5 Co 114/2025-453 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil náhradu za vyvlastnění pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, částkou 710 000 Kč s tím, že částku 658 760 Kč je povinen účastník zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. V uvedeném rozsahu nahradil rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne 15. 3. 2023, č. j. , č. účtu, , sp. zn. , č. účtu, v části týkající se náhrady za vyvlastnění (výrok I.). Účastníkovi uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 44 860 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a dále povinnost zaplatit státu náklady řízení s tím, že o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.). O výši náhrady nákladů státu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 9. 2025, č. j. 11 C 1/2023-440.2. V odůvodnění rozhodnutí mj. uvedl, že žaloba byla podána včas dne 23. 7. 2023 (v návaznosti na poučení správním soudem v jeho usnesení ze dne 7. 6. 2023, č. j. , Anonymizováno, o lhůtě k podání žaloby v délce jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí, tj. od 8. 6. 2023), proto ji věcně projednal. O náhradě nákladů řízení účastníků a státu rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1 o. s. ř.).3. Proti rozsudku podali žalobce a účastník v zákonné lhůtě odvolání. Oba brojili proti výši přiznané náhrady za vyvlastněný pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Žalobce požadoval vyšší náhradu s poukazem na ustanovení § 28 odst. 3 písm. a), d) zák. č. 184/2006 S., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Účastník naproti tomu zejména brojil proti znaleckému posudku znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze kterého soud prvního stupně vycházel při určení náhrady za vyvlastněný pozemek s tím, že byl znalci nesprávně zadán znalecký úkol pro ocenění předmětného pozemku. Žalobce se domáhal změny napadeného rozsudku a účastník navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. K odvolání žalobce se vyjádřil správní orgán (Ministerstvo dopravy), který uplatnil svá práva plynoucí mu z ustanovení § 250c odst. 2 o. s. ř. Namítal, že vyvlastnění se týkalo silnice I. třídy, tj. dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (dále jen „liniový zákon“). Správní orgán žalobce poučil v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení o aplikaci liniového zákona. Soudní řízení podle části páté o. s. je řízením o žalobě proti rozhodnutí vydanému podle liniového zákona, což bylo dosud v judikatuře řešeno zejména v souvislosti se zkracováním lhůty pro podání žaloby. Měl za to, že v dané věci je třeba uplatnit § 2 odst. 8 liniového zákona ve znění účinném od 1. 1. 2024, a proto by odvolací soud neměl k doplněnému odvolání žalobce přihlédnout a odvolání žalobce odmítnout.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání účastníků a poté dospěl k závěru, že odvolání účastníka je důvodné.6. Soud prvního stupně správně nejprve zkoumal, zda žaloba podle části páté o. s. ř. byla podána v zákonné lhůtě. Není-li totiž žaloba podána v zákonné lhůtě, je třeba žalobu odmítnout podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř., aniž by se soud mohl zabývat věcí samou.7. Žalobu považoval soud prvního stupně za podanou včas dne 23. 7. 2023 v návaznosti na poučení soudu ve věcech správního soudnictví, tj. v návaznosti na poučení v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2023, č. j. 57 A 15/2023-36, o lhůtě k podání žaloby ohledně náhrady za vyvlastnění v občanskoprávním soudním řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 8. 6. 2023.8. Soud prvního stupně, jak se podává z odůvodnění rozsudku, vycházel toliko z jednoměsíční lhůty stanovené v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 7. 6. 2023, č. j. 57 A 15/2023-36. Uvedená lhůta stanovená soudem ve správním soudnictví pro podání žaloby v občanskoprávním řízení (ve vztahu k náhradě za vyvlastňovaný pozemek) byla žalobcem dodržena, když citované usnesení nabylo právní moci dne 8. 6. 2023 a žaloba podle části páté o. s. ř. byla žalobcem podána u věcně a místně příslušného soudu dne 4. 7. 