Žalobou podanou dne 14. 4. 2025 u Městského soudu v Praze (dále jen „předkládající soud“) se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není odborovou organizací, ale spolkem, neboť nehájí zájmy zaměstnanců. Žalobkyně se dále domáhala uložení povinnosti změny obchodní firmy žalované.2. Usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 10 Cm 14/2025-18, vyloučil předkládající soud k samostatnému řízení žalobní nárok na určení, že žalovaná není odborovou organizací, ale spolkem. Řízení o tomto nároku je po vyloučení vedeno pod sp. zn. 69 Cm 102/2025.3. Vyloučenou věc předložil předkládající soud Vrchnímu soudu v Praze (dále jen „nadřízený soud“) k rozhodnutí podle § 104a odst. 2 o. s. ř. se závěrem, že dané řízení je řízením sporným, které nespadá pod žádné z řízení uvedených v § 9 odst. 2 o. s. ř. Stejně tak se nejedná o řízení nesporné podle § 2 písm. e/, § 85 odst. 1 písm. a/ z. ř. s., tedy o řízení o statusové věci právnické osoby, v jehož rámci je rozhodnutí ve věci samé podle § 27 z. ř. s. závazné pro každého.4. Žalobkyně v podání ze dne 14. 4. 2026 setrvala na věcné příslušnosti krajských soudů. Uvedla, že určení, zda subjekt je spolkem, resp. odborovou organizací, je otázkou, která se přímo dotýká podstaty právní existence a samotného vzniku takového subjektu, tedy jedná se o otázku statusovou. K tomu odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. Ncp 834/2016, s tím, že a contrario lze závěry v něm uvedené interpretovat tak, že věci, které se týkají určení statusu člena spolku nelze obecně pojímat procesně jako „statusové věci“, nicméně otázky, které se týkají určení statusu samotné právnické osoby, tak obecně z procesního hlediska pojímat lze.5. Žalovaná se k výzvě předkládajícího soudu k otázce věcné příslušnosti nevyjádřila.6. Podle § 11 odst. 1 věta první a druhá o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení řízení.7. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak.8. V daném případě se žalobkyně žalobou, jejíž obsah vymezuje předmět sporu, který je určující pro stanovení věcné příslušnosti soudů ve sporném občanském soudním řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 3348/10), domáhá určení, že žalovaná není odborovou organizací, nýbrž spolkem. Předmětem řízení je tedy určovací žaloba ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., tj. spor o určení, zda tu určitý právní poměr nebo právní postavení je či není.9. Pokud jde o úvahu žalobkyně, že projednávanou věc lze podřadit pod statusové věci právnických osob podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a/ z. ř. s., této nadřízený soud nepřisvědčil. Jak z uvedeného ustanovení vyplývá, krajské soudy jako soudy prvního stupně rozhodují ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn. Na toto ustanovení navazuje ustanovení § 85 písm. a/ z. ř. s., podle kterého jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn. Z uvedeného plyne, že § 3 odst. 2 z. ř. s. nepředstavuje samostatný právní základ pro to, aby za statusovou věc bylo považováno jakékoli řízení, které se jen obsahově dotýká právního postavení nebo povahy právnické osoby. Samotná skutečnost, že výsledek sporu může mít význam pro právní postavení takové osoby, přitom k závěru o statusové povaze věci nestačí. V projednávané věci se žalobkyně nedomáhá zrušení právnické osoby či její likvidace nebo přeměny, nedomáhá se ani jmenování či odvolání člena jejího orgánu nebo likvidátora, případně vyslovení neplatnosti rozhodnutí jejího orgánu. Vzhledem k tomu, že zákon o zvláštních řízeních soudních ani jiný zákon nestanoví zvláštní nesporné řízení, jehož předmětem by bylo obecné určení, zda existující právnická osoba má být považována za odborovou organizaci nebo za spolek, nelze žalobou uplatněný nárok podřadit pod žádný z typů řízení, jak jsou upraveny v zákoně o zvláštních řízeních soudních.10. Jelikož zákon pro posuzovanou věc nestanoví v prvním stupni věcnou příslušnost krajských soudů a nejde ani o některé ze zvláštních řízení upravených zákonem o zvláštních řízeních soudních, uplatní se pro určení věcné příslušnosti soudů obecné pravidlo ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. K projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou proto věcně příslušné okresní soudy.11. Na závěru výše uvedeném nic nemění ani odkaz žalobkyně na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. Ncp 834/2016, neboť ve zmíněné věci šlo o spor vyvolaný individuálním členským vztahem mezi spolkem a konkrétními osobami, tedy o posouzení, zda žalobcům i nadále svědčí členské postavení ve spolku navzdory jejich vyškrtnutí. Oproti tomu v nyní projednávané věci nejde o spor o členské právo, o přezkum vnitřního rozhodnutí orgánu spolku či o důsledky zásahu do členského poměru, nýbrž o žalobu směřující k určení právní povahy samotné právnické osoby. Citované rozhodnutí tak řešilo jinou právní otázku, vycházelo z odlišného skutkového základu a samo o sobě neposkytuje přímou odpověď na to, zda žaloba na určení, že určitá právnická osoba není odborovou organizací, nýbrž spolkem, je či není statusovou věcí ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a/ z. ř. s.12. Z vyložených důvodů nadřízený soud rozhodl pod bodem I. výroku usnesení, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (§ 104a odst. 2, poslední věta o. s. ř.), přičemž současně pod bodem II. výroku uvedl konkrétní soud, kterému bude věc po právní moci usnesení postoupena (§ 104a odst. 6, část věty před středníkem o. s. ř.); rozhodnutím pod bodem II. výroku tohoto usnesení však není v obecné rovině dotčeno ustanovení § 105 o. s. ř. (§ 104a odst. 6, část věty za středníkem o. s. ř.).13. Usnesením o věcné příslušnosti jsou účastnice řízení a soudy vázány (§ 104a odst. 7 o. s. ř.).