11 Tdo 453/2020

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2018, sp. zn. 33 T 3/2018, byli obvinění T. T. V., A. T. D. (pod body I. – II.) a M. C. N. (pod bodem I.) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, přičemž obviněný M. C. N. byl zároveň podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro jeden z dílčích útoků žalovaných trestných činů. Dále byli citovaným rozsudkem krajského soudu pod bodem II. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku obvinění D. T. N. a T. H. N. Uvedeným rozhodnutím nalézacího soudu byl jednáním popsaným pod bodem I. dále uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a) c) tr. zákoníku i obviněný L. W.

Za uvedené jednání byla obviněná T. T. V. odsouzena podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný A. T. D. pak byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí majetku v rozsahu podrobně specifikovaném ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Obviněný M. C. N. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí majetku v rozsahu podrobně specifikovaném ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Obvinění D. T. N. a T. H. N. byli předmětným rozsudkem krajského soudu odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byli oba jmenovaní odsouzeni rovněž k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let. Obviněný L. W. byl citovaným rozsudkem soudu prvního stupně odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí majetku v rozsahu podrobně specifikovaném ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu. Podle § 228 tr. řádu byli dále všichni výše jmenovaní obvinění zavázáni povinností zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s. částky blíže specifikované v citovaném rozsudku krajského soudu, a to dle skutků, za něž byli odsouzeni, přičemž s částí svého nároku na náhradu škody uplatňované proti obviněnému M. C. N. byla poškozená společnost podle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Pro úplnost je vhodné dodat, že tímto rozsudkem byli odsouzeni rovněž obvinění H. A. D. a D. T. V., když obviněný H. A. D. byl pod bodem I. a II. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a k trestu propadnutí majetku. Obviněný D. T. V. byl pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let. Obvinění H. A. D. a D. T. V. byli uvedeným rozsudkem krajského soudu podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázáni k úhradě škody způsobené poškozené společnosti ČEZ Distribuce a. s., přičemž v nároku škody uplatňovaném proti obviněnému K. N. byla poškozená společnost podle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný K. N. byl uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě rovněž zproštěn podané obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, jelikož v žalobním návrhu označený skutek popsaný pod bodem II. není ve vztahu k jeho osobě trestným činem.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni výše jmenovaní obvinění, vyjma obviněných D. T. V. a K. N. Odvolání proti tomuto rozsudku podal taktéž státní zástupce, a to v neprospěch obviněného K. N. ve vztahu ke zprošťujícímu výroku, avšak svůj opravný prostředek vzal posléze výslovně zpět. Vrchní soud v Olomouci následně odvolání všech šesti obviněných svým usnesením ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 1 To 41/2019, jako nedůvodná podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění T. T. V., H. A. D., A. T. D., M. C. N., D. T. N., T. H. N., D. T. V. a L. W. předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:

Obviněná T. T. V. napadla dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu, přičemž odkázala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěními z nich učiněnými.

K tomu obviněná v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku rekapituluje důkazní situaci, resp. jednotlivé důkazy, zejména výpovědi spoluobviněných, na jejichž základě tvrdí, že soudy učiněné skutkové závěry stran zapojení její osoby do trestné činnosti z provedených důkazů nikterak neplynou, na této činnosti se nikterak aktivně nepodílela a neměla ani představu o jejích výnosech. Veškeré kontakty obviněné se spoluobviněnými proběhly v rámci běžné interakce uvnitř vietnamské komunity a netýkaly se trestné činnosti. Výčet pochybení soudu obviněná uzavírá tím, že nepopírá obecné povědomí o trestné činnosti svého manžela, avšak ta nemůže založit její trestní odpovědnost. Nalézací soud tak pochybil, pokud závěry o její vině nedostatečně podložil, přičemž uvedené pochybení nenapravil ani soud odvolací.

Obviněná dále namítá procesní nepoužitelnost odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uskutečněného na základě příkazu vydaného Okresním soudem v Přerově, neboť místní příslušnost tohoto soudu k úkonům v přípravném řízení nebyla dána, jelikož ve věci není zřejmá žádná souvislost mezi jednáním obviněných a obvodem Okresního soudu v Přerově, k čemž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/2014.

Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se její osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný A. T. D. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Také on přitom odkázal na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož napadené rozhodnutí údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Jmenovaný obviněný namítá, že ze žádného z důkazů nelze vyvodit závěr o jeho vině a dále opětovně předkládá vlastní skutkové závěry, dle kterých pro spoluobviněné T. T. V. a jejího manžela H. A. D. prováděl pouze drobné stavební a pomocné práce, zajišťoval servis jejich vozidel, aniž by se však podílel na výrobě marihuany či zařizování pěstíren. Obviněný nebyl zachycen při sledování osob a věcí, přičemž nalézací soud nespecifikoval moment, do kterého byla jeho činnost legální, a dobu, od které byla naopak nelegální. Obviněný přitom ve svém jednání neshledává žádné známky protiprávnosti, když v celém případu dle svého tvrzení nesehrál hlavní roli, ale pouze se k němu připletl, pročež i nadále v souhrnu popírá své zapojení do trestné činnosti, jakož i skutková zjištění učiněná na základě provedených důkazů.

Obviněný ve svém dovolání dále namítá, že s ohledem na jeho okrajovou účast na trestné činnosti je trest, který mu byl pravomocně uložen, zcela nepřiměřený. Pouze v obecné rovině dále vyjadřuje svůj nesouhlas se způsobem určení množství marihuany, která mohla být vypěstována, jakož i způsobem určení množství spotřebované energie, když obě hodnoty označuje za spekulativní odhady ze strany nalézacího soudu.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení vrchního soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek krajského soudu, a nově rozhodl tak, že obviněného zcela zprošťuje obžaloby.

Obviněný L. W. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Také on přitom odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními nižších soudů a provedenými důkazy.

Obviněný ve svém dovolání trvá na tom, že o páchání drogové trestné činnosti ani o neoprávněném odběru elektrické energie nevěděl, nebyl zapojen do organizované skupiny, a z trestné činnosti spoluobviněných neměl ani žádný zisk. Nalézací soud se dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou, v důsledku čehož byl obviněný uznán vinným z trestné činnosti, které se nedopustil, ježto pouze uzavřel řádnou nájemní smlouvu a pomáhal nájemníkům řádně využívat pronajatý objekt, což zahrnovalo i zajišťování dodávek elektrické energie, pakliže došlo k jejich přerušení. Obviněný se dle svého tvrzení po celou dobu domníval, že v jím pronajatém objektu jsou vyráběny elektrosoučástky nebo optické kabely. Soudy tak dle dovolatele nedostatečně podložily svůj závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestných činů, jež měl spáchat. Obviněný dle svého tvrzení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, přičemž namítá, že ve vztahu k jeho osobě nebyl zjištěn jiný finanční prospěch vztahující se k předmětné trestné činnosti než úhrady nájemného za užívání objektu, v němž byla tato činnost spáchána.

Dle další námitky obviněného, jež směřuje proti znaleckému posudku z oboru kriminalistika, analýza dat a zkoumání nosičů dat, nebylo objasněno, jaká metodika byla použita k obnovení smazaných dat z jeho mobilního telefonu. Podle obviněného přitom nebylo prokázáno, že zjištěnou konverzaci vedl on sám, jelikož mu není povědomá, přičemž dostatečně prokázána nebyla ani autenticita fotografií nalezených v jeho telefonu. Nalézací soud pak dle dovolatele pochybil, když nepovolil návrh obhajoby na doplnění dotčeného znaleckého posudku, přičemž odvolací soud vytýkané vady neodstranil a ani se k nim ve svém rozhodnutí nevyjádřil.

Obviněný rozporuje rovněž závěry, které soud učinil na základě znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika, a to především tu skutečnost, že elektrická energie byla denně odebírána ve dvanáctihodinových cyklech. Dále nebylo stávajícími důkazy řádně prokázáno ani množství nelegálně odebrané elektrické energie, pročež měl být předmětný znalecký posudek v tomto směru doplněn.

Další v dovolání vznesená námitka směřuje proti určení množství vypěstované marihuany, jelikož dle obviněného nebylo prokázáno, že by se trestné činnosti dopustil ve velkém rozsahu. Nalézací soud totiž chybně vycházel toliko z množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii a množství účinné látky, ačkoli měl zohlednit i další okolnosti.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný M. C. N. napadl prostřednictvím dovolání postupně podaného třemi svými obhájci obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu. Také on přitom odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces, a to v důsledku existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný dále odkázal též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, neboť v napadeném rozhodnutí chybí výrok, resp. výrok je neúplný, jakož i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

K dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný opakovaně rozporuje svoji účast na organizované skupině a předmětné trestné činnosti. Dovolatel dle svého tvrzení pouze pomáhal svým krajanům se zajištěním nemovitosti pro podnikání, s trestnou činností jej nespojuje žádná ze zajištěných biologických či daktyloskopických stop, ani zajištěné razítko firmy K. Obviněný dále rozporuje výpověď spoluobviněného D. T. V., stejně jako skutkové závěry soudů založené na hodnocení provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a jeho údajů, když zdůrazňuje, že jde o odposlechy, jejichž účastníkem sám nebyl. Dle jeho názoru není přitom postaveno najisto, že odposlouchávané osoby hovoří právě o něm samotném, přičemž zpochybňuje též závěr soudů o jeho totožnosti ve vztahu ke komunikaci na komunikační platformě „WeChat“. Obviněný upozorňuje, že je mladým člověkem z dobré rodiny, studujícím vysokou školu, jeho rodina zde dlouhodobě žije, podniká a řádně platí daně. Proti jeho osobě nebyl z provedeného dokazování vyvozen jediný přímý důkaz, naopak byl spoluobviněnými výslovně jakožto pachatel vyloučen, což však soudy odmítly vzít v potaz a s těmito rozpory v provedených důkazech se ve svém hodnocení nikterak nevypořádaly, stejně jako s dalšími námitkami vznesenými jeho obhajobou v nalézacím řízení a následně i v podaném odvolání. Obviněný dále nesouhlasí se zjištěným množstvím zajištěného rostlinného materiálu, když poukazuje na to, že byl zajištěn též odpadní materiál, který neměl žádné komerční využití, přičemž určení jeho množství se zakládá toliko na domněnkách. V dané věci navíc shledává existenci tzv. opomenutých důkazů, a to zejména ve vztahu k výsledkům rekognice.

Další námitky dovolatel vznáší ke zpracování znaleckého posudku Kriminalistického ústavu v Praze stran analýzy dat a zkoumání nosičů dat. Znalec dle obviněného uvedl, že policejním orgánem nebyl vznesen dotaz, jaká čísla měl přiřazena obviněný, přičemž nelze ani zjistit, zda fotografie v jeho mobilním telefonu byly pořízeny obviněným nebo mu byly přeposlány. Rovněž nebyly respektovány jeho návrhy na doplnění dokazování ohledně zpracování nového znaleckého posudku z oboru kriminalistika, analýza dat a zkoumání nosičů a dat.

K trestnému činu krádeže obviněný namítá, že způsobená škoda nebyla jednoznačně vyčíslena, přičemž není zřejmé, z čeho soud dovozuje zavinění jeho osoby ke vzniklé škodě, byť v nedbalostní podobě. Není zcela jednoznačně uvedeno, co bylo zahrnuto do výpočtu škody, a nadto byl celkový objem odebrané elektřiny určen toliko na základě zohlednění výsledků měření společnosti ČEZ, které však probíhalo pouze v určitém období a je tak pouhou dedukcí. Škoda byla vyčíslena včetně částky DPH, což však není správné, neboť částka DPH musí být společností ČEZ Distribuce a. s. odvedena českému státu a jedině ten tak může být poškozeným. Ve výroku rozhodnutí nalézacího soudu současně chybí výrok byť jen o nedbalostním zavinění obviněného a výši škody, kterou měl tímto trestným činem způsobit České republice, čímž je naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítá, že byl trestem propadnutí majetku postižen též majetek, který mu nepatřil, neboť se vztahoval na finanční prostředky, o nichž však doložil, že mu byly poskytnuty jako hypotéka. Dovozuje tedy, že se nejednalo o finanční prostředky, které by mu náležely, k čemuž rozvíjí paralelu k postižení automobilu ve vlastnictví leasingové společnosti.

