11 Tcu 112/2015 — Nejvyšší soud

11 Tcu 112/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2016 Spisová značka:11 Tcu 112/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.112.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 393 tr. ř. § 397 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 112/2015-13 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal dne 10. 3. 2016 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle § 397 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, v trestní věci vydání do ciziny obviněného S. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 Nt 4/2012, a rozhodl takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 Nt 4/2012 se zrušuje. Krajskému soudu v Českých Budějovicích se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny požádalo dopisem ze dne 19. 4. 2012, č. 4846-0-26-12-12.2/3, o vydání obviněného jménem S. Ch., k trestnímu stíhání pro zločin podle čl. 286 odst. 3 ukrajinského trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 23. 12. 2007 asi ve 12.20 hod. na úseku cesty M. S. –T. –K. –Z., poblíž zatáčky do K. V. okresu, nedbajíc pravidel silničního provozu Ukrajiny, při jízdě autem Hyundayi, směrem do města Ch. rychlostí 100km/h, překračujíc rychlost dovolenou pro dané cestovní podmínky, nepřesvědčil se o bezpečnosti manévru při předjíždění auta, které se pohybovalo stejným směrem, přejel jednoduchou nepřerušovanou čáru vodorovného značení, vyjel do protisměru, kde způsobil srážku s automobilem GAZ-24, řízeném M. M. K. jedoucím v protisměru; v důsledku dopravní nehody cestující z vozidla GAZ-24 G. M. K. utrpěla těžká zranění, na která zemřela, další cestující z vozidla GAZ-24 J. P. S. utrpěl středně těžká zranění spočívající v poranění hrudníku, zlomenině druhého žebra na pravé straně, poranění hlavy a otřes mozku lehkého stupně a řidič GAZ-24, M. M. K. utrpěl lehká zranění s krátkodobými zdravotními obtížemi spočívající v oděrkách pravého loketního kloubu, poranění s krevním výronem levé části hrudníku, poranění pravého ramenního kloubu, pravého loketního kloubu, poranění vrchní části holeně, a cestující z vozidla Hyundai D. V. Š. utrpěla těžká zranění, která vedla k její smrti, další cestující vozidla Hyundai V. I. B. utrpěl středně těžká zranění spočívající v poranění mozku lehkého stupně, zlomeninu laterální stěny pravé očnice, úraz měkkých tkání hlavy a pravého loketního kloubu, které mělo za následek dlouhodobé zdravotní obtíže, a další cestující z vozidla Hyundai A. A. Š. utrpěl středně těžká zranění s dlouhodobými zdravotními obtížemi spočívající v mnohočetné úlomkové zlomenině ve střední části pravého stehna, oděrkách čela, úrazu hrudníku a otřesu mozku. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích po provedení předběžného šetření podalo dne 4. 5. 2012 u Krajského soudu v Českých Budějovicích návrh na vyslovení přípustnosti vydání obviněného k trestnímu stíhání na Ukrajinu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 1 Nt 4/2012, podle § 397 odst. 1 tr. ř. tak, že vydání obviněného pro uvedený skutek je přípustné. Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 14 To 104/2012, zamítl podle § 148 odst. 1 tr. ř. stížnost obviněného proti tomuto rozhodnutí. Na základě opravného prostředku ministra spravedlnosti České republiky podle § 397 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 11 Tcu 138/2012, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2012 zrušil a Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 Nt 4/2012, podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, tak, že vydání obviněného pro uvedený skutek je z důvodu uvedeného v § 91 odst. 1 písm. o) zákona č. 104/2013 Sb. nepřípustné. Proti tomuto usnesení nebyla podána stížnost a rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 11. 7. 2015. Ministr spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení § 397 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 340 odst. 8 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se řízení o vydání do cizího státu zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, předložil dne 10. 