1 Tmo 12/2022 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež zamítl stížnost obhájce proti usnesení Krajského soudu v Praze jako soudu pro mládež ze dne 19. 7. 2022, č. j. 4 Tm 3/2021-1066. I. Dosavadní průběh řízení 1. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze jako soudu pro mládež ze dne 19. 7. 2022, č. j. 4 Tm 3/2021-1066 bylo rozhodnuto tak, že se Mgr. V. T. stanoví podle § 151 odst. 2, 6 tr. ř. za obhajobu mladistvého AAAAA (pseudonym), odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 126 953 Kč včetně DPH. Ve zbytku čítajícím 426 767, 20 Kč byl jeho návrh zamítnut. II. Stížnost 2. Proti tomuto usnesení podal obhájce v zákonné lhůtě stížnost, kterou směřoval proti výroku, kterým byla zamítnuta zbývající část jeho návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Brojil především proti neuznání jím navrženého dorovnání odměny za výkon obhajoby k odměně, jaká by v adhezním řízení příslušela zmocněnci poškozeného, v čemž shledával porušení svého práva na spravedlivou, srovnatelnou odměnu. Dále podrobně rozporoval postup krajského soudu ve vztahu k jednotlivým úkonům právní služby, za které mu krajský soud odměnu nepřiznal vůbec, případně neuznal jím uplatněné navýšení odměny podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Výslovně se stěžovatel naopak ztotožnil s krajským soudem provedeným snížením jím původně navrhované odměny za jeden úkon právní služby, a to jednak kvůli vývoji právní kvalifikace v trestním stíhání a dále pro aplikaci 20% snížení podle § 12a odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném v době provedení úkonů právní služby. Souhlasil taktéž se snížením počtu účtovaných úkonů v případě, kdy se jednalo o stejný typ úkonů právní služby, které probíhaly po sobě a přestávky mezi nimi nepřesáhly dvě hodiny. III. Důvodnost stížnosti 3. Vrchní soud v Praze jako soud pro mládež přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Vzhledem k tomu, že byl vázán jak zákazem změny napadeného rozhodnutí v neprospěch stěžovatele (§ 150 odst. 1 tr. ř.), tak návrhovým charakterem rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce (§ 151 odst. 2, odst. 3 tr. ř.), nepřezkoumával obhájcem ve stížnosti výslovně akceptovaná krajským soudem provedená snížení jím účtované odměny a náhrady hotových výdajů. Zabýval se jen ostatními položkami, které nebyly obhájci přiznány v souladu s jeho návrhem. Zároveň podle § 145 odst. 2 tr. ř. zohlednil i nové skutečnosti a důkazy uplatněné stěžovatelem. 4. V řízení, které předcházelo napadenému usnesení, neshledal vrchní soud žádné vady, které by mohly mít vliv na správnost rozhodnutí. Stěžovatel byl matkou mladistvého zvolen k jeho obhajobě udělením plné moci dne 14. 12. 2020 a převzetí obhajoby, kterou od 21. 11. 2020 vykonával obhájce ustanovený, oznámil orgánům činným v trestním řízení dne 21. 12. 2020 (viz podání ve spise). Mladistvému byl dne 11. 1. 2021 přiznán nárok na obhajobu bezplatnou (viz opatření soudkyně Okresního soudu Praha-východ, jako soudu pro mládež, sp. zn. 0 Ntm 3014/2020, v trestním spise na č. l. 113). Trestní stíhání mladistvého skončilo rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 5. 2021, č. j. 4 Tm 3/2021-985, kterým byla schválena dohoda o vině a trestu. Dne 19. 5. 2022 pak zaslal obhájce krajskému soudu návrh na stanovení odměny a náhrady hotových výdajů za obhajobu mladistvého, v němž specifikoval úkony, za které účtuje odměnu a paušální náhradu hotových výdajů, jakož i čas, za nějž žádá náhradu promeškaného času v souvislosti s úkonem právní služby. Z uvedeného je zřejmé, že krajský soud vydal napadené usnesení podle § 151 odst. 3 tr. ř. na návrh oprávněné osoby podle § 151 odst. 2, 6 tr. ř. – zvoleného obhájce mladistvého, kterému byl přiznán nárok na obhajobu bezplatnou, přičemž návrh byl soudu zaslán v zákonné lhůtě pro jeho uplatnění dané v § 151 odst. 2 tr. ř. 5. Co se týká věcného přezkumu, vrchní soud nejprve pro přehlednost (v tabulce) uvedl jednotlivé úkony právní služby, za které obhájce ve svém návrhu ze dne 19. 5. 