Ve vztahu k příkazům k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 88a tr. řádu pak s odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu namítá jejich nezákonnost, neboť má za to, že ve věci před vydáním příslušných příkazů neexistovala taková míra podezření, která by jejich vydání odůvodňovala.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení vrchního soudu, jakož i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně učinil také návrh na přerušení výkonu uloženého trestu, a to do skončení dovolacího řízení podle § 265o tr. řádu.

Obviněný D. T. N. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu, když i on odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný ve svém dovolání namítá, že odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav nesprávně a zjištěnému stavu rovněž neodpovídá právní kvalifikace trestného činu. Zdůrazňuje, že v objektu pěstírny v Olomouci bylo nalezeno celkem 20.194,95 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, obsahující celkem 790,67 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu (dále jen „THC“). Obviněný následně rekapituluje judikaturní východiska ke stanovení hranice velkého rozsahu nakládání s omamnými a psychotropními látkami a zdůrazňuje, že vzhledem k objemu účinné látky THC této hranice velkého rozsahu nedosáhl. Nesouhlasí přitom se závěrem odvolacího soudu, který přisouzený rozsah žalované trestné činnosti dovodil pouze od možného objemu účinné látky THC v konopí po jeho dopěstování, aby tak napravil pochybení nalézacího soudu, jenž obviněnému chybně přisoudil i rostlinnou hmotu zajištěnou v druhé pěstírně, ve vztahu k níž však nebyl trestně stíhán ani odsouzen.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. H. N. napadl dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce obě rozhodnutí nižších soudů, a to v celém jejich rozsahu, přičemž odkázal na existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Dovolatel dále odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a l) tr. řádu, spočívající ve skutečnosti, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odvolání obviněného bylo přitom rozhodnutím vrchního soudu zamítnuto, ačkoli byly v řízení jemu předcházejícím dány výše uvedené důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

Konkrétně obviněný ve světle relevantní judikatury Nejvyššího soudu namítá, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti ve velkém rozsahu. Množství čistého THC v toxikomansky využitelné sušině bylo nižší, než požadovaných 1.000 gramů, přičemž z drogové trestné činnosti neměl žádný prospěch, pročež by dle konstantní judikatury měl soud vzít pro stanovení rozsahu v potaz i další relevantní okolnosti. Vrchní soud v Olomouci pak ve snaze udržet rozhodnutí nalézacího soudu vytvořil nepodloženou úvahu o tom, že pokud by byly rostliny dopěstovány do závěrečné fáze, došlo by i v případě čistého THC k překročení určené hranice 1.000 gramů, načež však tento trestný čin chybně vyhodnotil jako trestný čin dokonaný. Trestná činnost obviněného by měla být naopak právně kvalifikována jen podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, či jako příprava nebo pokus trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Oba nižší soudy dle dovolatele nesprávně a jednostranně hodnotily provedené důkazy a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces.

Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný spatřuje v uložení nepřiměřeně vysokého trestu. Soudy totiž nevzaly v úvahu jeho doznání, věk, dále skutečnost, že neměl z trestné činnosti žádný prospěch, jeho podíl na ní byl nízký, byl ekonomicky i jazykově závislý na organizátorech trestné činnosti, dopouštěl se jí po krátkou dobu, dosud vedl řádný život a jednal v právním omylu. Nesouhlasí s tím, že mu byl uložen stejný trest jako spoluobviněnému D. T. V., jenž se k trestné činnosti nedoznal, přičemž v druhé pěstírně byla produkce marihuany daleko vyšší. Nalézací soud měl tedy při ukládání trestu v jeho případě aplikovat ustanovení § 58 odst. 1, 5 tr. řádu.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení vrchního soudu, tak i rozsudek soudu krajského, a to ve všech výrocích týkajících se jeho osoby, a dále přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podaným dovoláním zaslali svá stanoviska ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 1 NZO 1197/2019-32, a ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 1197/2019-59, státní zástupci činní u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupci“), kteří ve svých vyjádřeních, a to především k námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uvedli, že všichni obvinění učinili součástí svých dovolání námitky proti zjištěnému skutkovému stavu, jakož i námitky procesní povahy. Obvinění T. T. V., A. T. D. a L. W. tak dokonce učinili výlučně, když žádná jejich námitka neodpovídá tomuto dovolacímu důvodu, neboť daný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Ve věci nyní posuzované přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily, přihlížejíce přitom ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a to v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž v dané věci nelze shledat ani žádných opomenutých důkazů.

K námitkám obviněného T. H. N. státní zástupci uvádí, že také tento dovolatel částí svých námitek směřoval proti skutkovým zjištěním, když však tyto námitky nelze uplatnit pod žádný z dovolacích důvodů. K hmotněprávním námitkám podřaditelným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupci uvádí, že se soudy obou nižších stupňů dostatečně a správně vyjádřily k tomu, z jakých důvodů považují drogovou trestnou činnost za dokonanou. Státní zástupci neshledávají žádných pochybení v určení velkého rozsahu produkované marihuany a výpočtu jejího množství, přičemž nižší soudy se v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vyjádřily rovněž k závěru o spáchání trestné činnosti organizovanou skupinou, jakož i k dělbě úkolů a roli jednotlivých pachatelů.

K námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupci konstatovali, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn pouze v důsledku subjektivního názoru obviněného o nepřiměřenosti uloženého trestu. Jelikož se státní zástupci neztotožňují s žádnou z námitek vznesenou obviněným T. H. N. v jeho dovolání, logicky není naplněn ani dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě.

K námitkám obviněného M. C. N. státní zástupci uvádí, že ani jeho dovolací námitky skutkové povahy obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, a to ani námitky zpochybňující zahrnutí veškerého zajištěného rostlinného materiálu, jelikož rostlinný materiál o váze 69,74 kg byl toxikomanicky využitelnou zpracovanou rostlinou konopí. Úvahy obviněného o reálné možnosti zpeněžení tohoto materiálu a výši zisku jsou taktéž irelevantní. Stejně tak nedůvodná je z hlediska přisouzené právní kvalifikace snaha obviněného rozporovat, zda by se podařilo vypěstovat nejméně 275 kg marihuany. Z hlediska naplnění zákonného znaku prospěchu velkého rozsahu přitom není podstatné, zda takového prospěchu pachatel již reálně dosáhl, neboť podstatnou je skutečnost, že ze zjištěných okolností vyplývá, že činnost pachatele k získání takového prospěchu směřovala.

Za zcela nedůvodnou pak považují státní zástupci též námitku obviněného M. C. N. ohledně údajné nezákonnosti příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu podle § 88a tr. řádu, jelikož opak byl pravdou, a policejní orgán disponoval dostatečnými relevantními poznatky o podezření vůči obviněnému, které bylo třeba náležitě prověřit.

Státní zástupci se neztotožňují ani s námitkami obviněného ve vztahu k určení škody způsobené zločinem krádeže, neboť krajský soud výši škody neurčil pouhým odkazem na vyhlášku č. 82/2011 Sb., nýbrž posléze spotřebovanou elektrickou energii podrobně propočítal na základě objektivně zjištěných parametrů instalovaných elektrických zařízení násobenou zjištěnou dobou osvitu. Soud prvního stupně přitom přesvědčivě dovodil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že spotřeba elektrické energie odpovídala právě dvanáctihodinovému cyklu osvitu a jeho odůvodnění tak v žádném případě není nepřezkoumatelné. Naplněn není ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jelikož výroky nalézacího soudu obsahují veškeré podstatné náležitosti stanovené zákonem. Takovouto náležitostí zcela jistě není uvedení přesného postupu pro výpočet neoprávněně odebrané elektrické energie, když zcela postačuje, že soud ve výrokové části uvedl způsobenou škodu, jejíž způsob určení následně specifikoval v odůvodnění svého rozhodnutí.

K námitce uložení nepřípustného druhu trestu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupci dodávají, že tuto námitku lze sice považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak se s ní nelze ztotožnit. Veškeré podmínky pro uložení trestu propadnutí majetku byly splněny, přičemž peněžní prostředky ve vlastnicví obviněného je nutno považovat za jeho majetek bez ohledu na to, že byly získány na základě smlouvy o úvěru.

K námitkám obviněného D. T. N. státní zástupci uvádí, že svými námitkami zpochybňujícími naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve znaku „ve velkém rozsahu“ podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku obviněný naplnil vytýkaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak i přes toto konstatování není namístě přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí ve vztahu k tomuto obviněnému, jelikož jeho jednání vzhledem k celkovému objemu konopí, k jehož produkci byla předmětná pěstírna v Olomouci určena, bezprostředně směřovalo k naplnění znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jednání obviněného popsané pod bodem II. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně tak mělo být správně právně posouzeno jakožto pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

V této souvislosti státní zástupci poukázali na skutečnost, že podle § 21 odst. 2 tr. zákoníku je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené za dokonaný trestný čin. Ve prospěch obviněného přitom nesvědčí žádné okolnosti opravňující k úvahám o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pachateli pokusu trestného činu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku. V daném případě totiž nelze přehlédnout, že závěr o nedokonání činu se vztahuje pouze k naplnění nejzávažnější okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, když další znaky přisouzeného zločinu již byly naplněny. K dokonání zločinu ohledně nejzávažnější okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby přitom nedošlo pouze a jedině v důsledku okolností zcela nezávislých na vůli obviněného, tj. zásahem Policie ČR. Výrazná intenzita naplnění znaku velkého rozsahu nakládání s omamnou látkou konopí obsahujícího psychotropní látku THC, k němuž jednání obviněného směřovalo, vylučuje jakékoliv úvahy o tom, že by povaha pokusu mohla vést k závěru, že by použití pravidelné trestní sazby bylo pro obviněného přísné a jeho nápravy by bylo možno dosáhnout i trestem kratšího trvání. V případě dopěstování rostlin konopí by totiž hranice velkého rozsahu byla jednáním obviněného překročena několikanásobně. Zároveň se za daných okolností dle názoru státních zástupců nejedná o otázku zásadního právního významu, když výklad právního posouzení stadia trestného činu v obdobných případech je předmětem stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014 (uveřejněného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.) a podrobná metodologie stanovení konkrétní hranice rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami vyplývá ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.).

Státní zástupci tedy závěrem navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných A. T. D., L. W. a T. T. V. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl. Dovolání obviněného T. H. N. a M. C. N. pak státní zástupci navrhují odmítnout podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná a dovolání obviněného D. T. N. navrhují odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu s tím, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu tohoto dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž shodně učinili součástí svých dovolání všichni obvinění, Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláními napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.

V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněnému přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.

Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných T. T. V., A. T. D. a L. W. splňují kritéria jimi shodně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dovolací soud dospěl k závěru, že jednotlivými obviněnými vznesené dovolací námitky uplatněnému, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr. řádu, neodpovídají. Všichni tři jmenovaní obvinění totiž veškeré své výhrady znovu zaměřili proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, respektive proti závěrům, které krajský soud z těchto důkazů vyvodil, a tedy svými námitkami pouze negovali skutková zjištění nalézacího soudu, která potvrdil i soud odvolací, aby cestou dovolacího řízení dosáhli pro ně příznivějšího rozhodnutí. Takový postup však s odkazem na jimi zvolený ani žádný jiný zákonem vymezený důvod dovolání nemohl být úspěšný. Ani jeden z nich naopak nevznesl s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu relevantní námitku, že by jeho jednání nenaplnilo zákonné znaky trestných činů, jimiž byli pravomocně shledáni vinnými.