11. 2015 tuto věc Nejvyššímu soudu k přezkoumání správnosti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2015. V tomto opravném prostředku ministr uvedl, že Krajský soud v Českých Budějovicích si na základě pokynu Nejvyššího soudu vyžádal zprávy o stavu lidských práv na Ukrajině (s důrazem zejména na trestní řízení a výkon trestu) od Amnesty International, Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky. Na základě těchto zpráv dospěl k závěru, že existuje důvodná obava, že by řízení vedené proti jmenovanému na Ukrajině neodpovídalo zásadám článku 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Krajský soud v Českých Budějovicích však podle ministra spravedlnosti posuzoval stav dodržování lidských práv na Ukrajině pouze v obecné rovině. Nedostatečně se zabýval skutečností, zda konkrétně v případě jmenovaného hrozí reálné riziko mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání, a také zda konkrétně v případě jmenovaného hrozí porušení práva na spravedlivý proces. K tomu ministr odkázal na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sufi a Elmi proti Spojenému království z 28. 6. 2011, č. 8319/07 a 11449/07, v němž bylo konstatováno, že obecně špatná situace v dožadujícím státu zpravidla nepostačuje k porušení článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „EÚLP“). Každý případ tak musí být posuzován individuálně s ohledem na veškerá specifika. Vydávaná osoba rovněž musí v naprosté většině případů doložit zvláštní rizikové faktory, které by odůvodňovaly skutečnou hrozbu porušení článku 3 EÚLP. Mezi takové například patří příslušnost k opozici (Hilal proti Spojenému království z 6. 3. 2001, č. 45276/99), příslušnost k minulému režimu (N. proti Finsku, 26. 7. 2005, č. 38885/02), příslušnost k pronásledované menšině (Salah Sheekh proti Nizozemsku, 11. 1. 2007, č. 1948/04) nebo předchozí jednání dané osoby (Jabari proti Turecku, 11. 7. 2000, č. 40035/98). Z vyhodnocení osobních poměrů S. Ch. však podle ministra žádná důvodná obava z porušení základních práv a svobod v případě jeho vydání nevyplývá. Jmenovaný sám nenamítá, že by jakkoliv vystupoval v ukrajinském veřejném životě, a ani žádná skutečnost nenaznačuje, že by jeho trestní stíhání na Ukrajině mohlo mít politický charakter. Krajský soud v Českých Budějovicích nicméně obecně konstatoval, že existuje důvodná obava, že by řízení vedené proti jmenovanému na Ukrajině neodpovídalo článku 6 EÚLP. Krajský soud v Českých Budějovicích si prostřednictvím dodatkových informací dále vyžádal od ukrajinské strany informace k prošetření tvrzení jmenovaného, že na něj měl být činěn nátlak v rámci vyšetřování jednání, pro které je žádáno jeho vydání. Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny v této souvislosti uvedlo, že jmenovaný byl v trestní věci, pro kterou je žádáno jeho vydání, vyslechnut nejprve jako svědek bez přítomnosti obhájce (27. 12. 2007) a poté opakovaně jako obžalovaný za přítomnosti obhájce (26. 2. 2008 a 15. 4. 2008), přičemž jmenovaný nepředložil soudu žádost o odvolání svých výpovědí ani nenamítal způsob, jakým byly získány důkazy v dané trestní věci. Dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 243/01, nepřísluší soudu hodnotit oprávněnost trestního stíhání vyžádané osoby, příp. správnost postupu orgánů činných v trestním řízení z hlediska procesně či hmotněprávních předpisů státu, kam má být osoba vydávána. Soud tedy podle ministra nepochybil, když se tvrzením jmenovaného o nátlaku v průběhu vyšetřování ve svém rozhodnutí v dalších podrobnostech nezabýval. Nicméně, Ústavní soud se v této souvislosti vyjádřil, že soud pouze zjišťuje, zda neexistuje překážka vylučující vydání, a pokud nikoli, je povinen rozhodnout, že vydání je přípustné (usnesení ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. II. ÚS 243/01, a usn