2023.9. Podle § 82 odst. 3 o. s. ř. odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona) věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).10. Protože žalobce podal žalobu na zahájení řízení v totožné věci u soudu v občanském soudním řízení (podle části páté o. s. ř.) ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci shora citovaného usnesení, zůstaly mu tak zachovány časové účinky spojené s tím, kdy bylo zahájeno soudní řízení u správního soudu. U správního soudu bylo řízení zahájeno dne 15. 5. 2023.11. Zákon o vyvlastnění v § 28 odst. 2 stanoví, že žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby výrok o náhradě za vyvlastnění byl projednán v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout. V dané věci bylo nadto postupováno podle liniového zákona, jak byl žalobce poučen v oznámení o zahájení řízení a jak se podává z rozhodnutí správních orgánů. Liniový zákon zkrátil lhůtu k podání žaloby na polovinu (§ 2 odst. 2 liniového zákona). Žalobu podle části páté o. s. ř. v dané věci tak bylo třeba podat od patnácti dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu.12. Odvolací soud podotýká, že v dané věci se neuplatní obecná dvouměsíční lhůta k podání uvedená v § 247 odst. 1 o. s. ř., neboť zákon o vyvlastnění v § 28 odst. 2 stanoví speciální lhůtu pro podání žaloby podle části páté o. s. ř., která byla ještě zkrácena liniovým zákonem.13. Rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu nabylo právní moci dne 16. 3. 2023. Žalobce podal žalobu u soudu dne 15. 5. 2023, tedy po uplynutí zákonné patnáctidenní lhůty, kterou nelze prominout. Odvolací soud proto napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a žalobu podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro opožděnost odmítl, aniž by mohl zabývat věcí samou.14. Odvolací soud dodává, že rozhodnutí správního orgánu neobsahovala poučení o lhůtě podání žaloby u soudu. Povinnost správního orgánu poučit účastníka o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se může domáhat, aby vyvlastnění bylo projednáno v občanském soudním řízení, byla zakotvena v § 24 odst. 3 písm. d) zákona o vyvlastnění. S účinností od 1. 2. 2013 (zák. č. 405/2012 Sb.) již taková povinnost pro správní orgán neplyne, když ani správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) správnímu orgánu takovou povinnost neukládá (§ 68 odst. 5). Správní řád ukládá správnímu orgánu povinnost poučit účastníka řízení pouze o řádných opravných prostředcích. Není tedy stanovena povinnost správního orgánu poučovat o možnostech soudní ochrany (tj. o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu).15. K námitce správního orgánu nutno dodat, že nebyly splněny důvody pro odmítnutí odvolání žalobce pro vady, neboť žalobce v odvolání ze dne 23. 7. 2025, byť stroze, ale určitě specifikoval odvolací důvod.16. Protože odvolací soud napadený rozsudek změnil, musel znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).17. O náhradě nákladů účastníků řízení před soudem prvního stupně rozhodl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. Protože žaloba byla odmítnuta, vznikla žalobci povinnost nahradit účastníkovi účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 500 Kč spočívající v náhradě hotových výdajů za pět úkonů (příprava k jednání a účast na jednáních ve dnech 17. 4. 2024, 18. 6. 2024, 21. 1. 2025 a 27. 5. 2025) dle vyhl. č. 254/2015 Sb.18. Žalobce je také povinen nahradit náklady, které vznikly státu. Žalobce zaplatil zálohu na znalečné ve výši 10 000 Kč. Z této zálohy bylo zaplaceno znalečné ve výši 9 594,32 Kč. Další pravomocně přiznané znalečné ve výši 1 000 Kč bylo zčásti zaplaceno ze zbývající zálohované částky a zčásti ze státních prostředků ve výši 594,32 Kč. Žalobce je proto povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 594,32 Kč (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích.19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, proto mu byla uložena povinnost zaplatit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč, a to hotové výdaje spojené se třemi úkony – odvolání proti rozsudku, odvolání proti usnesení, účast na odvolacím jednání dle vyhl. č. 254/2015 Sb.20. Žalobce je povinen náhradu ná