Obvinění ve svých dovoláních shodně popírají, že by byli jakkoli zapojeni do organizované skupiny a k předmětné trestné činnosti se dostali pouze náhodně, a to buď prostřednictvím svých běžných činností či prostřednictvím svých rodinných příslušníků. Obviněný L. W. tedy svými námitkami znovu opakovaně tvrdí, že prováděl toliko činnosti spojené s pronájmem nemovitosti v obci Smilovice, v níž došlo k výrobě drogy a krádeži elektrické energie (jednání popsané pod bodem I.), avšak o trestné činnosti spoluobviněných neměl žádného povědomí. Rovněž obviněný A. T. D. opakovaně tvrdí, že pro spoluobviněné provádě toliko legální stavební práce a úpravy, zatímco obviněná T. T. V. setrvává na svém postoji, dle kterého nemůže být za předmětné jednání jakkoli trestně odpovědná, jelikož na trestné činnosti nikterak aktivně neparticipovala. Sama měla pouze obecné povědomí o trestné činnosti svého manžela, který se jako spoluobviněný k trestné činnosti doznal, a s ostatními spoluobviněnými se tak stýkala jen při běžných kontaktech v rámci vietnamské komunity. Z výše uvedeného jasně plyne, že jmenovaní obvinění své námitky založili na odmítnutí skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k jednoznačnému závěru o jejich vině. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Takovýto extrémní rozpor ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu, jehož existence se jmenovaní obvinění souhlasně dovolávají, však v dané věci nebyl Nejvyšším soudem shledán.

Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Ostravě v předmětné věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Nalézací soud pečlivě zdůvodnil, na základě kterých skutečností dospěl k závěru, že se obvinění T. T. V., A. T. D. a L. W. různými činnostmi zapojili do procesu pěstování konopí setého, k němuž využívali neoprávněně odebíranou elektrickou energii, když nejprve byla zřízena a provozována pěstírna v obci Smilovice (skutek pod bodem I.), a poté, kdy tato byla policejními orgány odhalena a zajištěna, byla zřízena pěstírna v Olomouci (skutek pod bodem II.). Tímto způsobem tak byla zcela vyvrácena obhajoba obviněných, kteří nejenže tvrdí, že do činností spojených s provozem pěstírny a samotné krádeže elektrické energie nebyli nikterak zapojeni, ale mnohdy o ní údajně ani nevěděli. K tomuto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na precizní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, především na body 20. až 190. tohoto odůvodnění. Nejvyšší soud přitom mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný nesoulad, tím méně nesoulad extrémní ve smyslu výše citované rozhodovací praxe Ústavního soudu, jehož existence se jmenovaní obvinění prostřednictvím podaného mimořádného opravného prostředků dovolávají.

Souhlasit nelze ani s procesní námitkou obviněné T. T. V., dle které jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu procesně nepoužitelné, a to v důsledku skutečnosti, že byly realizovány na základě příkazu vydaného Okresním soudem v Přerově, byť v dané věci není zřejmá žádná souvislost mezi jednáním obviněných a právě obvodem působnosti Okresního soudu v Přerově. Touto opakovanou námitkou vznesenou již v nalézacím a poté i odvolacím řízení se přitom v plné míře zabývaly oba soudy nižších stupňů, a to konkrétně soud krajský v bodě 75. odůvodnění svého rozhodnutí a vrchní soud v bodě 19. odůvodnění svého usnesení, přičemž Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožňuje. V daném případě totiž neshledal žádné známky účelové manipulace s místní příslušností soudu k úkonům v trestním řízení, kterak se obviněná snaží tvrdit odkazem na rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14. V daném případě se nejedná o situaci, kdy by dozorující státní zastupitelství bezdůvodně vybralo k podání návrhu na provedení úkonu v přípravném řízení jakýkoliv z okresních soudů, který se nacházel v obvodu jeho působnosti, a tudíž nemohlo dojít k porušení zásad spravedlivého procesu.

