Vrchní soud v Praze 5 Cmo 94/2026-41 – O zaplacení 33 616 Kč s příslušenstvím a odměnou

Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2026, č. j. 47 Cm 49/2026-14, zastavil řízení (výrok I.), žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 15 084,40 Kč (výrok II.) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 687 Kč žalobkyni (výrok III.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne 14. 5. 2025 (správně má být „ze dne 14. 4. 2026“) domáhala proti žalovaným zaplacení směnečné sumy 33 616 Kč s postižními právy z titulu směnky vlastní vystavené dne 6. 5. 2022 se splatností dne 8. 8. 2025. Soud prvního stupně konstatoval, že dne 27. 4. 2026 vydal směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 49/2026-14 a že žalobkyně poté, co žalovaní dne 21. 4. 2026 žalovanou částku uhradili, vzala žalobu zpět. S ohledem na tento dispozitivní úkon žalobkyně soud zrušil vydaný směnečný platební rozkaz a řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., neboť žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaných, kteří jsou tak povinni hradit náklady řízení žalobkyni ve výši zaplaceného soudního poplatku (1 000 Kč), odměny za zastupování žalobkyně advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby, 4 paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty.2. Proti tomuto usnesení, a to jen do jeho výroku II. o nákladech řízení, podali žalovaní v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Namítli, že před samotnou úhradou dluhu proběhla mezi spornými stranami komunikace ohledně jeho úhrady, přičemž poslední komunikace probíhala mezi právními zástupci, kdy žalovaní požádali žalobkyni o vyčíslení nároků, aby tyto mohly být uhrazeny. Zástupce žalovaných obdržel dne 13. 4. 2026 seznam nároků žalobkyně, přičemž jeho součástí byl i směnečný závazek ze směnky vystavené dne 6. 5. 2022 žalovanou 1. na částku 33 616 Kč, kterou avaloval žalovaný 2. Závazek byl tvořen směnečnou sumou ve výši 33 616 Kč, směnečnou odměnou ve výši 112,05 Kč a úrokem ve výši 6 % z částky 33 616 Kč od 9. 8. 2025 do zaplacení. Na základě tohoto vyčíslení žalovaní dluh uhradili, a to dne 17. 4. 2026 v celkové výši 35 098,48 Kč. Žalovaný závazek byl tedy v plném rozsahu splněn bezprostředně poté, kdy žalovaným byla na základě jejich žádosti sdělena jeho aktuální výše. Den poté však žalobkyně vyhotovila a podala návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, třebaže byla žalovanými informována, že částka jimi bude uhrazena. Podle žalovaných naznačuje chování žalobkyně, že vedle cíle zajistit si úhradu pohledávky směřuje i k co největším nákladům žalovaných. Takové jednání je zneužitím práva a jako takové nemůže požívat právní ochrany. Z těchto důvodů žalovaní navrhli změnu výroku II. usnesení tak, že náklady řízení nebudou přiznány žádnému z účastníků, případně, že jejich výše bude modifikována tak, aby odpovídala uvedenému skutkovému stavu.3. Žalobkyně ve vyjádření k podaným odvoláním navrhla potvrzení výroku II. usnesení a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že žaloba byla podána důvodně, neboť k úhradě dluhu došlo až po datu 14. 4. 2026, kdy žaloba byla u soudu prvního stupně podána. Zdůraznila, že žalovaní byli k úhradě dlužné částky vyzváni již výzvou ze dne 19. 3. 2026, v níž dluh byl řádně vyčíslen. Žalobkyně sice zaslala žalovaným dne 13. 4. 2026 vyčíslení pohledávek, které za žalovanými eviduje, nicméně žalovaní nedali nijak najevo svůj úmysl obratem uhradit právě pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Další pohledávky ve vyčíslení uvedené nebyly žalovanými dosud uhrazeny. Žalovaní navíc již více než měsíc před touto komunikací odmítli žalobkyní navrhovaný splátkový kalendář všech pohledávek, jak byly ve vyčíslení specifikovány, s tím, že nejsou schopni hradit žalobkyní požadovanou minimální splátku. Žalobkyně tak neměla z čeho dovodit, že nějaká z pohledávek bude žalovanými dobrovolně uhrazena, a proto přistoupila k uplatnění všech pohledávek soudní cestou.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v jeho výroku II. o nákladech řízení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodná.5. Podle ustanovení § 146 odst. 2, věta první o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Zavinění se přitom posuzuje výlučně z hlediska procesního. