnout soudu úplné a pravdivé informace o jeho majetkové a finanční situaci, neboť dostatečně nekonkretizoval své výdaje, a ani příjmy, a tyto nedoložil dalšími listinami. Žalovanému proto nebylo přiznáno ani částečné osvobození pro osvobození od soudních poplatků, neboť žalovaný soudu pravdivě nesdělil, jaké jsou jeho majetkové a finanční poměry, a tyto ani neprokázal.2. Žalovaný podal proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil nesouhlas s tím, jak jeho majetkové poměry byly vyhodnoceny, zejména pak s tím, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil převážně na jediné skutečnosti, a to na příjmu částky 982 870 Kč na jeho účet. Tyto finanční prostředky však nepředstavovaly disponibilní majetek určený k úhradě soudního poplatku, nýbrž použity byly žalovaným na poměrnou úhradu jeho podnikatelských závazků. Soud prvního stupně podle žalovaného nevěnoval dostatečnou pozornost jeho skutečné a aktuální finanční situaci. Právě ta měla být rozhodným kritériem pro posouzení žádosti. Podle žalovaného jeho současné majetkové poměry neumožňují zaplacení poplatku v požadované výši, a proto podmínky pro osvobození od soudních poplatků jsou u něj splněny. Na podporu této argumentace žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 1 As 236/2015, a ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 1 As 308/2016, z nichž citoval podstatné závěry. Napadené usnesení je podle žalovaného formalistické a nepředvídatelné. Pokud soud prvního stupně považoval předložené údaje za neúplné nebo nedostatečné, měl žalovaného vyzvat k jejich doplnění. Takový postup však v dané věci zvolen nebyl a žalovaný neměl možnost případné nedostatky odstranit, což je třeba považovat za procesní vadu řízení. Žalovaný uzavřel, že soud prvního stupně nezjistil dostatečně jeho skutečné majetkové poměry a v důsledku toho nesprávně posoudil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Usnesení je proto nezákonné a nesprávné.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, a to včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.5. V daném případě se žalovaný odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 2. 2026, č. j. 24 Cm 253/2025-46, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ve věci vydaný a jímž žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 78 093 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.6. Co se týká poměrů žalovaného, je třeba předně konstatovat, že ten, kdo se domáhá přiznání osvobození od soudních poplatků, je povinen v plném rozsahu rozkrýt své poměry a tvrzení v tomto směru vznesená také osvědčit potřebnými doklady. V žádném případě není na soudu, aby opatřoval doklady, u kterých povinnost je předložit soudu leží na účastníku. Výjimku lze připustit pouze u takových dokladů a informací, které pro účastníka řízení nejsou dostupné, ale které opatřit bylo by v možnostech soudu. Právem tak soud prvního stupně žalovanému vytkl, že nesdělil výši svého příjmu u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., třebaže je to v prohlášení výslovně požadováno v rubrice pod jeho bodem III. (Příjmy z pracovního /obdobného/ poměru). Přehlédnout nelze ani to, že údaj o pracovním zařazení žalovaného v uvedené společnosti a o druhu pracovního poměru není opatřen razítkem zaměstnavatele. Řádné vyplnění prohlášení, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je přitom - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedeným v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 3276/2020). Vzhledem k tomu, že tomuto požadavku žalovaný zjevně nevyhověl, lze mít pochybnosti i o tom, zda částky připisované na účet žalovaného společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . jsou skutečně příjmem z jeho pracovního poměru.7. Nejasno zůstalo i ohledně povahy částek připsaných na účet žalovaného dne 12. 1. 2026 od SFŽP ČR ve výši 588 500 Kč, dne 28. 1. 2026 od , tituly před jménem, , Anonymizováno, ve výši 982 870 Kč a dále ohledně částek připsaných na účet žalovaného v období od ledna do března 2026 od společnosti , právnická osoba, , na které soud prvního stupně při hodnocení poměrů žalovaného rovněž poukázal. Tyto příjmy žalovaný v žádosti o osvobození od poplatkové povinnosti neuvedl, nespecifikoval jejich právní důvod a ani neobjasnil, zda se jedná o příjmy z pracovní činnosti, z podnikání, případně, zda jde o plnění ze smluvního vztahu či o jiné majetkové plnění. Současně neuvedl, zda šlo o pravidelné či jednorázové platby a jaký význam tyto mají pro posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Přestože soud prvního stupně žádost žalovaného o jeho osvobození od soudních poplatků zamítl právě z důvodu nedostatečného objasnění jeho majetkových a příjmových poměrů, žalovaný ani v odvolání na tyto nedostatky nijak nereagoval, když původ a charakter plateb přijímaných od subjektů shora uvedených nevysvětlil, výši svého příjmu ze zaměstnání nedoložil a soudu neposkytl žádné další skutečnosti, které by umožňovaly učinit spolehlivý závěr o jeho skutečné majetkové situaci.8. To, jakým způsobem získané finanční prostředky žalovaný použil, je přitom z hlediska posouzení jeho schopnosti zaplatit soudní poplatek za podané odvolání nerozhodné, stejně jako je nerozhodná aktuální výše disponibilních prostředků, neboť z předložených výpisů je zřejmé, že na účty žalovaného byly v průběhu času připisovány nemalé částky, jež by úhradu soudního poplatku v soudem vyměřené výši jistě umožňovaly. Pokud žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně původu a významu těchto finančních prostředků pro jeho majetkové poměry, nelze učinit závěr o splnění podmínek pro jeho osvobození od soudních poplatků. Nelze totiž za situace, kdy soud nemá k dispozici úplné a věrohodné informace o příjmových a majetkových poměrech účastníka, učinit závěr, že jsou u takového účastníka podmínky pro úlevu od poplatkové povinnosti splněny.9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).