Jestliže obviněný A. T. D. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou relevantní námitku, nýbrž tuto založil na opětovném rozporování zjištěného skutkového stavu, když tvrdí, že jeho role v trestné činnosti byla pouze okrajová. Nejvyšší soud v tomto ohledu odkazuje na konstantní judikaturu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky namířené proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V daném případě by k uložení mírnějšího trestu odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby stanovené trestním zákoníkem mohlo být přistoupeno pouze za použití § 58 tr. zákoníku, když však platí, že daný dovolací důvod nenaplňuje ani případná námitka dovolatele ohledně nepoužití tohoto hmotněprávního ustanovení za současného uložení trestu odnětí svobody v rámci běžného rozpětí nesnížené trestní sazby, a to na její samé spodní hranici (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)

Obvinění A. T. D. a L. W. ve svých dovoláních usilovali rovněž o zpochybnění skutkových závěrů nižších soudů vztahujících se k celkovému množství zajištěného rostlinného materiálu a jeho obsahu účinné látky delta-9-THC, jakož i celkovému množství neoprávněně spotřebované elektrické energie, a to prostřednictvím zcela obecných námitek o spekulativním výpočtu hypotetického množství, jejich údajné peněžní hodnoty a existence nespecifikovaných okolností odůvodňujících eventuálně příznivější posouzení rozsahu spáchané trestné činnosti. Taktéž takovéto námitky skutkové a procesní povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem s ohledem na výše uvedené judikatorní závěry zcela irelevantní. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. V dané věci totiž nalézací soud v bodech 185. až 190. odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a v návaznosti na provedené důkazy odůvodnil své závěry, které pak v bodech 28. až 29. odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně přezkoumal též soud odvolací. Nejvyšší soud pak v souladu se soudy nižších stupňů shledal, že v rámci vedeného řízení nevznikly jakékoli pochybnosti o správnosti těchto výpočtů, což ověřil také v kontextu vypracovaných znaleckých posudků, a to především ve vztahu k požadavku obviněných na zcela přesné určení množství skutečně odebrané elektrické energie za celou dobu provozu dotčených pěstíren. Takovýto požadavek je ovšem nereálný a nalézací soud tedy nepochybil, když v duchu zásady materiální pravdy a při vyloučení důvodných pochybností ohledně tohoto množství v dané věci provedl výpočet, jehož výsledkem je odborný odhad učiněný na základě všech dostupných podkladů, které v nejvyšší možné míře dokládají, jaké množství elektrické energie bylo během pěstování konopí odebráno. K námitce obviněného L. W. pak nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že nelze dospět k závěru, že by se při hodnocení rozsahu produkované marihuany nalézací soud opřel výlučně o množství zajištěné rostlinné hmoty, respektive množství účinné látky THC, když v rámci hodnocení uvedeného v bodech 191. až 199. odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že se sice jedná o klíčové kvalifikační momenty, nicméně dále uvádí, že rozsah produkované látky je určen též velikostí pěstíren s vysokými náklady na její zřízení a následný provoz, jakož i skutečností, že se obviněným již podařilo nejméně jeden pěstební cyklus realizovat, vyprodukovanou marihuanu odvézt a zcela jistě prodat, přičemž tuto skutečnost rekapituluje v závěru bodu 197. odůvodnění svého rozhodnutí. Za tohoto stavu tak není zřejmé, které další podstatné okolnosti měl nalézací soud dle mínění dovolatele v jeho jednání dále shledat, když tento ve svém dovolání pouze odkázal na konstatní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž ovšem posouzení rozsahu tak, jak bylo učiněno krajským soudem, nikterak nevybočuje.

Stran dalších dovolacích námitek obviněného L. W. směřujících proti znaleckému posudku z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat Nejvyšší soud konstatuje, že žádná z námitek obviněného není s to založit porušení jeho práva na spravedlivý proces, jelikož nalézací soud nepochybil, když považoval zjištěné skutečnosti za dostatečné (což řádně shrnul v bodech 154. a 155. odůvodnění svého rozhodnutí), a po výslechu zpracovatele posudku, s ohledem na zřejmou nadbytečnost, nepřistoupil k doplnění dokazování, což také řádně odůvodnil. Rovněž Nejvyšší soud v rámci obviněným vznesených námitek ohledně autentičnosti v jeho mobilním telefonu zajištěné konverzace a fotografií v postupu znalce ani vlastnostech užité aplikace neshledal, že by na základě těchto skutečností bylo možné dospět k takovým zjištěním, jež by byly s to zásadním způsobem ovlivnit důkazní situaci. Současně nelze pominou