2022 žádal stanovení odměny v jím určené výši, a porovnal je s tím, jaká odměna byla napadeným usnesením krajským soudem obhájci přiznána. Obdobné platí i pro paušální náhradu hotových výdajů a náhradu času promeškaného cestou k jednotlivým úkonům a zpět. Zmíněna byla též skutečnost, že obhájce jako plátce daně z přidané hodnoty účtoval i náhradu odpovídající částky, což krajský soud ve svém rozhodnutí zohlednil, zatímco žádosti obhájce o dorovnání spravedlivé odměny za současně probíhající adhezní řízení nevyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že se obhájce ve stížnosti výslovně ztotožnil jak s tím, že krajský soud zkrátil výši odměny oproti jeho návrhu u všech úkonů o 20 % s odkazem na v době provedení úkonů účinného ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu a u prvního úkonu i z důvodu právní kvalifikace skutku, pro který bylo v té době vedeno trestní stíhání mladistvého (pokus provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku), tak i s krajským soudem provedenou redukcí počtu úkonů ze dne 4. 1. 2021, vrchní soud se tímto odchýlením od původního návrhu stěžovatele s ohledem na již v odstavci 3 zmíněný návrhový charakter rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce blíže nezabýval. 7. Ve vztahu ke všem úkonům, kde k věcnému přezkumu vrchním soudem s ohledem na argumentaci stěžovatele došlo, je vhodné úvodem připomenout, že stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů advokáta vystupujícího v trestním řízení jako obhájce (případně zmocněnec) podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř., vychází z předpokladu, že bude-li obviněný, proti komu bylo trestní stíhání vedeno, následně odsouzen, zásadně bude stanovenou částku povinen uhradit. Při určení odměny a náhrady hotových výdajů, a to na základě advokátního tarifu jako veřejnoprávního předpisu, tak nejde pouze o určení částky, kterou stát obhájci za jeho činnost v trestním stíhání zaplatí ze státního rozpočtu, ale ve svém důsledku jde o autoritativní určení částky, kterou je povinen za stanovených podmínek zaplatit následně odsouzený (srovnej přiměřeně např. č. 43/1991 a č. 7/2012 Sb. rozh. tr.). V posuzovaném případě, v němž byl mladistvému přiznán nárok na obhajobu bezplatnou podle § 33 odst. 2 tr. ř., tomu tak sice nebude, ovšem výklad jednotlivých ustanovení advokátního tarifu rozhodných pro určení odměny obhájce (potažmo zmocněnce) podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. se musí uplatnit stejně jak v rozhodování o odměně advokáta, jehož náklady nese stát definitivně, tak v případě advokáta, jehož náklady budou následně uloženy k náhradě odsouzenému rozhodnutím podle § 155 odst. 1, případně odst. 5 tr. ř. 8. Následně se vrchní soud vyjádřil ke konkrétním stížnostním námitkám. 9. K návrhu na přiznání odměny za úkony související s podáním ústavní stížnosti a řízením u Ústavního soudu vrchní soud předesílá, že za tyto úkony obhájci nepřísluší odměna vůbec. Řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení trestního a stěžovatel v něm nemá postavení obviněného (případně obžalovaného či odsouzeného). Standardní pravomoci obhájce dané jeho ustanovením nebo zvolením v trestním řízení nezakládají jeho oprávnění, aby zastupoval obviněného v řízení před Ústavním soudem [viz § 29, 30 a 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu)]. Povinná účast advokáta v řízení před Ústavním soudem na straně ústavního stěžovatele není obhajobou, nýbrž právním zastoupením osoby, která jako navrhovatel zahajuje řízení před Ústavním soudem podáním ústavní stížnosti (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. I. ÚS 1833/12, ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. IV. ÚS 291/04 a ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2484/09). Pokud tedy obhájce poskytuje obviněnému v souvislosti s trestním řízením i právní pomoc sice v téže věci, ale nikoliv v řízení před orgány činnými v trestním stíhání, ale v řízení před Ústavním soudem, nelze mu za takové úkony stanovit odměnu a náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. Zákon o Ústavním soudu v § 83 obsahuje speciální právní úpravu, podle níž je zajištěno právo na bezplatnou právní pomoc v řízení před Ústavním soudem osobám nemajetným, přičemž o příslušném návrhu, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, rozhoduje soudce zpravodaj. Náklady zastoupení pak hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu. 10. Této právní úpravy si byl ostatně stěžovatel zjevně vědom, neboť odpovídající návrh u Ústavního soudu v této věci uplatnil. Ústavní soud jeho návrhu nevyhověl (srovnej bod 40 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 677/21 a bod 15 odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. IV. 1853/21). 11. Stěžovateli tedy při rozhodování podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. nepřísluší odměna a náhrada hotových výdajů za žádný z úkonů v řízení před Ústavním soudem, a již z toho důvodu nelze vyhovět jeho námitkám do nepřiznání odměny za úkon obhajoby spoč