Žalobou došlou Městskému soudu v Praze (dále jen „předkládající soud“) dne 29. 3. 2026 a doplněnou podáním ze dne 10. 4. 2026 se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zdržet se jednání (konkretizovaných v bodě I petitu žaloby) spočívajícího ve vytváření a udržování překážek pro poskytování služeb nepřímého dání platebního příkazu a služeb informování o platebním účtu v rámci svého vyhrazeného rozhraní, dále upravit své vyhrazené rozhraní, aby bylo v souladu s požadavky na plynulost uživatelské cesty dle příslušných právních předpisů Evropské unie (specifikovaných v bodě II petitu žaloby) a zaplacení zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jednáním žalované. Žaloba byla podána z titulu žádané ochrany před nekalou soutěží, neboť jednání žalované (nastavení technických a procesních podmínek, jež představují neodůvodněnou překážku pro poskytování inovativních platebních služeb žalobkyní), která je vůči žalobkyní přímou soutěžitelkou na trhu platebních řešení, je nekalou soutěží, protože naplňuje všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).2. Předkládající soud předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „nadřízený soud“) k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaná v podání ze dne 21. 5. 2026 namítla věcnou nepříslušnost předkládajícího soudu k projednání této věci. Má za to, že žalobkyně netvrdí skutečnosti, které by umožňovaly dovodit nekalosoutěžní jednání podle § 2976 o. z., neboť mezi účastnicemi řízení není dán soutěžní vztah (nepůsobí na stejném relevantním trhu), žalobkyně ani netvrdí, že jednání žalované odporuje veřejnoprávní normě, ale nanejvýše právně nezávazným stanoviskům dozorových orgánů. Předmětem řízení je tedy nejspíše nárok na náhradu škody vzniklé tím, že žalovaná jako osoba, která se žalobkyní nevstupuje do soutěžního vztahu, údajně porušila právně nezávazná stanoviska dozorových orgánů, tedy nanejvýše „dobré mravy“ ve smyslu § 2909 o. z. K žalobě o náhradě škody je však věcně příslušný okresní soud.3. Žalobkyně považuje námitku žalované za zjevně nedůvodnou. Uvádí, že věcná příslušnost se posuzuje podle toho, co žalobce tvrdí o předmětu řízení, nikoliv podle toho, jak by žalovaná nárok ráda překvalifikovala. Žalobkyně v žalobě a jejím petitu jednoznačně tvrdí ochranu před nekalou soutěží a uplatňuje výlučně nároky podle § 2988 o. z., tj. nárok zdržovací (bod I petitu), odstraňovací (bod II petitu) a právo na přiměřené zadostiučinění v penězích (bod III petitu), vedle toho také nárok na uveřejnění rozsudku (bod IV petitu). Žádný z těchto nároků není nárokem na náhradu škody dle § 2909 nebo § 2910 o. z. Nárok na náhradu škody žalobkyně vůbec neuplatňuje.4. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.5. Podle § 9 odst. 2 písm. h) o. s. ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže.6. Jak uvedeno shora, žalobkyní vymezený předmět řízení, jenž je určující pro stanovení věcné příslušnosti soudů ve sporném občanském soudním řízení (viz například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 3348/10), se týká ochrany před v žalobě tvrzeným nekalosoutěžním jednáním žalované. Otázka, kterou v podstatě nastoluje žalovaná, tj. zda bude žaloba shledána věcně důvodnou (tj. zda je dostatečně tvrzeno a bude prokázáno naplnění všech znaků generální klauzule nekalé soutěže dle § 2976 o. z.) není pro posouzení věcné příslušnosti podstatná. Věcná příslušnost soudu prvního stupně je proto v tomto případě určena podle § 9 odst. 2 písm. h) o. s. ř., tj. věcně příslušným je soud krajský.7. S ohledem na shora uvedené nadřízený soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy (§ 104a odst. 2 poslední věta o. s. ř.).8. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastníci a soudy vázáni (§ 104a odst. 7 o. s. ř.).