11 Tdo 349/2009 — Nejvyšší soud

11 Tdo 349/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2009 Spisová značka:11 Tdo 349/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.349.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 349/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2009 dovolání podané obviněným R. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 3 To 539/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 279/2007, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 3 To 539/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 91 T 279/2007, byl R. P. uznán vinným trestným činem porušování tajemství dopravovaných zpráv podle § 239 odst. 1 písm. b) tr. zák. a podle § 239 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 17. 8. 2006 v době kolem 17.57 hodin, poté co blíže nezjištěným způsobem získal přístupové heslo do emailové schránky … založené poškozeným Ing. T. P., vnikl bez souhlasu pana P. ze svého osobního počítače, umístěného v trvalém bydlišti ve Š., do uvedené emailové schránky, ze které, poté co si přečetl přijatou zprávu od „M. V.“ …, subjekt: Trestní oznámení, ze dne 17. 8. 2006 v 14.39 hodin, přeposlal tuto zprávu k přečtení další osobě, a to J. M., na email, přičemž k této zprávě ještě dopsal text: „přeposílám – zajímavé, že. R.“. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 3 To 539/2008, tak že obviněným podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému R. P. dne 26. 11. 2008, jeho obhájci rovněž dne 26. 11. 2008 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 25. 11. 2008. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. Z. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 20. 1. 2009. Obviněný svým dovoláním napadl zamítavý výrok citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje obviněný předně v tom, že rozhodnutími soudů obou stupňů bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a to čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jedním z principů spravedlivého procesu je i zákonem stanovená povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit způsobem stanoveným v § 134 odst. 2 tr. ř. Základní výhrada se týká postupu soudů, kterým obviněný vytýká vady spočívající v nejasnosti a neúplnosti jeho skutkových zjištění. Soudy se podle něj nevypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro vydání napadeného rozhodnutí. Nikdy nebylo prokázáno, že by měl obviněný jednat nezákonným způsobem, resp. že by vůbec bylo možno jednání, které bylo projednáváno před oběma soudy, označit za jednání v rozporu s platnou judikaturou. Obviněný má za to, že trestný čin podle § 239 odst. 1 tr. zák. lze spáchat pouze na přepravované a dosud nedoručené zprávě. Odkázal přitom na odbornou literaturu (zejména článek Doc. JUDr. Pavla Matese, CSc. a Doc. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc., Právní ochrana a monitorování písemností a telekomunikací, Právní rozhledy 11/2001). Podle obviněného je zcela v rozporu s judikaturou, aby mohlo být nezákonné vniknutí do emailové schránky provedeno více než po třech hodinách od doručení zprávy. Prvoinstanční soud a následně i soud odvolací tedy nahradil zákonné ustanovení v části objektu trestného činu svou úvahou de lege ferenda, respektive nepřípustně rozšiřujícím výkladem v neprospěch obviněného, tedy podle obviněného zcela proti zásadě in dubio pro reo. Znalec Ing. K. vyhodnotil možný zásah do emailové schránky čtyřmi způsoby, přičemž soudy věnovaly pozornost pouze možnému zásahu ze strany obviněného. Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve konstatoval, že námitky, kterými obviněný zpochybňuje kvalitu skutkových zjištění, provádí vlastní hodnocení důkazů a prosazuje verzi, podle které se skutku nedopustil, směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze k nim přihlížet. Totéž platí o námitkách, kterými dovolatel vytýká značně nekonkrétně porušení svého práva na spravedlivý proces, případně kritizuje kvalitu odůvodnění soudního rozhodnutí. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit námitku, podle které zpráva zasílaná emailem od okamžiku doručení do emailové schránky již nepožívá ochrany podle § 239 tr. zák., tedy že tato ochrana jí náleží jen od okamžiku podání do okamžiku doručení příjemci. Tuto námitku však státní zástupce nepovažuje za důvodnou a ztotožňuje se s právním názorem, který vyslovil nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 5 rozsudku. Ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) tr. zák. v obecné rovině chrání tajemství zprávy po dobu přepravy telefonem, telegrafem nebo jiným veřejným zařízením, samo však nevymezuje počátek a konec trestněprávní ochrany tajemství zprávy. Stanovení tohoto momentu u jednotlivých druhů přepravy je věcí výkladu. Při výkladu znaků uvedeného trestného činu je třeba přihlížet k současnému stavu informačních technologií. Citované ustanovení nebylo změněno od vzniku trestního zákona v roce 1961. Zákonodárce nepoužil taxativního výčtu způsobů ochrany, použil obratu „jiným takovým veřejným zařízením“, neboť počítal s tím, že zákonná ochrana bude poskytována i jiným druhům komunikace v té době nepoužívaným nebo neznámým. Ochrana v případě zprávy podávané elektronickou komunikací by postrádala smysl, pokud by emailové zprávy byly chráněny pouze od okamžiku podání do okamžiku doručení do schránky příjemce. Po dobu vlastní přepravy trvající řádově vteřiny nebo dokonce zlomky vteřin je neoprávněná manipulace se zprávou prakticky z technického hlediska nemožná a porušení tajemství dopravované zprávy přichází v úvahu právě až v době doručení do emailové schránky příjemce. Státní zástupce proto shodně s nalézacím soudem zastává názor, že přeprava zprávy je ukončena až v momentě, kdy adresát otevře emailovou zprávu. Státní zástupce k tomu ještě dodává, že v případě trestného činu podle § 240 tr. zák., který je sice jinak konstruován, ale jeho objektem je také tajemství dopravovaných zpráv, judikatura výslovně připustila, že na překážku trestněprávní ochrany není skutečnost, že se pachatel dopravovaných zpráv neoprávněně zmocnil z poštovní přihrádky adresáta (srov. č. 34/1998 sb. rozh. tr.). S ohledem na to navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. pro zjevnou neopodstatněnost, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší