11 Tdo 1337/2008 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1337/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1b 265b/1c 265b/1d 265b/1e 265b/1g 265b/1k Datum rozhodnutí:25. 5. 2010 Spisová značka:11 Tdo 1337/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1337.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř. § 36 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1337/2008U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 25. května 2010 dovolání P. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 367/2007 ze dne 20. 12. 2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 70/2004 ze dne 17. 3. 2006 a rozhodl takto : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. března 2006, sp. zn. 2 T 70/2004, byl obviněný P. T. uznán vinným trestnými činy pod bodem I. zanedbáním povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., pod bodem II. zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a pod bodem III. zanedbáním povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl dle § 213 odst. 2 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody (ve výroku rozsudku nesprávně uvedeno souhrnný trest) v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné. Rozsudek soudu I. stupně napadl obviněný odvoláním. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 9 To 247/2006, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. ve vztahu ke skutkům uvedeným pod body I. a III. napadeného rozsudku. Výrok o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. (skutek uvedený pod bodem II. napadeného rozsudku) nebyl zrušením dotčen. Odvolací soud zrušil rovněž celý výrok o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal v bodě I. vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a v bodě III. trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a za tyto trestné činy a trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. (bod II. zrušením nedotčený) mu podle § 213 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné. Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, a to v rozsahu odpovídajícímu výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud dne 17. 7. 2007 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 9 To 247/2006, v celém rozsahu zrušil, spolu s ním rovněž všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Praze ve veřejném zasedání věc opětovně projednal a rozsudkem sp. zn. 9 To 367/2007 ze dne 20. 12. 2007, napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Následně podle § 259 odst. 3 tr. ř. v dané věci sám rozhodl tak, že uznal obv. P. T. vinným I. trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 blíže neuvedeného odstavce tr. zák. (jedná se o písařskou chybu, neboť z odůvodnění vyplývá, že tento skutek byl kvalifikován dle § 213 odst. 1 tr. zák.) a II. trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu podle § 213 odst. 1 tr. zák. a za použití § 35 odst. 1 tr. zák. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu dále byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu rovněž byla uložena povinnost, aby během vymezené zkušební doby podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně hradil běžné výživné. Současně podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby OSZ pro Prahu 3 ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. Zt 500/2003, pro skutek ad III., který spočívá v tom, že v době od června 1999 do 31. 3. 2002 včetně, kdy oprávněná nastoupila do zaměstnání, úmyslně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči své manželce A. T., ačkoliv mu tato povinnost byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. 9 C 245/96, který ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 39 Co 354/98, nabyl právní moci dnem 1. 6. 1999 ve výši 5.000,- Kč, splatné vždy do každého 10. dne v měsíci předem, čímž dluží na výživu manželky částku nejméně 175.000,- Kč, kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný předmětných trestných činů dopustil tím, že: I. v době od ledna 2002 do července 2003 včetně, vyjma částky 500,- Kč, kterou zaslal v červenci 2003 na sporožirový účet matky nezletilého, v P., ani jinde úmyslně neplnil svou zákonnou vyživovací povinnost vůči svému nezl. synovi P. T., k rukám matky A. T., ač mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona a navíc mu byla stanovena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 10 Nc 33/96, ve výši 3.000,- Kč měsíčně, splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem, a za uvedené období dluží na výživném částku 55.900,- Kč, čímž úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, II. v době od srpna 2003 do ledna 2004 včetně, vyjma toho, kdy na účet matky nezletilého zaslal v měsících srpen, září, listopad a prosinec 2003 po 500,- Kč, v Praze 3 ani jinde, řádně nepřispíval na výživu svého syna nezl. P. T., k rukám matky, ač mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona. Navíc mu byla stanovena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 10 Nc 33/96, ve výši 3.000,- Kč měsíčně, splatné vždy do každého 5. dne v měsíci předem, čímž dluží na výživném částku 16.000,- Kč, čímž úmyslně nesplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 9 To 367/2007, podal obviněný P. T. prostřednictvím svého obhájce dne 9. 6. 2008 podrobně odůvodněné dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody podle ust. § 265b odst. 1 písm. b), c), d), e), g) a k) tr. ř. K jednotlivým důvodům uvádí následující. S odkazem na dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolatel namítá, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, konkrétně dne 20. 12. 2007 odvolací senát, proti jehož předsedkyni JUDr. Evě Burianové písemně podal den před konáním veřejného zasedání dne 19. 12. 2007 námitku podjatosti. O této námitce téhož dne rozhodl tento senát tak, že ji dle ust. § 31 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal dne 11. 1. 2008 stížnost. Tou se zabýval Vrchní soud v Praze, který dne 21. 2. 2008 vydal rozhodnutí sp. zn. 1 To 8/2008, ve kterém tuto stížnost dle ust. § 148 tr. ř. zamítl. Tímto byly dle dovolatele naplněny obě kumulativní podmínky pro uplatnění dovolacího důvodu dle ust. § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Mimo toho dovolatel dodal, že negativní vztah předsedkyně senátu JUDr. Burianové je dostatečně zdokumentován v samotném odůvodnění rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 20. 12. 2007, ze kterého je zřejmé, že vznesené námitky JUDr. Burianová pojala velmi osobně, neboť právní názory dovolatele označuje jako „urážlivé“ či za „nehoráznost“. Obviněný rovněž poukazuje na fakt, že prokazatelná pochybení JUDr. Burianové, za které byla předsedkyni senátu vyslovena výtka, jsou jí samotnou v rozhodování o námitce podjatosti výslovně popírána. Z toho pak vyvozuje, že JUDr. Burianová nejspíš nepřípustným způsobem usilovala o ovlivnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který dne 21. 2. 2008 rozhodoval o jeho stížnosti proti zamítavému rozhodnutí soudu II. stupně o námitce podjatosti sp. zn. 1 To 8/2008, a to tak, že Vrchnímu soudu v Praze zatajila veškeré skutečnosti, které se týkaly kárného řízení s ní vedeného (v souvislosti s průběhem a výsledky říze