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je podle ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. povinen hradit náklady řízení žalovaný.6. Z první věty ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. plyne, že žalobce zpětvzetím žaloby vždy zaviní zastavení řízení a je v takovém případě povinen nahradit žalovanému jeho náklady. Pro případ vlivu chování druhého účastníka na zpětvzetí žaloby je z tohoto pravidla stanovena výjimka obsažená ve druhé větě uvedeného ustanovení, z níž vyplývá, že třebaže žalobce zavinil zastavení řízení tím, že žalobu vzal zpět, je povinností žalovaného nahradit mu náklady řízení za procesní situace, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného. I důvodnost podání žaloby je přitom třeba uvažovat výlučně procesně, tedy z hlediska výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.7. Z obsahu spisu se podává, že řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 33 616 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo zahájeno dne 14. 4. 2026, kdy žaloba došla soudu prvního stupně (§ 82 odst. 1 o. s. ř.) Žalobkyně již předtím, a to dne 19. 3. 2026, vyzvala písemně žalované k úhradě částky 33 616 Kč s 6% úrokem a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze s tím, že se jedná o dluh ze směnky vystavené žalovanou 1. na řad žalobkyně v Praze dne 6. 5. 2022 a avalované žalovaným 2. Žalovaní tak byli ještě před zahájením řízení řádně seznámeni s tím, jaké plnění je po nich požadováno a z jakého důvodu. Obě výzvy byly přitom žalovaným zaslány ve lhůtě delší než sedm dnů před podáním žaloby, jak vyžaduje ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Přes tyto výzvy nebyl dluh žalovanými do data zahájení řízení uhrazen a k jeho zaplacení došlo až dne 17. 4. 2026, tedy po podání žaloby. Jestliže žalobkyně v reakci na to vzala žalobu zpět, je mimo jakoukoli pochybnost, že zavinění na zastavení řízení je na straně žalovaných, neboť v době podání žaloby svůj směnečný závazek nesplnili, a tedy žaloba byla z pohledu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. podána důvodně.8. K výhradě žalovaných, že až dne 13. 4. 2026 obdrželi od žalobkyně seznam nároků a že teprve na jeho základě dluh dne 17. 4. 2026 uhradili, na závěrech výše uvedených nemůže ničeho změnit. Rozhodné je, že žalovaní byli již předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2026 dostatečně určitě vyrozuměni o existenci dluhu a o jeho výši a důvodu vzniku. Pozdější zaslání další specifikace či přehledu nároků žalobkyní vůči žalovaným požadovaných nemůže žalované zbavit procesní odpovědnosti za to, že svou povinnost nesplnili již po doručení předžalobní výzvy, čímž mohli zabránit zahájení soudního řízení. Jestliže plnění bylo žalobkyni poskytnuto až po podání žaloby, zavinili žalovaní z procesního hlediska potřebu žalobu podat.9. Ve shodě se soudem prvního stupně tak odvolací soud uzavírá, že žalované stíhá povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Za tyto náklady je třeba považovat mimosmluvní odměnu za zastupování žalobkyně advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby po 2 460 Kč (předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby) podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad hotových výdajů podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 444,40 Kč a dále v rozsahu soudního poplatku za žalobu po jeho snížení na částku 1 000 Kč, když výrokem III. napadeného usnesení bylo rozhodnuto o vrácení části poplatku ve výši 687 Kč. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 084,40 Kč.10. S odkazem na závěry shora uvedené odvolací soud potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. výrok II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný.11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní nebyli se svými odvoláními úspěšní a jsou proto povinni zaplatit v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvoláním) po 1 740 Kč podle ustanovení § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku odpovídající žalovanými napadené náhradě nákladů řízení, jak žalobkyni byla přiznána (15 084,44 Kč). Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (277,20 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 1 597,20 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně, a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).