11 Tdo 1402/2009 — Nejvyšší soud

11 Tdo 1402/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:26. 4. 2010 Spisová značka:11 Tdo 1402/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1402.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. § 250 odst. 1 písm. a)) tr. zák. § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 8. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 1402/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2010 dovolání podané obviněnými E. N.,, a M. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 89/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 54/2002, a rozhodl t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e ohledně obviněné E. N. z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 89/2009. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. IV. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 1 T 54/2002, byla obviněná E. N. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002 a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c) tr. zák. rovněž ve znění zákona č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, za které byla podle § 158 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 tr. zák. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále jí byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce a zaměstnání v orgánu veřejné správy s pravomocí rozhodovat ve správním řízení a připravovat podklady pro taková rozhodnutí na dobu sedmi let. Výše uvedeným rozsudkem byl M. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, za který byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo E. N. uloženo, aby na náhradě škody zaplatila Městu Prostějov částku 2 140 080 Kč, přičemž společně a nerozdílně s ní bylo uloženo M. N. zaplatit částku 470 073 Kč. Dále bylo rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody u dalších spoluobviněných, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody bylo Město Prostějov odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Prostějově se obviněná E. N. dopustila trestné činnosti (stručně shrnuto) tím, že jako zaměstnankyně – samostatná referentka sociální agendy MěÚ Prostějov, odboru sociálních věcí, oprávněná zpracovávat podklady pro rozhodnutí a nejméně od 1. 8. 1999 pověřená vydávat rozhodnutí v agendě péče o rodinu a děti v úmyslu obohatit se uvedla svého zaměstnavatele v omyl tím, že v měsících březnu a dubnu 2000 neoprávněně vystavila poukazy na výplatu jednorázových dávek sociální péče pro osoby v rozsudku jmenovitě označené, které sice byly v evidenci odboru sociálních věcí MěÚ Prostějov, avšak o jednorázovou dávku nežádaly, a takto neoprávněně přiznané finanční prostředky si nechala vyplatit na pokladně MěÚ Prostějov a ponechala si je pro vlastní potřebu, čímž způsobila Městu Prostějov škodu ve výši 19 880 Kč, a dále v období od listopadu 1993 do dubna 2000 neoprávněně vystavila poukazy na výplatu sociálních dávek pro (spoluobviněné) rodinné příslušníky, kteří nebyli žadateli o uvedené dávky a kterým byly neoprávněně vyplaceny přiznané finanční prostředky jednak na pokladně MěÚ Prostějov, jednak poštovními poukázkami, čímž způsobila Městu Prostějov celkovou škodu 2 186 526 Kč na neoprávněně přiznaných dávkách a 9 359 Kč na poštovném. Obviněný M. N. se trestné činnosti dopustil tím, že v období od července 1994 do dubna 2000 v P., přestože nebyl žadatelem o dávky sociální péče u sociálního odboru MěÚ v Prostějově, opakovaně přijímal finanční částky, které mu byly jako sociální dávky poukazovány poštou, kdy celkem mu bylo poukázáno 491 511 Kč, a dále přijal i finanční prostředky poukázané jako sociální dávky jeho otci D. N. v celkové výši 6 642 Kč, ačkoli věděl, že mu ani otci tyto finanční prostředky nenáleží a že jsou získávány podvodným jednáním jeho manželky E. N., a způsobil tak Městu Prostějov škodu ve výši 497 953 Kč. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění, státní zástupce a další spoluobvinění odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 89/2009 tak, že z podnětu odvolání obviněné E. N., obviněného J. T., J. M. a státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně E. N. ve výroku o náhradě škody, ohledně J. T. ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu a ohledně J. M. ve výroku o náhradě škody. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. u obviněného J. T. upustil od uložení souhrnného trestu k trestu uloženému mu v jiné věci. Obviněné E. N. bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo nahradit poškozenému Městu Prostějov škodu ve výši 2 086 326 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody bylo Město Prostějov odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání ostatních obviněných, včetně M. N., byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podali dovolání obviněná E. N. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Iva Pavlů a obviněný M. N. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Marcely Habdákové. Obviněná E. N. napadla výroky o vině, trestu a náhradě škody v rozsudku odvolacího i nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Naplnění citovaného dovolacího důvodu odůvodnila obviněná tím, že se přiznala pouze k té části jednání, která se týkala způsobení škody ve výši 19 880 Kč (první část popisu skutku). Ve zbylé části nebyl skutek řádně objasněn a nemohl tedy být učiněn ani správný právní závěr. Ani revizní znalecký posudek znalkyně ad hoc Mgr. Hany Roztočilové neobjasnil všechny otázky vyplývající z předchozího zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Podle obviněné nebyla přesvědčivě objasněna otázka, zda ostatní spoluobvinění v rozhodné době měli či neměli na vyplacení dávek sociální péče nárok. Dále pak obviněná vznesla námitku vůči kvalifikaci jejího jednání jako zneužití pravomoci veřejného činitele s tím, že rozhodovací pravomoc neměla, o přiznání dávky rozhodovali její nadřízení. Pokud by obviněná byla uznána vinou pouze trestným činem podvodu (s tím, že opětovně namítá, že pokud by byl skutek řádně objasněn, nemohla by výše škody činit přes dva milióny korun), jeví se trest, který jí byl uložen, jako nepřiměřeně přísný. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil oba napadené rozsudky podle § 265k tr. ř. a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Prostějově k novému projednání (zejména s doplněním dokazování novým znaleckým posudkem) a rozhodnutí. Obviněný M. N. napadl v plném rozsahu rozsudek odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To spatřuje obviněný v tom, že na základě důkazů, které byly ve věci provedeny, nelze učinit závěr, že došlo k žalovanému skutku tak, jak je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsán. Odvolací soud nevzal v potaz důkazy, které mohly svědčit v jeho prospěch. Znaleckým dokazováním nebylo objasněno, zda v rozhodné době měl na sociální dávky nárok. Obviněný také namítl nesprávné určení výše trestu odnětí svobody. Soud při jeho stanovení rozhodoval podle hlediska, že u něj přetrvávají sklony k páchání trestné činnosti. Výše trestu, kterou obviněnému uložil soud prvního stupně, je podle jeho názoru nepřiměřeně vysoká vzhledem k tomu, že znalecké dokazování nebylo dostatečné. Soud při jeho stanovení rovněž opomněl přihlédnout k jeho současným osobním a rodin