11 Tdo 350/2023 — Nejvyšší soud

11 Tdo 350/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:11 Tdo 350/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.350.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Osobní prohlídka Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu Dotčené předpisy:§ 284 odst. 1 tr. zákoníku § 284 odst. 2 tr. zákoníku § 165i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:26. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 350/2023-130 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného D. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Benešov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 13 To 334/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 90/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. P. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 11. 2022, č. j. 10 T 90/2022-83, byl obviněný D. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy celkově ve výši 40.000 Kč. Současně byl podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku odsouzen k trestu propadnutí věci, a to jednorázového bezpečnostního sáčku č. 00632427 o celkové hmotnosti 87,57g obsahujícího zbylé materiály (12,72 g toxikomansky využitelného podílu rostlinného materiálu a 2,53g toxikomansky nevyužitelného rostlinného materiálu; 9,9303 g krystalické látky obsahující účinnou látku metamfetamin.) 2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Benešově právní moci nenabyl, neboť obviněný D. P. proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, a to do výroku o vině i o trestu. Následně o tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Praze tak, že jej svým usnesením ze dne 10. 1. 2023, č. j. 13 To 334/2022-100, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. 3. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný D. P. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že: od přesně nezjištěné doby do 09:20 hodin dne 17. 2. 2022 pro vlastní potřebu neoprávněně přechovával v množství 18,53g omamnou látku konopí seté (marihuanu) obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol v množství 2,14 g a dále v množství 11,4018 g psychotropní látku metamfetamin (známá též jako pervitin), ač nedisponoval oprávněním k nakládání s takovými látkami, přičemž omamná látka konopí je uvedena v seznamu č. 3 v příloze 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a účinná látka delta-9-tetrahydrocanabinol je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako psychotropní látka, a psychotropní látka metamfetamin, je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný D. P. napadl usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 13 To 334/2022-100 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 11. 2022, č. j. 10 T 90/2022-83) dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které opětovně zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve druhé variantě, neboť je přesvědčen, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. 5. Základním tvrzením dovolatele je skutečnost, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k akceptaci důkazů, které příslušníci Policie ČR získali během jeho osobní prohlídky. Podle mínění dovolatele však tato prohlídka nebyla provedena v souladu s § 35 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších právních předpisů (dále pouze „zákon o policii“), který ji umožňuje provést toliko za účelem zjištění, zda osoba, která je prohlídce podrobena, má či nemá u sebe zbraň (viz § 29 zákona o policii). Pokud tedy policisté prováděli prohlídku jeho osoby v souladu s tímto zákonem, pak nebyli oprávněni mu odebrat jiné osobní věci (vyjma zbraní). 6. S ohledem na tuto skutečnost dovolatel tvrdí, že policista L. P., který prohlídku jeho osoby bez soudního příkazu prováděl, si nezákonným postupem „dopomohl“ k zajištění jeho věcí, které byly následně (za nesplněných podmínek trestního řádu) procesně využity obžalobou. V této souvislosti dovolatel akcentoval, že pokud by Policie ČR zamýšlela provést jeho osobní prohlídku za účelem zajištění možných důkazních prostředků pro trestní řízení, měla postupovat podle platného znění trestního řádu, za současného respektování všech jeho osobních práv, k čemuž však nedošlo. Ostatně zasahující policisté neměli ani právo na sepsání protokolu o vydání věci s ohledem na to, že v trestním řízení nelze vydat věc, která nebyla zákonným způsobem zajištěna. Jinými slovy – v projednávaném případě policisté při zahájení úkonů trestního řízení „obrátili“ zákonný postup, když na základě prohlídky, kterou provedli za účelem zjištění, zda je obviněný ozbrojen, nezákonně zajistili jeho osobní věci a teprve na tomto základě zahájili úkony trestního řízení. Podle názoru dovolatele však nelze z právního hlediska akceptovat zabrání jeho osobních věcí, ke kterému došlo donucením, pokud tento postup nebyl v souladu s platným zněním trestního řádu. Souběžně obviněný doplnil, že mu nebylo sděleno podezření ze spáchání trestného činu, ale toliko byl od něj vyžádán podpis protokolu o vydání věci (přestože je nebyl povinen vydat). 7. Okresní soud v Benešově během hlavního líčení vyslechl policisty, kteří se přímo zúčastnili zákroku proti jeho osobě. Během své výpovědi policista L. P. přiznal, že v okamžiku, kdy obviněného oslovil, se již nenacházel v místě dopravní nehody, a tedy žádné reálné nebezpečí z jeho strany nehrozilo. Navíc policista nesplnil svou povinnost vyplývající z § 43 zákona o policii, jelikož obviněného neupozornil, že se nachází v zabezpečeném prostoru a nevyzval ho, aby prostor opustil. Vzhledem k této situaci obviněný tvrdí, že svým jednáním neporušil žádné povinnosti. Pokud policista po něm žádal identifikaci jeho osoby, postupoval nezákonně, pročež lze jeho jednání vyhodnotit jako nedůvodné až šikanózní. Dovolatel připustil, že byl v reakci na toto policistovo jednání vulgární, má však za to, že jej nelze za jeho výroky postihnout, natož jeho jednání vyhodnotit jako přestupek. Podle jeho mínění byl zasahující policista oprávněn toliko sepsat o jeho jednání úřední záznam a následně jej předvolat k podání vysvětlení. Avšak na jeho osobě byl proveden policejní zákrok za pomoci donucovacích prostředků, které dovolatel označil za nepřiměřené a nezákonné. 8. Jediným záměrem jednajícího policisty bylo obviněnému (kterého podle svých slov zná) vnutit svoji autoritu. Z provedeného dokazování je však podle dovolatele zjevné, že zasahující policista P. vykládá své pravomoci extenzivním způsobem, pročež jeho jednání lze vyhodnotit jako zneužití pravomoci veřejného činitele. V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout, že tento policista svévolně opustil stanoviště, kde bylo jeho úkolem odklánět dopravu, čímž navíc ohrozil další účastníky silničního provozu. 9. Ve vztahu k obviněnému tedy byly provedeny nezákonně zajištěné důkazy, když v opačném případě by rozhodnutí soudu prvního stupně postrádalo důkazní podklad. Za tohoto stavu obviněný shrnul, že v projednávaném případě nebylo prokázáno, že by skutečně naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud na základě jeho dovolání podle § 265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, č. j. 13 To 334/2022-100, a podle § 265m tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že jej zprošťuje obžaloby. 10. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 1 NZO 222/2023-11, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále pouze „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolatel v rámci svého dovolání uplatnil námitky, které již vznášel před okresním soudem a následně i v rámci svého odvolání. Nicméně oba soudy nižších stupňů se s těmito námitkami řádně vypořádaly,